Crazy plant lady is the new black.

Není nic nad to vézt tři lopatkovce v růžových keramických květináčích šedesát kilometrů vlakem jenom proto, že jsem je našla až ve třetím obchodě, kam jsem se je vydala hledat.
Zítra povezu fíkus a dvě orchideje, jednu malou a druhou velkou, ale obě cool jako bič.
Yo ho, yo ho, a pirate's life for me.

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: Ibišek je stejně vysoký jako já a je to radost.

Můžete nám vysvětlit, proč rozbíjíte střechu?

Dnes je to 157 dní, co jsem na blog napsala smysluplný příspěvek. Nu, ke 158 dnům to nedotáhnu. Už jen proto, že 157 je prvočíslo a to určitě něco znamená. Ráda bych zmínila několik hezkých věcí, které se mi za ten bezmála půlrok staly.

Absolvovala jsem hned dva prohlídkové okruhy na zámku Hrubý Rohozec. Dohromady to byly skoro tři hodiny prohlídky. Bylo to poučné a zábavné.

V září jsem začala chodit na hodiny baletu. Ano. Já. Už jsem přihlášená na pokračující kurz. Mám piškoty, umím takovéty pohyby rukama a vím, kdy se mám dívat do dlaně a kdy na hřbet. Akorát teda cvičím v pruhovaných legínách a tričku The Beatles (teda dnes jsem měla tričko Hentai Corporation, ale pointa je myslím jasná. Moc mě to baví.

K narozeninám jsem od něj měla dostat lístky na Marilyna Mansona, ale bohužel to neklaplo, protože ten den jsme už měli jiné plány. A totiž koncert Annihilator, Death Angel a Testament, na který jsem mu koupila lístky já. Nakonec jsem dostala skvělou krabičku na salát (bez ironie ji miluju).

Jsem klidná. A šťastná. Za týden se on stěhuje ke mě, následně se k nám přidá Podejmlíko a o měsíc později i Jonášek. Těším se. Budeme mít i obývák s televizí a květinami a kobercem a gaučem a myslím, že to prostě bude pěkné. Jsme dospělí.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. Jako fotodokumentaci přikládám snímky z prosincové návštěvy krajské výstavy králíků, holubů, drůbeže, okrasného a exotického ptactva Moravia 2017. Pak, že život není krásný.

Už nám to nikdo nevezme

Zámostí bylo zase parádní. Bylo před týdnem. Ale parádní.

Od prvního pátečního vína (cideru) na věži, přes klasický sobotní dvouhodinový sezení nad smažákem, kterej jsem stejně nakonec nesnědla a dala si místo toho drinčík, po nedělní "valnou" hromadu nahoře na Báře.

Ze srdíčka už nám to nikdo nevezme.

Jo a rozplakala jsem se, když Schmitzer zahrál Kaluž.

Fotografická dokumantace činí dva kusy fotografií. Ukazuje Podejmlíčinu rebelskou sprejerskou stránku a moji sukýnku a pásku na ruce. Co dodat víc?

Šilamáma Půlplicpryč

Dodatek dodatku k narozeninám?

Již tu padlo, jakými estetickými dary mne Šilamamka zahrnula k narozeninám.
Nyní je nutno tuto sbírku ještě doplnit ultimátní hipsterskou kytičkou.
Je to moc fajnová kytička.
A tu větší dostala naše teta.
Je to moc fajnová teta.

Podejmlíko Půlrohlík

 

Jsem naprosto poslední věc, co uvidíš, než půjdeš spát.

O víkendu, co byl, jsem věnovala nejkrásnější kytici, ze všech nejkrásnějších kytic, které jsem kdy někomu věnovala. Díky Zuzko.

O víkendu, co byl, jsem si nabarvila vlasy na oranžovo-třešničkovo-vlčímákověčervenou. Díky barvy.

O víkendu, co byl, jsem si spálila ramena, výstřih a nos. Díky sluníčko.

O víkendu, co bude, bude Zámostí. Těšeníčko.

O víkendu, co bude, bude na Zámostí Hentai a Zouváci se sborem. Těšeníčko.

O víkendu, co bude, bude Lištička, sestřička, jégr s redbullem, prej budou i nějaký fajnový těstoviny, prej má být i hezky, bude piknik, kozy, stoletá blogerka, tanečky. Těšeníčko.

O víkendu, co bude, bude mít Šilamamka už odevzdanou bakalářku, takže bude i víc duševní klid. Těšeníčko.

O víkendu, co bude, všechno bude.

Šilamáma Půlplicpryč

A když už tu padla zmínka o mých narozeninách -

Tak tohle jsou dary, které jsem obdržela od Šilamamky:

Nádherný knoflík.
Vangoghovský notýsek.
Letadlová voda v kelímku.
Ubrousek s logem větrných mlýnů.
A na obrázku chybí papírový sáček se třemi trdelníky.

#estetika

Děkuji, Šilamamko.

Podejmlíko Půlrohlík

Jinak hezký, taky hezký

Outdoorovej závod. Ale to je z fotek určitě jasný.

Šilamáma Půlplicpryč

V troubě se mi peče koláč s rybízem a drobenkou

Moje modřina a já, to je lovestory jak blázen. Bolí mě z ní sice chodit ve většině tenisek, ale je tak krásná a hraje všemi barvami.... Bojím se ale, že oni brzy přijdu, přece jen už je to víc jak týden.

V pátek jsem jela s devíti lidmi do dvacet kilometrů vzdáleného města, tam jsme si dali na véču různé ryby (já amura) a pak jsme šli domů. Pěšky. Třicet devět kilometrů. Protože, proč chodit dvacet, když můžete chodit čtyřicet, že ano? Přišla jsem domů v pět hodin a pět minut ráno. Bolely mě kyčle.

V sobotu jsem po šestihodinovém spánku udělala krůtí kousky v těstíčku s pečenou zeleninou a rýží a pak jsme jeli do kina. Do města vzdáleného pětatřicet kilometrů, protože proč chodit do bližšího, žeano? Byl to pěkný roadtrip. Při řízení jsem nikoho nezajela a ani jsem nebyla moc hysterická, prostě krásná sobota. A každopádně ten Přelet nad kukaččím hnízdem a Amadeus (celkem 313 minut) za to stáli. U Přeletu jsem v podstatě celou druhou půlku plakala a u Amadea nám srdce trnula také ze všech sil. 

Jestli k tomu chce Podejmlíko něco dodat, nechť tak učiní, nebo mlčí navždy.

Podejmlíko dodává, že Amadeus Amadeus, Amadeus Amadeus, Amadeus Amadeus, rock me Amadeus.

Šilamáma Půlplicpryč

Musí se naučit nazpamět jména z norského kalendáře, kvůli starým lidem, co chodí do knihovny, ale nenosí si průkazku a půjčují si paperback románky o padesáti dílech

V pátek jsem byla na představení Kmeny v NdB. Bylo to hezké. Šli jsme pak spolu pít koktejly, které se jmenovaly jako staré filmy a knihy o letcích. Pak jsem mu doma dala zbytek chilli od oběda, které na mě bylo moc pálivé. Jemu chutnalo. Snědl dvě mističky.

V sobotu jsem tančila na plese do pěti hodin do rána. Bylo to hezké. Akorát mám teď moncl přes celý nárt, protože mi při pogu na "Smoke on the water" někdo dupl na nohu a já měla stříbrné plesové sandálky. Při ostatních písních jsme nepogovali.

V neděli jsem chtěla spát, ale šla jsem do kina na film "Já, Daniel Blake". Bylo to smutné a levičácké. Šli jsme pak za kamarádem se stejným příjmením a slečnou, která překvapivě nemá roztomilý holčičkovský obličejíček. Všechny jsem rozesmála vtipem o gumových rukách. 

V pondělí jsem byla na představení Kmeny v NdB. Bylo to hezké. Méně se nám líbil outdoor týpek, ale zase už konečně víc ocenil tanečníka. Šli jsme pak do burgrárny na burgr a vysvětlili číšníkovi z Ameriky, co to je suchý únor.

Šilamáma Půlplicpryč

Pátek byl výjimečný den, protože se Harrrymu a Ronovi poprvé podařilo dojít do Velké síně na snídani, aniž se ztratili

Možná bych se neměla tolik dívat na pořady o vaření.
Nedávno se mi totiž zdál sen, že jsem se účastnila kuchařské soutěže. Úkolem bylo uvařit tříchodové menu. Rozhodla jsem se jako předkrm podávat vejce benedikt (nejlepší jídlo na světě), jako hlavní chod kuřecí prsa s parmazánovou krustou, bramorovou kaší a okurkovo-citrusovým salátem s pikantní vinnou zálivkou a jako dezert čokoládový mousse. V rámci svého snu jsem předkrm zvládla suverénně, ovšem když jsem měla začít připravovat hlavní chod, něco se pokazilo. Už nevím jak se to stalo, ale z nějakého důvodu jsem neměla kuřecí prsa, takže jsem místo nich musela použít klobásu. Připravovala jsem tedy klobásu s parmazánovou krustou, bramborovou kaší a okurkovo-citrusovým salátem s pikantní vinnou zálivkou. Sice mi to zabralo méně času, takže jsem z nějakého důvodu ještě běžela nakoupit na dezert, ale moje klobása nebyla dost propečená, takže na mě ve snu nějaký porotce ve stylu Gordona Ramsayho křičel, že když dělám klobásu s krustou, klobása musí být dostatečně propečená. Z toho jsem sice byla smutná, ale ještě jsem běžela nakoupit na dezert. Nicméně se mi na něj nepodařilo sehnat suroviny, takže místo domácího čokoládového mousse, jsem koupila čokoládový dezert v prášku. Naštěstí nevím, jak na to porotci reagovali, protože jsem se probudila.

A to je příběh toho, proč bych se asi měla dívat méně na pořady o vaření. Naštěstí sedmou sérii amerického Masterchefa mám dokoukanou, tak by to mělo být v pořádku.

Doplňuji toto fotografií primulky, kterou jsme společně s Podejmlíkem minulý týden koupily (No není krásná? Je krásná.) a ještě jednou, na které jsem já a Podejmlíko na rozhledně, která je sice od našeho domova nejblíže ze všech rozhleden, navíc se k tomu kopci, na kterém je postavena, váže hezká pověst o čertech, přesto na ní Podejmlíko byla minulý týden poprvé.

Šilamáma Půlplicpryč

Alice byla krásná a Mariče byla Nádherná.

Sestra má kamaráda, co je správcem zámeckého depozitáře.
Sestra a já máme babičku, co bydlí co by kamenem dohodil od tohoto zámku.
Kamarád přednášel o šlechtickém rodu, který na tom zámku sídlil.
Průsečíkem těchto informací byl hudební sál městské knihovny, kde jsme seděly my, babička, kamarád, klub seniorů a muž v roláku a tmavě modrém obleku s velikostně naddimenzovanou broží s erbem, který tvrdí, že je potomkem nemanželského levobočka zmíněného rodu.

Dozvěděly jsme se, že:
Po jistou dobu existoval v českých zemích rod, který všechny své mužské potomky pojmenovával Boreš, bez ohledu na to, kolik těch potomků bylo. Šilamáma od té doby nemůže myslet na nic jiného, než že bych chtěla být členkou takového rodu, mít deset Borešů a ovládnout s nimi svět.
V Schönwaldu stával vážně pěkný skleník.
O Bedřichu Vilémovi se jako o jednom z mála neříkalo, že by měl pletky s Marií Terezií.
Marie Terezie poslala všem zemským soudům rázně formulovaný dopis, že jestli jí nepřestanou posílat hloupě napsané rozsudky o odsouzených čarodějnicích, že je nechá poslat na nucené práce všechny, a že zakázala církevníkům kázat proti čarodějnicím, protože je to přežitek, který do moderní společnosti nepatří.

Podejmlíko Půlrohlík a Šilamáma Půlplicpryč

Z galerie dolů do sálu můžeme

Tak jsem se vrátila z Norska. Bylo to tam velmi krásné. Až bych řekla plameňák.
Jen z návštěvy mořského akvária mám přes sto fotek.
Viděly jsme tam krmení ryb potápěčem, krmení tučňáků krásným pánem ve fraku, krmení lachtanů ne tak hezkým pánem a ještě k tomu bez fraku, byli jsme v herně, kde jsme šahaly na na mořské okurky, hvězdice a kraby (to já teda ne, ale holky to daly), rybu co vypadala fakt překvapeně, chobotnici, co byla nejvíc v chillu ever, kámoše rejnoka, hvězdici, co ve slow-motion padala ze skla, platýze, co mívají fakt divnou pubertu, malýho žraloka, co se tvářil jakoby nic a spoustu dalších věcí.
Naše srdce se několikrát zvětšila.

Šilamáma Půlplicpryč