Rammsteini nám rozumí jako nikdo na světě.

Shodly jsme se, že nejlepší písnička od Rammsteinů je každá písnička od Rammsteinů.
A také jsme se shodly, že se nejspíš jednou zamysleli a řekli si: "Založíme kapelu a bude to nejlepší kapela na světe od první písničky."
A potom to udělali.

Podejmlíko Půlrohlík

K Beethovenovi stačí přidat basu a bicí a je z něj metal, to je všechno.

Už před nějakou dobou mi začalo připadat, že Beethovenův sbor dervišů ze Zkázy Atén a písnička Wind on Annihilatorů jsou prakticky jedna a tatáž skladba, jen stvořené jinými mozky.
Jenže já taky vidím podobnosti všude.
No, ale řeknetě, nezní ty písničky trochu podobně? V rytmu, náladě? Pocitu, že svět brzo skončí?
No dobře, ten pocit mám nejspíš nejenom z těchto písniček, ale stejně.
Do toho Annihilatoru by se určitě dalo zpívat "balabam, balabam, balabalabam bam bam", kdyby se člověk dost snažil.

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: Někdo se na náš blog dostal tak, že si vygooglil spojení "trpaslíci hýkali". 

Písně, které mě zachránily 2017

Loni se mi to velmi osvědčilo, tak si letos pro sebe musím udělat mentální poznámku, při kterých písničkách se mi magnificentně běželo při závoru na 11,5 kilometru.
Nutno říci, že letos jsem těsně po startu měla krizi jako Brno, takže mi všichni utekli a já větší část závodu běžela úplně sama, dokud mě na Pekelňáku nezačali předbíhat půlmaratonci při svém druhém kolečku. A spousta z nich mě povzbuzovala k dalšímu běhu, drahouškové rychlonozí.
Ale ani můj playlist mě nenechal ve štychu. Dokonce měl ve výsledku o pouhých 21 sekund víc než byl můj oficiální naměřený čas, takže mám možná věštecké schopnosti.
Letos jsem seřadila zvolené písně podle abecedy a byla zvědavá, jak to vyjde. Vyšlo to hezky. Letošní rok byl nejvíc rokem vyklidněných indie písniček, jejichž tempo mi nejvíc svědčilo, ale našly se i výjimky.

1. Až ti řeknu - Hentai Corporation: Pro úvodní rozběh jsem zvolila tyhle šílence, ačkoliv jsem se bála, že mi budou trochu vyhazovat z rytmu dýchání, ale to se vůbec nestalo. Postupná gradace písničky s finálním přechodem do absolutního šílenství byla pro start ideální. Bohužel hned po ní nasloupily podešťové plísně ve vzduchu, zatuhlé holeně a dlouhý kopec nad Slavicemi, kvůli čemuž se dostavila ona krize.

2. Dancing With Myself (a později White Wedding) - Billy Idol: Tohle je skoro bez komentáře. Kdybych poslouchala pár vybraných písní energicky rázného Billyho Idola pořád dokola, doběhnu možná i na měsíc.

3. How to write an Alt-J song - Fleece Music: Tohle parodické video náhodných zhulených týpků z internetu jsem objevila před pár měsíci a bývaly i doby, kdy jsem ho poslouchala několik hodin v kuse pořád dokola, a jak se zdá, tak se na ně i dobře běhá do kopce, což je jinak činnost, kterou snad jako jedinou na běhání opravdu nemusím. (A ještě nutno dodat, že v běhacím playlistu jsem kromě nich měla ještě i jednu opravdickou Alt-J píseň, ale ta se nakonec k běhu zase tolik nehodila.)

4. I Love You - Woodkid: Při téhle písničce se mi před očima promítaly záběry, které si pamatuji z nádherného klipu, a najedou jako by mi snad ani nevadilo, že prší.

5. Lonely Boy (a později Weight Of Love) - The Black Keys: Podobný případ jako Billy Idol. Skvělý rytmus, skvělá energie, Podejmlíko je dojatá a běží jako o život.

6. Orfeus - James Cole: Nesmím se ohlídnout, uvidím jenom stín, jojo, není nad správnou motivaci.

7. Qwerty - Mushroomhead: Tohle je obecně skvělá písnička na cvičení, skvěle se u ní i skáče přes švihadlo.

8. Ten Million Slaves - Otis Taylor: Řízná odrhovačka, která ve filmu Veřejní nepřátelé podbarvuje honičku, během které Christian Bale zastřelí Channinga Tatuma, to by jednomu dodalo mnoho sil běžet dál.

9. Who We Are - Imagine Dragons: Písnička sice obsahuje podezřelé množství melancholie, ovšem ne zase tolik, aby to bylo běžecky demotivační, a navíc skladby Imagine Dragons mají většinou super bicí, které člověka povzbuzují a pohánějí dál.

10. Wind - Annihilator: A naléhavá gradující vypalovačka na závěr, která mi měla připomenout, abych případně umírala až za cílem. Někde jinde v terénu by se k běhu asi moc nehodila, ale na finiš byla dobrá.

A mezi písně, které mám sice ráda, ale zjistila jsem, že pro běh se ve výsledku příliš nehodí, většinou kvůli funky rytmu a občas příliš demotivující melancholii, patří Božská komedie od Insanie, Pass This On od The Knife a When I Was Young od Golden Earring.

Podejmlíko Půlrohlík

Jo a naše sestřenice jsou, zdá se, nejlepší sestřenice. 

Zítra půlka půlmaratonu.

Šilamáma poctivě organizuje a já si poctivě říkám, jakou šanci na to nebýt poslední letos mám, když jsou nyní moje vlasy (92 cm) oficiálně delší než moje nohy (88 cm).
Navíc má u nás zítra fučet tak, že pocitově bude nula stupňů, takže to asi bude moje první půlka půlmaratonu, kterou nepoběžím v šatech.
Nemyslala jsem si, že k tomu někdy dojde, ale život pro nás má svoje plány.

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: Někdo se na náš blog dostal tak, že si vygooglil slovní spojení "sny o mém šílenství".

Vítej v opuštěné zemi, vejdi, dítě, vezmi mne za ruku.

Včera nastal jeden z těch vzácných momentů, kdy ke mne skrze prozření došla myšlenka, že nejlepší písničkou v dějinách nejlepších písniček je Burn In Hell od Twisted Sister.
Můžete s tím nesouhlasit, ale vlastně si myslím, že byste nemuseli, protože je to vážně super písnička. Dee Snider je totiž moudrá čarodějnice obývající pozemské heavy metalové tělo. A ještě pojmenoval svoji kapelu Zvrácená sestra. Myslím si, že můžu mluvit i za Šilamámu, když řeknu, že kdybychom nebyly Milosrdné sestry, tak budeme Zvrácené sestry.
A nádavkem k poetickému textu si dáme písničku v několika provedeních. Tak.

Podejmlíko Půlrohlík

Welcome to the abandoned land
Come on in child, take my hand
Here there's no work or play, only one bill to pay
There's just five words to say as you go down, down, down
You're gonna burn in hell
Oh, burn in hell

You can't believe all the things I've done wrong in my life
Without even trying I've lived on the edge of a knife
Well, I've played with fire, but I don't want to get myself burned
To thine own self be true, so I think that it's time for a turn
Before I burn in hell
Oh, burn in hell

Take a good look in your heart, tell me what do you see
It's black and it's dark, now is that how you want it to be?
It's up to you, what you do will decide your own fate
Make your choice now for tomorrow may be far too late
And then you'll burn in hell

Hear no evil, don't you
See no evil, don't you (oh, burn in hell)
Lay no evil down on me (you're gonna burn in hell)
Speak no evil, don't you
Think no evil, don't you (oh, burn in hell)
Play with evil, 'cause I'm free

You're gonna burn in hell

Hear no evil, don't you
See no evil, don't you (oh, burn in hell)
Lay no evil down on me

Chuck Berry (18. října 1926 - 18. března 2017)

Ach ne, ach ne, ach ne, ale ještě zatím máme Little Richarda.
Vřele doporučuji koncertní dokument Chuck Berry Hail! Hail! Rock 'n' Roll, je tam všechno a je skvostný.
Sbohem, sladký princi.

Další stručný příspěvek, tentokráte o tom, jak jsou tři písničky z repertoáru The Rolling Stones úplně stejné.

Posuďte sami.
Mně se to tak motá dohromady, že si vždy při poslechu libovolné z nich zpívám texty těch ostatních.
A přesto můžu říct, že mám jednu z nich oblíbenou, a to totiž Please Go Home. Tu si jako jedinou napsali sami, ovšem až poté, co na předchozích albech nahráli ty druhé dvě.
Monu napsal Bo Didley a Not Fade Away napsal Buddy Holly pod vlivem Bo Didleyho. Země se točí pořád dokola dokola.

Podejmlíko Půlrohlík

Rick Parfitt (12. října 1948 - 24. prosince 2016)

Náš tatínek si již několikátým dnem pouští koncerty Status Quo, hledí na ně zjihlým zrakem a říká: "Slyšíš, když hraje jenom ta jedna kytara, tak je to takové jalové, obyčejné, ale jakmile se přidá ta druhá, jak to získá plnost a drive a živočišnost... Ten Rick je prostě nepostradatelný."
Sbohem, sladký princi.

Modlím se jak malý dítě.

Moje sestra napsala o svojí sestře (tedy o mně), že o Vladimíru 518 řekla (tedy jsem řekla) následující: "Když je celej takhle barevnej a má přes sebe nápis IDIOT, tak je i docela sexy."
Já jsem ho dřív neměla ráda, protože mi jeho hlas přišel strašně arogantní, nebo spíš nevyzrále používaný, a opravdu jsem uctívala jenom "Jdu dolů".
Poslední dobou mu ale docela přicházím na chuť.
Dost tomu pomáhají některé jeho beaty a to, že nacházím písničky, kde je jeho hlas používaný velice trefně.

Podejmlíko Půlrohlík

Krása je v očích toho, kdo se dívá.

Mám dvě velmi oblíbené filmové scény, které jsou spojené s hraním na akordeon, a dnes jsem si všimla, že v obou hraje stejný člověk. V kostele je to ten úplně nalevo.

Takže, milý Ježíšku, v příštím životě bych chtěla být člověk, který hraje Dumontovi a Caraxovi ve filmech na akordeon. 

Podejmlíko Půlrohlík

Und die Vögel singen nicht mehr.

A stejně je němčina krásný jazyk básníků.
Na tomto klipu oceňuji zejména to, jak volně a krásně!!! pracuje s interpretací textu.
Pouštěla jsem si ho sama a tak trochu jsem si zaslzela a dojala se. Potom jsem pustila klip tatínkovi, že by se mu mohl také líbit, a jak jsem se těšila, jak to bude zase krásné, že jsem se rozbrečela znovu.
Mistrovské dílo.

Podejmlíko Půlrohlík

Being who you are means you don't have to find it.

Rádi bychom, sestra a já, poděkovaly členům Monkey Business za mnoho jejich písní, ale dnes je to speciálně za píseň Be A Man, její klip a potažmo celou desku Sex And Sport Never!
Protože když někdo napíše písně jako Guru In Subaru, Unhappy Hippie nebo ostatně Sex And Sport Never, ať nechodím pro příklady daleko, tak si zaslouží poděkování.
A ještě osobní poznámka: Matěji Rupperte, tvůj úsměv je národním pokladem.

Podejmlíko Půlrohlík

Oči musí být zničeny a pouze ruce jsou schopny takového činu.

Kapela Edith je totální láska.
Nejlepší česká kapela. Říkám si to v duchu už čtyři roky a pořád je to pravda.
Chci je doma v obýváku, abych jedla na gauči bramborovou kaši s hráškem a oni pod oknem místo vánočního stromečku činili toto.
Chci, aby za mnou chodili po ulicích a po kostelech a hráli toto.
Chci za sedmdesát let vyprávět historky o mládí existenciálních krizí svým pravnoučatům a a u toho budou Edith sedět kolem krbu a dělat mi tímto atmosféry.

Podejmlíko Půlrohlík

Hudba dohrála, oni tam najednou stojí v objetí… jé, co teď?

Pojďme se na chvíli bavit o mých sluchátkách, ano?
Jsem tak ráda, že mám svoje sluchátka.
Celý život jsem používala malé černé pecky do uší, protože jsem si myslela, že na taková ta lepší sluchátka mám moc velkou hlavu a mnoho excentrických účesů. Jenomže potom jsem spatřila na jistém eshopu sluchátka se stormtroopeřími helmami a bylo rozhodnuto, že moje velká hlava bude muset ustoupit mým velkým snům. Od té doby už se moje sbírka stačila rozšířit o další modely a také od té doby miluji basisty ještě víc, než kdy předtím.
Poprvé jsem si to uvědomila, když jsem si při zkušebním poslechu v nových sluchátkách všimla, jak válí Severin v Happy House, ale platí to vždy a všude.
Jsem tak ráda, že mám svoje sluchátka.

Podejmlíko Půlrohlík

 

Uh, what you say?

Charles Ray o své dlouholeté milence a sborové zpěvačce Margie Hendricks řekl: "Aretha, Gladys, Etta James—these gals are all bad, but on any given night, Margie will scare you to death."
Ať už bych byla něčí milenka nebo sborová zpěvačka, tak tohle by byl cíl.

Podejmlíko Půlrohlík

Oneirismus: „prodloužení snového stavu do bdělosti"

Těsně před tím, než jsem se probudila, zdál se mi sen, že se s tátou hádám, která písnička od Kingdom Come je nejlepší.

Vstanu, jdu do obývacího pokoje a říkám tátovi: "Před chvílí se mi zdálo, že se hádáme, která písnička od Kingdom Come je nejlepší. Já jsem tvrdila, že akustická verze Can't Let Go, ale nemůžu si vzpomenout, kterou jsi prosazoval ty."

Taťka si promnul bradu a usoudil: "Can't Let Go je děsná chcípnička. Nejlepší je Twilight Cruiser."

Pro jistotu jsme si pustili celou desku a poté, co se tatínek speciálně zvedl, aby zesílil volume pro Janine, jsme se shodli na tom, že nejlepší písnička od Kingdom Come je Janine.
A v Janine se mimo jiné zpívá: "I thought it was a dream / The wildest one I've seen."
A to je historka o tom, jak jsem si prodloužila snový stav do bdělosti.

Podejmlíko Půlrohlík

Do třetice všeho dobrého.

Nedělám teď nic moc jiného, než že hystericky píšu scénáře o věcech, se kterými osobně nemám zkušenosti, ale když už dělám něco jiného, tak poslouchám zejména Nizozemce a Nizozemkyně (?).

A protože o hudbě více méně byly i poslední dva příspěvky, tak jsem si řekla, že než budu zase tapetovat fotkami květů, co jsem kde minula na procházce (mám super fotky rybníka pokrytého okřehkem!), tak uzavřu hudební hattrick.

Krom toho se mi pořád kolem plíží smutek a co jiného se k němu hodí víc než nivé hlasy mých oblíbených bardů a bardek (?). 

Dodatek: Měla jsem za to, existuje slovo nivý a znamená to něco jako zastřený+vášnivý, ale zdá se, že nivý existuje jenom v rámci slova ohnivý, což v podstatě může znamenat zastřený+vášnivý, takže jsme všichni vyhráli.
Druhý dodatek: Právě jsem si uvědomila, že nivý existuje i v rámci slova vášnivý, takže bůh ví, co se mi honilo hlavou, když jsem to psala.

Podejmlíko Půlrohlík

Golden Earring se mi vyskytují ve všech třech příspěvcích, protože se jich v poslední době nemůžu vůbec nabažit. V jejich zlatém období jim zpíval hlavně Barry Hay a jeho dřevní řvaní si také užívám, ale z pochopitelně melancholicky něžných důvodů mi ze srdce tryskají hlavně jejich rané písně zpívané kytaristou Georgem Kooymansem.

Mariska Veres je bohyně, která by mohla hlasem ničit národy, což dokazuje v bezpočtu jiných hitovek, nicméně já si teď často pouštím pomalou, repetitivní a hypnotickou Daemon Lover, protože je pomalá, repetitivní a hypnotická.

Focus jsou magoři. Focus jsou boží.

Anneke je oproti ostatním anachronická, ale jakkoliv jsem se snažila, tak jsem ji nemohla vynechat. Její temperament mi to nedovolil. 

Lesem se nese skepse.

Raději ať se mi zase zdají noční můry, teď se mi nezdá nic.
Poslala jsem dnes v mailu mimo jiné slova "...a teď se nějak ozývá a bolí to."

Podejmlíko Půlrohlík

P. S.: A den, kdy jsem smutná, skončil panem Harapesem (mým milovaným Kristiánem) brečícím do kamery smutkem, že nikdy neměl děti.

Půlnoční příspěvek o kulturním šoku a společenské potřebě nenechat se ovládat předsudky.

Byl pozdní večer, mušky bzučely a tatínek si před spaním hrál s Jůtubkem, jak mu sám důvěrně říká.
Začal s Golden Earring a potom si nechal radit s playlistem doporučenými podobnými dřevními písněmi od jiných interpretů.
I nabídl mu zchytralý algoritmus American Woman od The Guess Who, slavnou, až zprofanovanou píseň, ale komu na tom záleží, když je tak boží, jak je, takže na ni tatínek bez obav a bez delšího váhání kliknul.
A protože to byla živá verze, tak ihned v šoku zvolal: "Takhle vypadají Guess Who?!"
Něco v jeho hlase, možná pochybnosti o smyslu vesmíru a hroucení mladických ideálů, mě zvedlo z mého gauče a přinutilo jít se podívat. A sama jsem také šokem nahlas vykřikla.
Oba jsme se shodli na tom, že jsme čekali zarostlou nonkonformní máničku a nikoliv pána s knírem v bílém obleku s roláčkem.
A tady se vám musím přiznat, že jsem se okamžitě sama nad sebou zastyděla, protože kdo já jsem, abych někomu jinému přikazovala, jak má vypadat a jak se má oblékat. Hlas má jako zvon (zkřížený s cirkulárkou) a na tom jedině záleží.
A jak si požitkářsky týpek v riflích dává solíčka!
Ach ano, to je tedy můj půlnoční příspěvek o kulturním šoku a společenské potřebě nenechat se ovládat předsudky.

Podejmlíko Půlrohlík

What about a flute busting Prussian?

Člověk chvíli cvičí s činkami u Vetřelců a najednou je vojenský puč v Turecku.
Každopádně jsme dnes vzaly Ivušku na špenátové lasagne a Za Pec.
Nepovažuji se příliš za instagramového hipstera, ale když vidím nadýchané vrstvy čokoládové pěny postupně přecházet z jednoho odstínu do druhého, tak se ve mně probouzejí nějaké primární pudy.
Šilamáma se též obohatila o náušnice s beruškami a obrázek s vyšívanými ptáčky. Ještě měli alternativu s bílým rámečkem a zeleným pozadím, která Podejmlíku připadala též vysoce přitažlivá, ale Šilamáma má nějaký podvědomý iracionální problém s tou zelenou. Kdo by to byl čekal.
A také je třeba zmínit, že nás ERB potěšili tím, že navzdory jistým pochybám skrz čtvrtou sérii pořád rozumí svému řemeslu.

Podejmlíko Půlrohlík