Vezmu si na sebe žluté doplňky.

Včera jsem se při pečení perníčků dívala na Pan a paní Smithovi, zřejmě z nostalgických důvodů. Dva úhly pohledu na tento film mi přijdou roztomilé (tedy trochu roztomilé).
Za prvé: Film je podobenství, tedy na základě vnitřní analogické struktury opisuje a hodnotí skutečnost.
Za druhé: Nějaký snílek si řekl, že chce Butche Cassidyho a Sundance Kida nechat přežít, a tímto si splnil sen.
A dál už si jenom představuji ty paparazzi fotografie skutečných manželů, jak kráčejí nějakou ulicí a vedou kolem sebe hrozen skutečných dětí, a jsem z toho celá naměkko.

Právě kolem mě s jekotem proběhla moje sestra, schoulila se v předsíni na podlaze a přikryla se dekou, protože kuře ve vývaru se rozpadlo.

Podejmlíko Půlrohlík