Zelená stromů se mění do zlaté.

Dnes přidávám další článek do série o andělském zpěvu.

Dnešní inaguraci na nebesa zasluhuje Liv Tyler za písničku z prodloužené verze Návratu krále, kterým se doprovází uzdravování štítonošky Éowyn. 

A já mám po čtvrtmaratonu a všechno mě bolí.

Podejmlíko Půlrohlík

Hodně teď vyšívám křížkovým stehem.

Hodně, hodně, až si Kristina myslela, že jsem si ku poctě nechala vytetovat křížek na krk.

Podejmlíko Půlrohlík

Pátek byl výjimečný den, protože se Harrrymu a Ronovi poprvé podařilo dojít do Velké síně na snídani, aniž se ztratili

Možná bych se neměla tolik dívat na pořady o vaření.
Nedávno se mi totiž zdál sen, že jsem se účastnila kuchařské soutěže. Úkolem bylo uvařit tříchodové menu. Rozhodla jsem se jako předkrm podávat vejce benedikt (nejlepší jídlo na světě), jako hlavní chod kuřecí prsa s parmazánovou krustou, bramorovou kaší a okurkovo-citrusovým salátem s pikantní vinnou zálivkou a jako dezert čokoládový mousse. V rámci svého snu jsem předkrm zvládla suverénně, ovšem když jsem měla začít připravovat hlavní chod, něco se pokazilo. Už nevím jak se to stalo, ale z nějakého důvodu jsem neměla kuřecí prsa, takže jsem místo nich musela použít klobásu. Připravovala jsem tedy klobásu s parmazánovou krustou, bramborovou kaší a okurkovo-citrusovým salátem s pikantní vinnou zálivkou. Sice mi to zabralo méně času, takže jsem z nějakého důvodu ještě běžela nakoupit na dezert, ale moje klobása nebyla dost propečená, takže na mě ve snu nějaký porotce ve stylu Gordona Ramsayho křičel, že když dělám klobásu s krustou, klobása musí být dostatečně propečená. Z toho jsem sice byla smutná, ale ještě jsem běžela nakoupit na dezert. Nicméně se mi na něj nepodařilo sehnat suroviny, takže místo domácího čokoládového mousse, jsem koupila čokoládový dezert v prášku. Naštěstí nevím, jak na to porotci reagovali, protože jsem se probudila.

A to je příběh toho, proč bych se asi měla dívat méně na pořady o vaření. Naštěstí sedmou sérii amerického Masterchefa mám dokoukanou, tak by to mělo být v pořádku.

Doplňuji toto fotografií primulky, kterou jsme společně s Podejmlíkem minulý týden koupily (No není krásná? Je krásná.) a ještě jednou, na které jsem já a Podejmlíko na rozhledně, která je sice od našeho domova nejblíže ze všech rozhleden, navíc se k tomu kopci, na kterém je postavena, váže hezká pověst o čertech, přesto na ní Podejmlíko byla minulý týden poprvé.

Šilamáma Půlplicpryč

... ať chceme nebo ne... potřebujeme někoho, s kým si můžeme povídat...

Šla jsem temným lesem od babičky domů.
Na kopečku tam stál bílý pejsek, štěkal a vyl.
Štěkala jsem na něj chvíli, vypadal šťastný, že si má s kým povídat.

Podejmlíko Půlrohlík

Ukaž srdce.

Ve vězení k vám může přijít vězeň, dát vám facku a říct: "Ukaž srdce."
A znamená to, že vás zkouší, jestli mu ji dáte taky. A když ne, tak jste pampeliška. A pampeliška se sesype, když na ni trochu fouknete.
Asi bude velký rozdíl mezi tím, jak poeticky to zní a jak nepoeticky to doopravdy vypadá.

Podejmlíko Půlrohlík

P. S.: Někdo se na náš blog dostal tak, že si vygooglil spojení "není těžký, je můj bratr". 

Pomoc, pomoc, pomo pomo pomoc pomoc. Pómóóóc!

Až příště přiletí, my už tu nebudem.

Jela jsem vlakem s pánem, který mi poté, co se dozvěděl, že jsem scenáristka, dvě a půl hodiny vyprávěl, které slavné české herce a muzikanty zná a hraje s nimi tenis, a prokládal to komentáři, jak je politika strašná a jak všichni lžou a jak si to my, kteří do toho nemáme vhled, ani nedovedeme představit, jak tam všichni strašně lžou. A když jsem si ho prohnala googlem, tak jsem zjistila, že to je kandidát na hejtmana Vysočiny za ANO.

Podejmlíko Půlrohlík

"I never painted dreams. I painted my own reality."

Dnes uplynulo 109 let od narození malířky, jejíž dílo s sebou ze všech niterných věcí nese zejména vzkaz o bolesti.
Když jsem v pubertě sama začínala malovat, měla jsem ji hodně v srdci.
A něco je tam usídleno dodnes a něco navěky.

Podejmlíko Půlrohlík

“Feet, what do I need you for when I have wings to fly?”

Ti druzí.

Ptala jsem se sama sebe: Jak oslavit noc čarodějnic? Peklem?
A co je to prý peklo, ha?

Podejmlíko Půlrohlík

Z rozmlácenýho kostela.

Pamatujete si na ty časy, kdy jsem si ve vlaku vyfotila spícího anděla?
Já ano.
Jako kdyby vylezl z nějaké renesanční malby. A z krásné malby, jak má hlavu na stranu a jak má složené ruce na knize.
Dobré časy.

Podejmlíko Půlrohlík

Jsme lidé, protože zíráme na hvězdy, nebo na ně zíráme proto, že jsme lidé?

Tak jsem dnes zjistila, že na noční můry dost pomáhá, když se před spaním nedívám na horory.
Přijde mi to z podobného soudku jako uvědomění, že pro štíhlý pas je dobré nejíst moc čokolády.
Něco jiného bylo, když jsem po letech toužení po dlouhých vlasech přestala chodit k pánské holičce. Něco úplně jiného.

Podejmlíko Půlrohlík

Těšíš se?

Cítím se teď tak silná.
Dokonce jsem plynule vylezla do prudkého kopečka a vůbec jsem nezpomalila.
Nějaký pán mě potkal uprostřed pole, jak si zouvám botu a upravuji křiklavě zelenou ponožku, a myslím si, že byl poměrně zmatený.
V pátek jsem jela babičce spravit rozbitý internet a celou cestu zpátky jsem běžela, bylo to skvělé.
Nějaký pán mě potkal pod železničním mostem, jak běžím v růžovém kabátě a stříbrných kalhotách s puky, a myslím si, že byl poměrně zmatený.
Nutno dodat, že oba zmatení pánové měli s sebou psy. Na jednoho jsem pokynula rukou a on okamžitě přestal štěkat a jeho zmatený pán byl najednou ještě zmatenější.
Chtěla jsem původně vysvětlit, proč zrovna teď budu citovat Hamleta, ale zasekla jsem se na tom, že vedle té krásné věty mi každé vysvětlení připadalo příšerné a nevhodné. Takže tedy:

"O God, I could be bounded in a nutshell and count myself a king of infinite space, were it not that I have bad dreams."

Podejmlíko Půlrohlík

 

 

 

Jestli pak by můj úhlavní nepřítel žárlil, kdyby věděl, že jsem nenáviděla někoho jiného?

Tento týden jsem:
Se snažila diskrétně smát na celé kolo.
Omylem koupila bokové kalhoty s cyklistickou vložkou. Kdo si myslí, že funkční kalhoty s cyklistickou vložkou nejsou dostatečně sexy samy o sobě a tak je ještě vylepší nepraktickým sexy bokovým střihem?
Šla potmě v dešti prázdným parkem a myslela na to, jak daleko je ode mě asi nejbližší lidská bytost, něco jako ve Vetřelcích, kde jim začne ta mašinka pípat, když se v nějaké vzdálenosti od nich objeví nějaká další forma života, většinou vetřelec, že ano, a přesně v tu chvíli za mnou proběhl malý bílý pejsek a jestli jsem někdy měla infarkt, tak to bylo v ten moment.
Vybrala v obchodě akční čilou myšku a do čtvrt hodiny viděla oranžovo-bílou užovku ji rozmáčknout a sežrat; Soňa tomu říkala, že jsme nakrmily Moiru mými strachy.
Šla dvakrát za den do Lucerny, jednou v legínách s potiskem blesků a jednou ve stříbrných kalhotách s puky.
Jedla krkovičku pro chlapáky naloženou v hořčičném semínku uprostřed stovek motorkářů zemdlelých prodíráním se mezi stovkami motorkářů.

Ještě že je zítra neděle.

Podejmlíko Půlrohlík

Kameny v domech ožijí a zabijí své majitele.

V poslední době mám intenzivní pocit blížící se apokalypsy.
Ráno, respektive během noci, mě popadla neuvěřitelná chuť na zelené fazolky, a ještě specificky, na zelené fazolky opražené na pánvi s mrkví. Hned po probuzení jsem tedy šla do obchodu pro zelené fazolky. Vzala jsem si košík, jehož předchozí majitel v něm ponechal svůj nákupní seznam. Přečetla jsem si ho s očekáváním, že nahlédnu někomu neviditelnému do žaludku, do hlavy a do života. Podle písma jsem usoudila, že by to mohla být žena. Na papírku stálo:

gothaj
toustový chléb 6 kusů
brambory
sekaná
sádlo
psí žrádlo

Nevím proč, ale automaticky jsem z toho byla smutná, na druhou stranu jsem si po celý zbytek nákupu představovala, že si hraju s pejskem.
Když jsem odpoledne vařila, přidala jsem k mrkvi červenou řepu, brokolici, pórek, čerstvý špenát, česnek a z nějakého důvodu i žlutý hrách, ale na fazolky jsem zapomněla.
Teď už nemám žádnou další mrkev, zato mám zelené fazolky.
Kruh se bude pořád opakovat, dokud nepřijdeme na to, co děláme špatně.

Podejmlíko Půlrohlík

Cool holky se nedívají na exploze.

A to je pro dnešek všechno.
Děkuji.

Podejmlíko Půlrohlík

(A speciální díky Šilamámě, která tento skvostný kloubouk vlastnoručně vyrobila.)

Jsem tu a nevím proč.

Nechte mě tiše pokračovat v mém díle.

Podejmlíko Půlrohlík

Co to máš, milá, ve sluchátkách?

Na Tumblr jsem narazila na jeden z řetězových příspěvků, který jsem ochotná a dokonce i trochu zvědavá zkusit. A třeba to může zkusit i Šilamamka, když se jí bude chtít.
Pravidla jsou jednoduchá: Pustit si svůj aktuální playlist, zadat náhodné přehrávání, vypsat deset prvních písniček, které v pořadí zahrají, a vybrat oblíbenou část textu.

Takhle rozhodli moji bohové hudby; možná jsem nečekala, že to bude tak niterné a gotické, ale na druhou stranu, co jsem čekala?

Podejmlíko Půlrohlík

1. Violent Femmes - Gimme The Car: "But how can I explain personal pain, how can I explain personal pain / How can I explain my voice is in vain, how can I explain the deep down"

2. Secret Discovery - Outlaw: "Watch, the city sleeps, captive of the night / You hear no noise, like dead it lies / dreaming of the day, dreaming of the night"

3. Siouxie and the Banshees - Happy House: "We've come to scream in the happy house / We're in a dream in the happy house / We're all quite sane, sane, sane / This is the happy house-we're happy here"

4. Ensiferum - Cry For The Earth Bounds: "Your fights / Are over now / Lay down and sleep / Gone are / All hate and love / For eternity"

5. Black Sabbath - She's Gone: "Why the sudden change, why all the lies? / I should have seen it in your eyes"

6. Marilyn Manson - Para-noir: "I fuck you so I can feel something instead of nothing at all. / I fuck you because you're beautiful. / I fuck you because you're my nigger. / I fuck you because I am your whore. / I fuck you because you are a whore. / I fuck you for fun. / I fuck you for fun. / I fuck you because I can. / I fuck you so I have a place to stay. / I fuck you so you will protect me."

7. Therion - The Beauty In Black: "She's the serpent of lust / Coiling down the tree in your Eden / To bring you the fruits / Of forbidden pleasures / And forbidden knowledge"

8. The Doors - People Are Strange: "People are strange when you're a stranger / Faces look ugly when you're alone / Women seem wicked when you're unwanted / Streets are uneven when you're down // When you're strange / Faces come out of the rain / When you're strange / No one remembers your name"

9. Roxy Music - Mother Of Pearl: "I've been looking for something / I've always wanted / But was never mine / But now I've seen that something / Just out of reach - glowing - / Very Holy grail / Oh mother of pearl"

10. Macklemore - Kings: "In the darkest of days / Men become kings and still die of old age / While the children become gods / At last the whole world begins to play"

Opravdu jsem dnes viděla parní lokomotivu, jenom na jiném nádraží.

Zítra bude mít smrtozeniny George Harrison.
Tak tedy: "Veselé smrtozeniny, Georgi!"

Podejmlíko Půlrohlík

Krátké středeční pozastavení.

Právě jsem u epizody doktora House o britském kouzelníkovi, který masivně krvácí ven i dovnitř, pletla tak vášnivě, že jsem si zlomila jehlici.
To se mi ještě nestalo.

Podejmlíko Půlrohlík

Klást si ty správné otázky.

Dnes jsem si pobrečela při daleko více příležitostech, než je běžné.
První pláč přišel kolem jedné hodiny v noci a poslední asi v pět odpoledne.
Aspoň že jsem věděla, že Radka je v pořádku.
Ráno jsem také kvůli té noční můře zaspala, což už se mi dlouho nestalo.
Den jsem strávila s tatínkem a jsem za to velmi ráda.
Radost mi udělala i dramaturgie Cyklofestu (loni tam nepřednášela ani jedna žena a letos tam byly čtyři), na kterém jsem brečela i loni a ráda bych, aby se to stalo mojí oblíbenou tradicí.
Mírně náhodná otázka - kdo je větší cvok: a) člověk, který stráví 24 hodin bez přestávky v sedle kola, aby zjistil, kolik za tu dobu dokáže ujet (a ujede třeba 784,743 km - ženský světový rekord), nebo člověk, který se během tříleté cesty na kole kolem světa po zatčení v Číně ve městě, které není na žádné mapě včetně třeba Google Maps, se svými zatýkateli 30 hodin hádá a dokáže si tím vymoct snížení pokuty z tisíce juanů na sto?
Což mi nějak neústrojně připomíná, že jsem byla na schůzce s výživovou poradkyní.
Měla jsem postranní úmysly, chtěla jsem si hlavně nechat proměřit svaly takovou tou supershopnostní váhou, která to umí, protože doma máme váhu, která všechno háže do jednoho pytle.
Trochu jsem na místě zazmatkovala a ta správná otázka mě napadla až v bezpečí domova:
Papírek, který jsem dostala, říká, že váha určila, že mám v těle 52,6 kilogramů svalů a že nosnost mojí kostry je 70 kilo. Znamená to, že mi tedy na všechny ty ostatní věci mimo svaly zbývá jen něco kolem dvaceti kilo, a nebo že to nebyla moc dobrá váha ani moc dobrá výživová poradkyně?

Podejmlíko Půlrohlík