Tomu, kdo klepe na dveře, bude otevřeno

Když vám život dá tři hodiny na místě, které se jmenuje Rajská pláž, je důležité hlavně neklesat na duchu a správnou náladu podpořit bílým Rusem a vhodnou četbou.

Šilamáma Půlplicpryč

Kde jsou všichni?

Šilamáma se hlásí z pražského letiště. Už jsem dneska spala dvě hodiny a na rozdíl od Zvonařky je tu teplo. A nejsem tu úplně sama, tak mě to tolik nestresuje.
A stejně přemýšlím nad spoustou věcí. Třeba jestli mi ten pán na check-inu nelhal a opravdu bude stačit, když si svůj batoh vyzvednu až v Alesundu. Pač posledně to paní taky říkala a pak nám malém zavazadla zůstala v Oslu.

Šilamáma Půlplicpryč

Kdo jinému jámu jámu, sám do ní Brno

Moje sestra byla se mnou týden v Brně.
Zažily jsme spolu spoustu dobrodružství.
Měly jsme jednou horkou čokoládu z automatu a jednou horkou čokoládu z kavárny a jednou měla moje sestra horkou čokoládu z jiné kavárny, ale já si dala kofolu a panini, tak jsem si čokoládu už nedovolila.
Když se na vás milý vykašle s vědeckým centrem, nesmutněte. Udělejte si ho se sestrou, děvkama a koksem místo něho. Hrály jsme si tam až do zavíračky a nebyly jsme tak úplně klidné jako trpaslíci. Byli jsme spíš jako umpa-lumpové když objeví kakaový bob. A zavřeli jsme se do točící místnosti, zkoušeli se po ní pohybovat a házet míčem. Bylo to velmi zábavné.
Vzala jsem ji na moji oblíbenou vyhlídku a uvědomila si, že si vlastně nevím, jak jsou rozloženy brněnské části, takže jsme se dívaly na brněnské části, o kterých jsem si nebyla jistá, které brněnské části to jsou, baštily obložené housky, které jsem přibalila a hádaly na jaké brněnské části se to tak můžeme dívat.
Koupila jsem si potom vřes, který se na mém okně pěkně vyjímá a dostala svázanou malou kytičku od slečny, která dost možná chodí s jedním mým kamarádem, ale ten se za čtrnáct dní stejně stěhuje zpátky do hor, tak je to jedno.
Zjistily jsme, že nakrásno můžete být doktor se spoustou různých písmenek okolo jména, který umí sestrojit robotickou ruku a takové jiné magické věci, ale stejně působíte psychopaticky, když dvě holky v šatech nutíte, aby vytahovaly koberce zpod stánků se slovy, že tak hezký velký koberec je tam přece škoda nechat.
Byl to velmi dobrodružný týden.Vlastně to byl i velmi poklidný týden. Jeden večer jsme si v čtyřech lidech objednali čtyři pizzy (a že to nebyly malé pizzy, ne, byly to velké pizzy) a čtyři cupcaky (cupcake není muffin!) a snědli je a dívali se na toho na Dobrodružství kriminalistiky. Já se jediná podělila o pizzu a cupcake. Se svým milým. Ale řeknu Vám, chtělo to velké duševní přemlouvání.

Doufám, že chápete co tím chci říct. Moje sestra a moji kamarádi jsou prima. Můj milý, i když nakonec nemohl do toho vědeckého centra, je taky prima. Když děláte věci, které máte rádi a s lidmi, které máte rádi, je to prima. I když děláte věci, které nemáte zas tak rádi, ale s lidmi, které máte rádi, pořád je to celkem dost prima. Jo a v tom, kde jsou v Brně jaké městské části tak trochu plavu.

Šilamáma Půlplicpryč

Z galerie dolů do sálu můžeme

Tak jsem se vrátila z Norska. Bylo to tam velmi krásné. Až bych řekla plameňák.
Jen z návštěvy mořského akvária mám přes sto fotek.
Viděly jsme tam krmení ryb potápěčem, krmení tučňáků krásným pánem ve fraku, krmení lachtanů ne tak hezkým pánem a ještě k tomu bez fraku, byli jsme v herně, kde jsme šahaly na na mořské okurky, hvězdice a kraby (to já teda ne, ale holky to daly), rybu co vypadala fakt překvapeně, chobotnici, co byla nejvíc v chillu ever, kámoše rejnoka, hvězdici, co ve slow-motion padala ze skla, platýze, co mívají fakt divnou pubertu, malýho žraloka, co se tvářil jakoby nic a spoustu dalších věcí.
Naše srdce se několikrát zvětšila.

Šilamáma Půlplicpryč

Ty jsi jediná, s kterou něco mám

Jsem teď šťastná. Fakticky. Z většího množství důvodů. Jeden se naskytl včera večer. Sedělo nás pět na zahrádce našeho nejvíc ♥ podniku a hráli jsme prší, dali si k tomu dvě piva a pak šli domů. Bylo to krásný.
Doplňuji toto fotografiemi z Litvy, kde jsme jednu noc spali u místních. Neměla jsem s sebou manželstvo a podle paní domácí pár, který není manželstvo, nemůže sdílet jeden pokoj, tak spal průvodce na gauči v obýváku a já měla pokoj sama pro sebe. Byl velmi estetický.

Šilamáma Půlplicpryč

Děda Mládek a Illegal band - Směska

Ačkoliv poslední lokalizační příspěvěk mluví o mém zmizení směrem Albánie, již jsem se z ní stihla vrátit a zmizet na čtrnáct dní pro změnu do Litvy a Lotyšska a z tohoto se taktéž vrátít. Pro tentokrát jsem si s sebou vzala i fotoaparát, takže mám cca třista fotek, z kterých můžu smazat tak dvacet. Než se tím proberu a rozházím to do více příspěvků, přidávám tedy pár fotek, na kterých jsem zachycena (zpravidla někým jiným), jak někde vařím, popřípadě postávám u vařícího stanoviště.

Šilamáma Půlplicpryč

Korsika - horský kemp kousek od cesty vedoucí na Monte Cinto

Albánie - psí oči svítící v pozadí, patří psovi, který mi v noci na tomtéž místě rozkousal moje milované sandálky s kytičkami, navzdory tomu, že byl přivázaný na řetězu (rozkousal ho) a že sandálky byly pod karimatkou na které jsem spala

Albánie - poslední snídaně podávaná u Marca na dvorku

Lotyšsko - Jurmala - kemp kousek od moře- za těmi stromy za mnou, to moře je

Litva - kemp u jezera u Trakai - poslední oběd

Naštěstí jsme si prominuli

Napsala jsem včera sestře: K dnešnímu svátku Tomášů jsem si koupila žluté tričko za 9Kč a dvě laskonky za 10Kč. Nechť všechny Tomáše někdo kopne do holeně! - To s tou holení a kopáním Tomášů do ní je taková naše tradice s Podejmlíkem.

A ještě tohle. Je tu jaro a už nás zachraňuje. Mě teda určitě. Jediný co je ještě potřeba, aby se prodloužily dny a zkrátily noci, jejichž tragická příchuť se ráno zdá naprosto nesmyslná. Prostě zase přišlo jaro a zachránilo nás.

A zítra maškarní a dneska Visáči a zplna hrdla: Prezident je buzna!

Šilamáma Půlplicpryč

A tohle jsou fotky z Paříže ze dne, kdy jsem už neměla ani peníze na metro, tak jsem se akorát někde courala a ležela v Boloňským lesíku pod stromy.

Mrak si ždíme svoji vlastní kůži.

Založíme občanské sdružení Puristi. Jeho programem bude to, že se jeho členové budou nazí mazat Purem a pak se budou válet po podlaze, klouzat se a tím ji umyjí.

Vyrobila jsem na praxi za tři dny dva a půl tisíce laskonek a namočila v čokoládě tři sta likérových špiček. A myslím, že už se to na mém psychickém stavu podepisuje.

Dostala jsem dnes od Jonáše k Vánocům Ksindl a dám mu za to Nezahradu.

Fotka je vzpomínkou na to, jak jsem byla krásná v létě v Paříži a nebrečela po nocích kvůli dvoum klukům, ale jen jednomu.

Šilamáma Půlplicpryč

Ale všechny lodě se přeci nepotopí na Vltavě, že? - Ne, ale všechny se potopí až na dno.

Posledních pár hodin v tomhle prokletým městě.
Pak.... pak se potkáme v pekle.
A bude hůř.

Jen bych chtěla říct, že mám ráda vzory na oblečení. Nejlíp všechny zaráz.

Šilamáma Půlplicpryč

Hvězdy jsou jak sedmikrásky.

Poslední post byl extrémně stručný. Tento není.

Věci, co mě tu překvapily:

• Ve všech barech, či restauracích (ve kterých jsem byla) byly společné záchody pro muže a ženy.
• Když jsem si řekla o náplast na pořezaný prstík, vyfásla jsem pidikondomek. Místo náplasti.
• Pivo v hospodě tu stojí od šesti eur nahoru (za půllitr).
• V obchodech prodávají jen jeden druh mouky.
• V neděli není nikde otevřeno. Jen supermarkety mají do jedné odpoledne.
• Na poště se kupují známky u samoobsluženého automatu.
• V noci tu nejsou vidět hvězdy. 
• Restaurace (většinou se netýká brasserií) bývají otevřené jen přes oběd a přes večeře. (asi 12-15 a 19-22)
• Cena přílohy je započtena zpravidla v ceně jídla.
• Je mi tu velikost kalhot 36.
• Pivo ve skleněným půllitru v obchodech prakticky nemají. Buď 25 cl anebo ty lepší piva mají v sedmičce. I se špuntem jak šáňo. Fakt šílený.
• Vyskytují se tu prodejny/obchody/nevím jak to pojmenovat, jež se u nás prakticky nevyskytují. Nebo minimálně ne v takovém množství. Prádelny samoobslužné, prádelny s obsluhou (i žehlení). Obchody, kde upravují oblečení. Teď si zrovna nemůřu vzpomenout, ale bylo toho víc.
• Všichni, všude a za všech okolností platí kartou.
• V restauraci vás uvedou ke stolu, dostanete vodu a pečivo.
• Líbají se tu při pozdravu na tváře, ale to je dost zprofanováno.
• V Boloňským lesíku jsou prostitutky kolem silnice i ve dne.
• Je tu daleko víc reklam na seznamky. Jsou všude. V televizi, v metru, na ulici. 
• Francouzi neříkají při focení "fromage" ale "tvistytý".

Určitě mi hlava nebrala víc věcí, ale moje hlava toho moc nepobírá nikdy.

Šilamáma Půlplicpryč

Puteaux/Defense aka Beton/Nebe

Šilamáma aka What the fuck?!?

Catch up!

Vincent: And in Paris, you can buy a beer at McDonald's. And you know what they call a Quarter Pounder with Cheese in Paris?
Jules: They don't call it a Quarter Pounder with Cheese?
Vincent: Nah, man, they got the metric system. They wouldn't know what the fuck a Quarter Pounder is.
Jules: What do they call it?
Vincent: They call it a "Royale with Cheese."

Jules: "Royale with Cheese."
Vincent: That's right.
Jules: What do they call a Big Mac?
Vincent: A Big Mac's a Big Mac, but they call it "Le Big Mac."

Šilamáma Půlplicpryč

Já tam normálně nejim. Nikdy.

Tony. Seš ryba.

Devět dní do návratu a deset broží vyrobeno.
Pulp fiction a Samotáře už umím prakticky nazpamět.
Nalezen nejpodivnější pohled pobytu. Slepice, co pozoruje košík vajec.
Teď si frčím na Hapkovi s Horáčkem (ty teda miluju dlouhodobě).
Taky jsme měli tříhodinový výpadek elektřiny se sto zákazníky na sále. Pecka.
Dneska je moje poslední volno. Pak budu makat až do odjezdu. Jsem z toho fakt ku-va nadšená.

Šilamáma Půlplicpryč

Holka, co poslouchala Marilynsa Mansona.

Náš hotel při výpadku proudu aka Nízkorozpočtový horror 4.

Puteaux/La Defense. Apokalypsa teď!

Bude ohlodané od krys. (story o blešáku 2. část)

Přes hradbu stánků jsem se dostala tak, že jsem jakousi mezerou prošla do pasáže Marché Dauphine. Tam jsem se už nebála. Zastřešený obchoďák ve stylu art deco. Včetně náměstíčka s fontánou. Hodně obchodů bylo zavříno, ale hodně bylo i otevříno. V přízemí hlavně obrazy, koberce, nábytek. Věci mimo moji cenovou ligu. Ale krásně se tam "óóóchalo a ááchalo".

V prvním patře staré fotky i foťáky, knížky, oblečení, gramofonové desky. Ceny vzhledem k menším objektům byly také lidovější. Já byla nejspokojenější při prohrabování starých fotek. Takovýhle bizáry miluji. Jsem také hrdou majitelkou deseti echt vintidž fotek za souhrnou cenu deset euro, ačkoliv avizovaná cena byla 2 eura (potažmo 1,50 eura) za kus. Co se týče oblečení, u mnoha kusů platilo, že to, že je to vintage ještě neznamená, že je to pěkný. Moc se mi líbilo hrabání se hromadami doplňků. Chtěla jsem své drahé sestře Podejmlíko koupit krajkové černé rukavičky, nicméně cena 40 euro mě poněkud odradila.

Po prolezení tohoto obchoďáku jsem vylezla ven a bloudila tou čtvrtí. Pod širým nebem na ulici byl echt blešák, tak jak bych si jej představovala, nicméně ceny ani sortiment mě nikde moc nezaujal. Semo tamo nějaký luxusnější butik. Tak jsem hledala něco, kde bych mohla pojíst. Jak jsem byla hlouběji a hlouběji v uličkách, víc a víc jsem se bála. Necítila jsem se tam prostě bezpečně ani přirozeně, takže jsem se vrátila k hlavní silnici a šla na metro. Když jsem stála u přechodu, nějakej chlápek na motorce mě začal balit, když jsem mu říkala, že s ním nikam nepůjdu, jel za mnou na motorce i po chodníku. TO už jsem začínala fakt panikařit. Tak mu říkám, že mám přítele a zdrhla jsem. Když jsem dorazila k metru, byla jsem fakt šťastná jak tučňák.

Tak furt nevím, jestli jsem ráda, že jsem tam byla nebo ne.

Šilamáma Půlplicpryč

Najdou mé tělo v temné uličce. (story o blešáku 1. část)

Nadpis vyjadřuje moje hlavní úvahy, když jsem byla na údajně největším bleším trhu v Evropě. Saint Oueen.

Každý správný hipster/fashion bloggerka/pseudo umělec/romantik tedy i Šilamáma samozřejmě nemůže odjet z Paříže, aniž by si pořídil nějakou echt vintidž věc. Pro tyto účely jsem zadala v nejmenovaném internetovém vyhledávači heslo "bleší trh Paříž" a po pročtení českých výsledků i "marché aux puces paris". Všechny stránky psaly o úžasném a obrovském bleším trhu v Saint Oueen a romantice prohrabávání starých věcí a hledání sak ze starých kolekcí Chanelu. Ach. Zamžila jsem si očka a představila jsem si sebe, Šilamámu, holku z okresního města, jak se prohrabuji starými věcmi a hledám skvosty, kupuji staré fotografie a krajkové rukavičky. TO bude krása.

Vydala jsem se tedy v pondělí (jsou otevřeny od soboty do pondělí) metrem na konečnou stanici linky 14 - Porte de Clignancourt. Jak je mým chaotickým zvykem, neobtěžovala jsem se nějakým konkrétním plánováním a šla se svojí životní filozofií "ono to nějak dopadne" od metra po čuchu. Prvně jsem narazila na stánky. Takové ty tržnicové. Se stejným sortimentem. V duchu jsem si říkala: "Ale Šilamámo, ty jdeš přece pro echt vintidž věc." A tak jsem si to jen prošla, ale nic nekoupila. Stejně se mi tam nic nelíbilo, kromě úžasných hedvábných šátků. Cítila jsem se tam nicméně poněkud nesvá.

Všude byla spousta lidí. Černochů, muslimek, i něco turistů. Já si nemyslím, že by mi tam někdo chtěl třeba ublížit, to fakt ne, ale když jste samotná mladá holka bez funkčního mobilu, či jakékoliv možnosti obrany a nikdo z vašich známých či bližních vlastně neví kde jste (což jsem vlastně ani já nevěděla), tak nevím jak vás, ale mě to teda dost znervózňuje. Zvlášť, když čtvrť, ve které jsem je jak kdyby vypadla z týhle písničky od Prago Union.

Začíná už to být moc dlouhé. Pokračování zítra. Nebo později.

Šilamáma Půlplicpryč

P. S. Analogové fotky jsou z loňského léta.

Šopping of kreatíf thingz in da paris

Když jsem si balila na čtvrt roku do Paříže (takhle to zní hrozně vznešeně!) nemohla jsem opominout věci k tvoření. Cestovala se mnou tedy krabice od bot plná filců, nití, bavlnek, ústřižků látek (puntíkovaných!), knoflíků, stužek a přidruženého materiálu.

Jenže stužek, knoflíků ani barev není nikdy dost. Jestli něco také vyrábíte, přesně víte o čem mluvím.

Zde pár mých tipů pro úchyláky jako jsem já.

 La petite manufacture
Jedná se o malý obchod a ateliér v jednom. Paní má krásné výrobky a něco málo "tvořících komponentů" k prodeji. Mě zaujaly především krásné bavlněné stužky s potiskem květin a cenou asi 2 eura za metr. Jinak se tu dají koupit i různé korálky, něco málo bižuterních komponentů a například flitry (já si koupila krabičku s šesti barvami asi za 5 euro).

• adresa: 57, boulevard Beaumarchais, Paříž - 3. obvod
• metro: jen pár kroků od stanice Chemin vert - linka 8
• sortiment: výrobky majitelky (brože, kabelky, textilní příšerky, cena od 5 eur za blbůstky až po 80 eur za krásné propracované kabelky), základní bižuterní komponenty, stužky a provázky, korálky

Rougier et Plé
Třípatrový obchod s výtvarnými potřebami. V suterénu mají dřevěné polotovary (nevím jaké použít jiné slovo), různé krabičky, polystyrénové věci, barvy na textil a podobně. Vše k vlastnímu dotváření. V přízemí já nakupuji nejvíc a nachází se zde vše k scrapbooku. Knoflíčky (3-4 eura za pytlík o asi 30 kusech). Stužky namotané asi 2 eura za 1 metr. Razítka, papíry, fixky, deníky, děrovačky, zkrátka spousta věcí. Taky filci všemožných barev - A4 za 75 centů. Plastová očíčka hýbací - všechny velikosti v pytlíku zpravidla 10 kusů za necelá 2 eura. Lepidlo na textil, plast i papír za necelé euro. Různé sady pro tvoření s dětmi, silikonové formičky na dorty i dortíky. V horních patrech mají pomůcky spíše pro malíře (což já nejsem), takže různé barvy, štětce a tak. Pořádně jsem to neprohlížela.

• adresa: 8, boulevard des filles du Calvaire (od La petite manufacture pořád po stejném bulváru asi 2-3 km)
• metro: Filles du Calvaire, opět jen pár kroků - linka 8
• sortiment: skoro vše, ale ne věci pro textilní tvoření (jako látky a nitě)

 Moline mercerie
Klasická galanterie s úžasným výběrem úplně všeho. Cokoliv co byste si představovali, že budou mít v galanterii, tady mají. Nitě, bavlnky, nůžky, knoflíky (jedna celá stěna plná knoflíků), stužky (všechny materiály), vlny, rámy na kabelky i peněženky, krajky, nášivky, něco bižuterních komponentů, látky na patchwork. Je tam toho tolik, že si to ani nepamatuji. Nicméně já si takhle představuji ráj.

• adresa: 2,4,6 rue Livingstone (není to daleko od Sacre-coeuru, doporučuji spojit návštěvu)
• metro: Anvers, linka 2
• sortiment: vše co patří do galanterie

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. Dala jsem si soudružský závazek, že do konce týdne napíšu článek o tom, jak jsem se v Paříži vydala na bleší trh a proč si nejsem jistá, jestli jsem udělala dobře. 

Puntíkované stužky (metr/2,30 euro), zelenkavé velké knoflíky (á 2,8 euro) a nášivka sovy (1,6 euro) z Moline mercerie, menší barevné knofíky a vzorované netradiční knoflíky z Rougier et Plé, květované stužky z La Petite Manufacture

Filci z Rougier et Plé (á 0,75 euro), knoflíky ze stejného obchodu cca 20 ks za 2,6 euro.

Ty puntíkvoané stužky mi přijdou geniální hlavně tím, že jsou oboustranné a taky krásnými kombinacemi barev.

Pytík, ve kterém jsem šmahem odnesla 25 euro a ani to nebolelo.