Crazy plant lady is the new black.

Není nic nad to vézt tři lopatkovce v růžových keramických květináčích šedesát kilometrů vlakem jenom proto, že jsem je našla až ve třetím obchodě, kam jsem se je vydala hledat.
Zítra povezu fíkus a dvě orchideje, jednu malou a druhou velkou, ale obě cool jako bič.
Yo ho, yo ho, a pirate's life for me.

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: Ibišek je stejně vysoký jako já a je to radost.

Edith Piaf said it better.

Tak jsem po sto padesáti letech zavítala za stránky britského Vogue a musím říct, že už se těším na příští zimu.

Podejmlíko Půlrohlík

Gucci Autumn/Winter 2018 Ready-To-Wear

Chcete vidět něco strašidelného?

Mám tady dvě série děsivých obrázků. Jeden děsivější než druhý.

Strašidelný vývoj č. 1:

 

 

 

Strašidelný vývoj č. 2: 

A já teď nemůžu jít spát, protože se příliš bojím
Dobrou noc.

Podejmlíko Půlrohlík

Literární okénko

Toto je krátký úryvek z knihy "Ostrov tučňáků" napsané Anatolem Francem a vydané v roce 1908. Zastihuje tučňáckého pacifistického profesora Blabuňku na poznávací cestě po největší světové demokracii, Nové Atlantidě:

„Vida“, myslel si doktor, „to je národ, který má plné ruce práce s průmyslem a obchodem a nemá ani pomyšlení na válku. Od této chvíle jsem přesvědčen, že Noví Atlantové dělají mírovou politiku, neboť všichni národohospodáři se shodují v tom, že pro rozvoj průmyslu a obchodu je nutný vnější a vnitřní mír.“
Procházka Gigantopolidou ho v tomto názoru ještě víc upevnila. Všude lidé pospíchali tak, že poráželi vše, co se jim připletlo do cesty. Blabuňka byl několikrát povalen a konečně přišel na to, jak si má počínat: po hodinovém běhu povalil už prvního Atlanta.
Přišel na velké náměstí a spatřil mohutný palác vystavěný v klasickém slohu. Jeho korintské sloupy se tyčily sedmdesát metrů vysoko od paty až k hlavicím, zdobeným akantovým listím.
Když tu tak chvilku stál s hlavou zvrácenou dozadu a divil se, přistoupil k němu jakýsi muž skromného vzhledu a oslovil ho tučňácky:
„Podle obleku poznávám, že jste z Tučňácka. Znám váš jazyk, jsem přísežný tlumočník. Tento palác je sněmovna, právě tu rokují poslanci států. Chcete se zúčastnit schůze?“
Tlumočník ho zavedl na tribunu a doktor pohroužil svůj zrak do množství zákonodárců, kteří si hověli v rákosových lenoškách a nohy měli na stolcích před sebou.
Předseda vstal a spíš mručel než vyslovoval. Nikdo nedával pozor a tlumočník překládal doktorovi:
„Válka za otevření mongolských trhů je skončena k spokojenosti Států. Navrhuji proto, aby byly finanční komisi poslány účty…
Není námitek?
Návrh je přijat.
Válka za zjednání trhů na Třetím Zélandě je skončena k spokojenosti Států. Navrhuji, aby byly finanční komisi poslány účty…
Není námitek?
Návrh je přijat.“
„Rozuměl jsem dobře?“ zeptal se profesor Blabuňka. „Vy, tak průmyslový národ, jste se pustili do tolika válek?“
„Ovšem,“ odpověděl tlumočník, „jsou to války průmyslové. Národy, které nemají ani obchod, ani průmysl, nejsou nuceny válčit. Avšak obchodující národ musí vést dobyvačnou politiku. S naší výrobní aktivitou nutně také roste počet našich válek. Jakmile některý náš průmysl nemá odbyt pro své výrobky, je třeba, aby mu válka otevřela nová odbytiště. Letos jsme už měli válku uhelnou, válku měděnou a válku bavlněnou. Na třetím Zélandě jsme zase pobili dvě třetiny obyvatelstva, jenom abychom zbytek donutili kupovat naše deštníky a šle.“
V tom okamžiku vystoupil na tribunu tučný muž, který až dosud seděl v shromáždění. Pravil:
„Žádám, aby byla vypovězena válka Smaragdové republice, neboť její vláda drze upírá našim vepřům převahu, kterou dobyli svými šunkami a jitrnicemi na všech trzích.“
„Čím je tento zákonodárce?“ zeptal se doktor Blabuňka.
„Obchodník prasaty.“
„Není námitek?“ pravil president. „Dávám o návrhu hlasovat.“
Válka proti Smaragdové republice byla odhlasována. Zdvižených rukou byla velmi značná většina.
„Jak jste mohli,“ řekl Blabuňka tlumočníkovi, „odhlasovat válku s takovou tichostí a lhostejností?“
„Ach, to je bezvýznamná válka, bude stát sotva osm milionů dolarů.“
„A lidí…“
„Lidé jsou už do těchto osmi milionů započteni.“
Tu se doktor Blabuňka chytil za hlavu a trpce uvažoval: „Poněvadž bohatství a civilisace obsahují stejně tolik válečných příčin jako chudoba a barbarství, poněvadž šílenství a zlobu lidí nelze vyléčit, zbývá jenom jeden dobrý skutek. Mudrc nahromadí dostatečné množství dynamitu, aby mohl vyhodit tuto planetu do povětří. Až její kusy poletí prostorem, dojde ve vesmíru k nepozorovatelnému zlepšení a dostane se i zadostiučinění světovému svědomí. Jenže to vůbec neexistuje.“

Podejmlíko Půlrohlík

Babičky jsou nejlepší babičky.

A co je na tom, že je to kruhová tautologie.
Tady je jedna společná sesterská fotka ze zrcadla na vlakovém nádraží.
Je to naše oblíbené zrcadlo a moje oblíbená nádražní knihovna, protože jsem tam našla za jedno nejlepší knihu, jaká kdy byla napsána, ale taky třeba Ostrov tučňáků, který rovněž stojí za to.
Letošní léto je takové skoupé na deníčkové záznamy, neboť jsme obě zavaleny prací a ještě k tomu každá úplně jinde.

Podejmlíko Půlrohlík

Ve vedrech, jako jsou tato, si člověk jistě rád připomene, jak vypadal náš balkón uprostřed prosince.

Vypadal nějak takto.

Podejmlíko Půlrohlík

Rammsteini nám rozumí jako nikdo na světě.

Shodly jsme se, že nejlepší písnička od Rammsteinů je každá písnička od Rammsteinů.
A také jsme se shodly, že se nejspíš jednou zamysleli a řekli si: "Založíme kapelu a bude to nejlepší kapela na světe od první písničky."
A potom to udělali.

Podejmlíko Půlrohlík

Chodíme kolem toho domu přes dvacet let.

Ale lva jsme si všimly až teď.

Podejmlíko Půlrohlík

Stručný odpolední příspěvek.

Dnes jsme si se sestrou slíbily, že ani jedna tu druhou nikdy kvůli prachům nehodíme do jezera.

Podejmlíko Půlrohlík a Šilamáma Půlplicpryč

Už nám to nikdo nevezme

Zámostí bylo zase parádní. Bylo před týdnem. Ale parádní.

Od prvního pátečního vína (cideru) na věži, přes klasický sobotní dvouhodinový sezení nad smažákem, kterej jsem stejně nakonec nesnědla a dala si místo toho drinčík, po nedělní "valnou" hromadu nahoře na Báře.

Ze srdíčka už nám to nikdo nevezme.

Jo a rozplakala jsem se, když Schmitzer zahrál Kaluž.

Fotografická dokumantace činí dva kusy fotografií. Ukazuje Podejmlíčinu rebelskou sprejerskou stránku a moji sukýnku a pásku na ruce. Co dodat víc?

Šilamáma Půlplicpryč

K Beethovenovi stačí přidat basu a bicí a je z něj metal, to je všechno.

Už před nějakou dobou mi začalo připadat, že Beethovenův sbor dervišů ze Zkázy Atén a písnička Wind on Annihilatorů jsou prakticky jedna a tatáž skladba, jen stvořené jinými mozky.
Jenže já taky vidím podobnosti všude.
No, ale řeknetě, nezní ty písničky trochu podobně? V rytmu, náladě? Pocitu, že svět brzo skončí?
No dobře, ten pocit mám nejspíš nejenom z těchto písniček, ale stejně.
Do toho Annihilatoru by se určitě dalo zpívat "balabam, balabam, balabalabam bam bam", kdyby se člověk dost snažil.

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: Někdo se na náš blog dostal tak, že si vygooglil spojení "trpaslíci hýkali". 

Dodatek dodatku k narozeninám?

Již tu padlo, jakými estetickými dary mne Šilamamka zahrnula k narozeninám.
Nyní je nutno tuto sbírku ještě doplnit ultimátní hipsterskou kytičkou.
Je to moc fajnová kytička.
A tu větší dostala naše teta.
Je to moc fajnová teta.

Podejmlíko Půlrohlík

 

A když už tu padla zmínka o mých narozeninách -

Tak tohle jsou dary, které jsem obdržela od Šilamamky:

Nádherný knoflík.
Vangoghovský notýsek.
Letadlová voda v kelímku.
Ubrousek s logem větrných mlýnů.
A na obrázku chybí papírový sáček se třemi trdelníky.

#estetika

Děkuji, Šilamamko.

Podejmlíko Půlrohlík

Zdálo se mi, že držím v náručí kočku, a ta kočka měla plnou pusu rozbitého růžového skla.

Někdo mi udělal radost a na moje narozeniny si koupil výšivku Lebowského ochraňujícího Bílého Rusa.
Když tak nad tím přemýšlím, dala bych si Bílého Rusa.

Podejmlíko Půlrohlík

Písně, které mě zachránily 2017

Loni se mi to velmi osvědčilo, tak si letos pro sebe musím udělat mentální poznámku, při kterých písničkách se mi magnificentně běželo při závoru na 11,5 kilometru.
Nutno říci, že letos jsem těsně po startu měla krizi jako Brno, takže mi všichni utekli a já větší část závodu běžela úplně sama, dokud mě na Pekelňáku nezačali předbíhat půlmaratonci při svém druhém kolečku. A spousta z nich mě povzbuzovala k dalšímu běhu, drahouškové rychlonozí.
Ale ani můj playlist mě nenechal ve štychu. Dokonce měl ve výsledku o pouhých 21 sekund víc než byl můj oficiální naměřený čas, takže mám možná věštecké schopnosti.
Letos jsem seřadila zvolené písně podle abecedy a byla zvědavá, jak to vyjde. Vyšlo to hezky. Letošní rok byl nejvíc rokem vyklidněných indie písniček, jejichž tempo mi nejvíc svědčilo, ale našly se i výjimky.

1. Až ti řeknu - Hentai Corporation: Pro úvodní rozběh jsem zvolila tyhle šílence, ačkoliv jsem se bála, že mi budou trochu vyhazovat z rytmu dýchání, ale to se vůbec nestalo. Postupná gradace písničky s finálním přechodem do absolutního šílenství byla pro start ideální. Bohužel hned po ní nasloupily podešťové plísně ve vzduchu, zatuhlé holeně a dlouhý kopec nad Slavicemi, kvůli čemuž se dostavila ona krize.

2. Dancing With Myself (a později White Wedding) - Billy Idol: Tohle je skoro bez komentáře. Kdybych poslouchala pár vybraných písní energicky rázného Billyho Idola pořád dokola, doběhnu možná i na měsíc.

3. How to write an Alt-J song - Fleece Music: Tohle parodické video náhodných zhulených týpků z internetu jsem objevila před pár měsíci a bývaly i doby, kdy jsem ho poslouchala několik hodin v kuse pořád dokola, a jak se zdá, tak se na ně i dobře běhá do kopce, což je jinak činnost, kterou snad jako jedinou na běhání opravdu nemusím. (A ještě nutno dodat, že v běhacím playlistu jsem kromě nich měla ještě i jednu opravdickou Alt-J píseň, ale ta se nakonec k běhu zase tolik nehodila.)

4. I Love You - Woodkid: Při téhle písničce se mi před očima promítaly záběry, které si pamatuji z nádherného klipu, a najedou jako by mi snad ani nevadilo, že prší.

5. Lonely Boy (a později Weight Of Love) - The Black Keys: Podobný případ jako Billy Idol. Skvělý rytmus, skvělá energie, Podejmlíko je dojatá a běží jako o život.

6. Orfeus - James Cole: Nesmím se ohlídnout, uvidím jenom stín, jojo, není nad správnou motivaci.

7. Qwerty - Mushroomhead: Tohle je obecně skvělá písnička na cvičení, skvěle se u ní i skáče přes švihadlo.

8. Ten Million Slaves - Otis Taylor: Řízná odrhovačka, která ve filmu Veřejní nepřátelé podbarvuje honičku, během které Christian Bale zastřelí Channinga Tatuma, to by jednomu dodalo mnoho sil běžet dál.

9. Who We Are - Imagine Dragons: Písnička sice obsahuje podezřelé množství melancholie, ovšem ne zase tolik, aby to bylo běžecky demotivační, a navíc skladby Imagine Dragons mají většinou super bicí, které člověka povzbuzují a pohánějí dál.

10. Wind - Annihilator: A naléhavá gradující vypalovačka na závěr, která mi měla připomenout, abych případně umírala až za cílem. Někde jinde v terénu by se k běhu asi moc nehodila, ale na finiš byla dobrá.

A mezi písně, které mám sice ráda, ale zjistila jsem, že pro běh se ve výsledku příliš nehodí, většinou kvůli funky rytmu a občas příliš demotivující melancholii, patří Božská komedie od Insanie, Pass This On od The Knife a When I Was Young od Golden Earring.

Podejmlíko Půlrohlík

Jo a naše sestřenice jsou, zdá se, nejlepší sestřenice. 

Řekni, kde ty kytky jsou.

A kde jsou ty noční můry, ha?
Šilamamka nám pojede do Norska. Má za úkol dát vědět hned, jak první rybě uřízne hlavu.

Podejmlíko Půlrohlík