Krátký příběh o tom, jak mě sestra urazila tak dobře, že jsem se na ni nemohla ani zlobit.

V pátek odpoledne jsme se šly se Šilamámou vyfotit na průkazky. Po odchodu z ateliéru jsme ještě chvíli stály na schodech, protože když nosím místo kabelky riflový batoh, trvá mi delší dobu do něj vše vrátit a potom ho ještě zapnout.
Během čekání si Šilamáma všimla upoutávky lákající na taneční kurz a řekla něco jako: "Jé, taneční."
Já jsem na oplátku asi odfrkla: "Fuj, taneční."
Je rovněž možné, že jsem ještě dodala: "Všechny tance, co potřebuji vědět, jsem se naučila v mateřské školce."
A zatímco sestra poznamenávala, že "ona by chtěla umět tančit", já jsem začala předvádět ony důležité tance, a to totiž pogo a metalový headbanging.
Šilamáma se na mě podívala ze své impozantní výšky umocněné ještě botami na podpatku a chopila se příležitosti, která se obvykle vyskytuje jednou za sto let - po mém boku tedy poněkud častěji - a pronesla: "Abych citovala Harryho Pottera..."
(Bleskově jsem v hlavě třídila, kterou hlášku z našich oblíbených použije, že by "to je idiot" nebo "asi budu zvracet"? Ale tady nutno poznamenat, že ani jednu z nich nepronesl Harry Potter.)

"...je mi tě vlastně líto."

A to je konec krátkého příběhu o tom, jak mě sestra urazila tak dobře, že jsem se na ni nemohla ani zlobit.

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: Fotograf mi řekl, že mi tam namíchá různé fotky. Což i udělal.

"Ten kalendář jsem dělal hrozně rád, protože mi dal příležitost ukázat, jak jsem různorodý." 
-Derek Zoolander

Prdí se po pudingu?

V úterý jsem byla sportovat. Hrát florball. Dvě hodiny. Připadala jsem si jak parní lokomotiva.
Zítra pojedu po čtrnácti dnech domů a v sobotu budeme slavit s dětmi. Těším se jak malá!
Zítra mám ráno ale ještě školu a z té hned pojedu na vlak. Takže si chci udělat tousty na jídlo, jenomže v naší kuchyni sedí moje spolubydlící, kterou nenávidím s nějakou holkou a já nevím, co mám dělat. Achjo.

Toto je úryvek z knihy Denní dům, noční dům od Olgy Tokarczukové:

zapomenutosti
             Šla jsem za Martou a kosila jsem její kopřivy ze stezky do příkopu. Přešlapovala za mnou a se založenýma rukama říkala, že Bůh zapomněl stvořit hodně zvířat.
            "Například brodníka," řekla jsem."Byl by tvrdý jako želva, ale měl by dlouhé nohy a drsné tupé zuby. Chodil by po příkopech a žral všechnu špínu, bláto, mrtvé větve, i odpadky, které voda přináší z vesnice."
            A tak jsme začaly vzpomínat na zvířata, která Bůh, z nějakého důvodu, zapomněl stvořit. Zapomněl na tolik ptáků, tolik zvířat, která žijí v zemi. Nakonec Marta řekla, že nejvíc jí chybí to velké, nehybné zvíře, které v noci sedí na rozcestí. Neřekla, jak se jmenuje.


Je to skvělá knížka.
Toto jsou šaty a sukně, které jsem ušila. Můžete si je koupit tu.

Šilamáma Půlplicpryč

Film je alegorií cesty básníka za inspirací, domovem a pochopením všeobjímající skutečnosti.

Ptala jsem se osmiletého bratránka, jestli si už nepřipadá velký na to, aby se pořád díval na Lokomotivu Tomáše.
Odpověděl mi takto: "Já mám radši animované, protože se tam nikdo nezabíjí."

Zeleninu chodíme nakupovat do malého krámku  na spodní straně náměstí. Paní prodavačka si nás se sestrou pamatuje, protože přiznejme si, jsme úžasné, nebo přinejmenším docela zapamatovatelné. Jednou nám schovávala pod pultem nejkrásnější jahody, jenom proto, že jsem se den předtím ptala, jestli náhodou nemají jahody. Když jsem jí dnes říkala, že přicházím sama, protože tatíček a sestra jsou na dovolené a na táboře, začala mě utěšovat, že ten týden bez nich uplyne jako voda a zase se mi navrátí. Její slova si vybavuji, když se potuluji po bytě jako Lister po Červeném trpaslíku.

A když už vytvářím iluzi melancholického příspěvku, přidám můj nejoblíbenější poťouchlý fotoset aka "Šilamáma si fotí samospouští výrobky na Flér".

Podejmlíko Půlrohlík

Neslušné návhry a sovy, jej!

V sobotu ráno jsme si kreslili sovy po rukách. Jeho máma mi pak řekla, ať se jí to nestydím ukázat, že sovy jsou teď moderní. Pak jsem sovu začala šít a Podejmlíko se mě ptá: Ale proč? Odpověď je: Měla jsem chuť ušít sovu.
A takhle vypadá náš kuchyňský stůl, když šiju sovy a koukám u toho na pořady Gordona Ramseyho.

A stejně sovy nejsou tím, čím se zdály být.

Šilamáma Půlplicpryč

Teď ve čtvrtek nám to asi nevyjde

Takhle v noci nenávidím všechny lidi a sebe. Jen nevím, jestli by pití kojenecké vody pomohlo. To, že je to pro radost a ne pro smutek ničemu nepomáhá.

Bude to nejhorší léto mého života?
Ten pohled s pudlíkama jsem poslala.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. Tu sukni jsem šila. Kupte si ji.

Včera to nebyl neslušný návrh.

Ačkoliv byly včera Květy špatně nazvučené, byl to príma večer.
Zahráli kvůli mě Okna do zahrady, popovídala jsem si s budoucím knězem.
Ušila jsem si k té příležitosti asymetrické tričánko a navazují mi proužky.
Cibulové kroužky s teplou česnekovou omáčkou mi udělaly hezky na duši.

Jo a mám nový boží kostkovaný punčocháče!

Šilamáma Půlplicpryč

Zvednuté obočí. Nádech. A jedem!

Takže speciál z mého maturitního plesu.

Fotopříběh o tom, jak jsme se vyfotily s úplně cizím člověkem, který měl na tváři obtisklou červenou rtěnku a z košile mu lezla chlupatá hruď.

Tady prosím.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. A pokud si říkáte, co má ta kočka Šilamáma za peckový šaty, vězte, že jsem je v potu tváře došila na půjčeným stroji večer před plesem.

Čumíš tak do zdi a najednou se na tebe řídí náklaďák.

Sice mám teď naprosto šílený období, chci umřít, nevím kam na vejšku, přítel mě rozčiluje a došel mraženej hrášek, ale ušila jsem si šaty a mám z nich radost.

Šilamáma Půlplicpryč

Mumie s pozlacenými víčky spí v muzeích a to je láska.

Šilamáma převzala otěže, co se týče psaní článků, a měli bychom jí pěkně zatleskat, jaké krásné úlovky to má, zvlášť ty květované stuhy jsou eňo ňůňo.
Já teď povětšinou píšu jenom scénář, ale včera jsem si z toho šílenství vytáhla šicí stroj ze šuplíku (poprvé v životě) a ušila si sukni. A ke svému vlastnímu překvapení jsem se ani nepřišila ke stolu nebo něco podobného.

Podejmlíko Půlrohlík

Šopping of kreatíf thingz in da paris

Když jsem si balila na čtvrt roku do Paříže (takhle to zní hrozně vznešeně!) nemohla jsem opominout věci k tvoření. Cestovala se mnou tedy krabice od bot plná filců, nití, bavlnek, ústřižků látek (puntíkovaných!), knoflíků, stužek a přidruženého materiálu.

Jenže stužek, knoflíků ani barev není nikdy dost. Jestli něco také vyrábíte, přesně víte o čem mluvím.

Zde pár mých tipů pro úchyláky jako jsem já.

 La petite manufacture
Jedná se o malý obchod a ateliér v jednom. Paní má krásné výrobky a něco málo "tvořících komponentů" k prodeji. Mě zaujaly především krásné bavlněné stužky s potiskem květin a cenou asi 2 eura za metr. Jinak se tu dají koupit i různé korálky, něco málo bižuterních komponentů a například flitry (já si koupila krabičku s šesti barvami asi za 5 euro).

• adresa: 57, boulevard Beaumarchais, Paříž - 3. obvod
• metro: jen pár kroků od stanice Chemin vert - linka 8
• sortiment: výrobky majitelky (brože, kabelky, textilní příšerky, cena od 5 eur za blbůstky až po 80 eur za krásné propracované kabelky), základní bižuterní komponenty, stužky a provázky, korálky

Rougier et Plé
Třípatrový obchod s výtvarnými potřebami. V suterénu mají dřevěné polotovary (nevím jaké použít jiné slovo), různé krabičky, polystyrénové věci, barvy na textil a podobně. Vše k vlastnímu dotváření. V přízemí já nakupuji nejvíc a nachází se zde vše k scrapbooku. Knoflíčky (3-4 eura za pytlík o asi 30 kusech). Stužky namotané asi 2 eura za 1 metr. Razítka, papíry, fixky, deníky, děrovačky, zkrátka spousta věcí. Taky filci všemožných barev - A4 za 75 centů. Plastová očíčka hýbací - všechny velikosti v pytlíku zpravidla 10 kusů za necelá 2 eura. Lepidlo na textil, plast i papír za necelé euro. Různé sady pro tvoření s dětmi, silikonové formičky na dorty i dortíky. V horních patrech mají pomůcky spíše pro malíře (což já nejsem), takže různé barvy, štětce a tak. Pořádně jsem to neprohlížela.

• adresa: 8, boulevard des filles du Calvaire (od La petite manufacture pořád po stejném bulváru asi 2-3 km)
• metro: Filles du Calvaire, opět jen pár kroků - linka 8
• sortiment: skoro vše, ale ne věci pro textilní tvoření (jako látky a nitě)

 Moline mercerie
Klasická galanterie s úžasným výběrem úplně všeho. Cokoliv co byste si představovali, že budou mít v galanterii, tady mají. Nitě, bavlnky, nůžky, knoflíky (jedna celá stěna plná knoflíků), stužky (všechny materiály), vlny, rámy na kabelky i peněženky, krajky, nášivky, něco bižuterních komponentů, látky na patchwork. Je tam toho tolik, že si to ani nepamatuji. Nicméně já si takhle představuji ráj.

• adresa: 2,4,6 rue Livingstone (není to daleko od Sacre-coeuru, doporučuji spojit návštěvu)
• metro: Anvers, linka 2
• sortiment: vše co patří do galanterie

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. Dala jsem si soudružský závazek, že do konce týdne napíšu článek o tom, jak jsem se v Paříži vydala na bleší trh a proč si nejsem jistá, jestli jsem udělala dobře. 

Puntíkované stužky (metr/2,30 euro), zelenkavé velké knoflíky (á 2,8 euro) a nášivka sovy (1,6 euro) z Moline mercerie, menší barevné knofíky a vzorované netradiční knoflíky z Rougier et Plé, květované stužky z La Petite Manufacture

Filci z Rougier et Plé (á 0,75 euro), knoflíky ze stejného obchodu cca 20 ks za 2,6 euro.

Ty puntíkvoané stužky mi přijdou geniální hlavně tím, že jsou oboustranné a taky krásnými kombinacemi barev.

Pytík, ve kterém jsem šmahem odnesla 25 euro a ani to nebolelo.