Šilamámin dopolední dovětek

Šilamáma dodává k Podejmlíčinu předchozímu příspěvku, že Burn In Hell rozhodně můžeme považovat za nejlepší písničku v dějinách nejlepších písniček.
Ale s jejím tvrzením, že kdybychom nebyly Milosrdné sestry, tak budeme Zvrácené sestry si dovolím nesouhlasit. V tomto případě bych se přiklonila k volnějšímu překladu v podobě sousloví Pošahané sestry. Není to úplně přesné jako překlad, ale je to myslím přesné, co se týče popisu našich dvou maličkostí.

Šilamáma Půlplicpryč

Chci aby moje vlasy už navždy byly takové

Dobře, možná takový nemusí být navěky, přece jenom barvy měním raději než cokoliv jiného. Ale rozhodně protestuji, aby se tak krásné barvy brzy vymyly. Takže doufám, že se tak nestane. Taky bych si přála v dohledné době znovu stoupat na špičky. Ale uvidíme, jestli to tak hvězdy chtějí, tak se to stane.

Šilamáma Půlplicpryč

Večerní dodatek.

Créme brulée nebylo.
Créme brulée došlo.
Věnujme všichni chvíli tichému smutku.

Podejmlíko Půlrohlík

Večerní příspěvek o ovzduší.

Venku bývá teprve kolem deseti stupňů a já už mám třetí den po sobě okno otevřené dokořán celý den.
Co budu dělat, až bude venku třináct stupňů.
Nebo čtyřicet.

Připomeňme si alespoň fotkami ten jeden zimní den letošní zimy, kdy jsme vezly babičce hyacint s kominíkem a žebříkem.

Podejmlíko Půlrohlík

 

Achjo

Nemůžu uvěřit, že jdu spát v pátek v devět večer, abych v sobotu vstávala ve čtyři do práce.

Šilamáma Půlplicpryč

Za všechno můžou moje křivé nohy.

No dobrá, možná že ne za všechno.
Možná nemůžou za nic.
Možná jsem na ně moc přísná.
Možná moje boty přestalo bavit chodit jen z hospody domů a chtěly taky vidět svět.
Abych to zkrátila, koupila jsem si nové boty a začíná mi pomalu docházet, proč v nových botách vždycky tak trpím.
Za všechno můžou moje křivé nohy.

Podejmlíko Půlrohlík

Wilde byl možná pervert, ale rozhodně měl olověné srdce na správném místě.

Byla mi připomenuta pohádka Šťastný princ od Oscara Wildea.
Je to příběh, u kterého vždycky brečím, a moje sestra taky.

Nevím, jak jste na tom se znalostí pohádky vy, já si ji pamatuji takhle: Socha zlatého prince byla velmi nešťastná, když viděla, jak chudí lidé v jeho městě trpí. Princ tedy poprosil ptáčka, jestli by jeho zlato a drahokamy neroznosil potřebným. Ptáček souhlasil, ale nestihl kvůli této službě odletět na jih a tak únavou a zimou skonal. Ze sochy prince zbylo jenom olověné srdce, protože ho nikdo nechtěl a nešlo ho ani roztavit. Bůh potom poslal do města anděla, aby mu přinesl to nejcennější, co tam najde. A anděl bohu přinesl mrtvolku ptáčka a srdce šťastného prince.

Trošku mě rozlítil psychoanalytický úhel pohledu, který bral v potaz pouze ten fakt, že princ byl navenek zlatý a uvnitř šedý a nevzhledný.
Řekla bych, že hledání pokory by pro vědu mělo být důležitým zdrojem inspirace a ne něčím, co se musí pominout, aby analýza úchylky dávala smysl. Koneckonců Oscar také řekl: "Dejte muži masku a on vám ukáže, jaký doopravdy je."

Na přiložené fotografii je možno spatřit moji babičku, jak někdy v roce 1957 nebo 1958 sedí na louce plné květin a nebo jak se étericky prochází vysokými kapradinami a sluce jí prosvítá skrz vlasy.

Podejmlíko Půlrohlík

Zakazuje se plivat krev

Zítra je večírek Zámostí. Těšeníčko jak sviňa! A punčocháčky s kočičkama mi stihly přijít, takže budu vypadat jak kurva. Ale jako roztomilá kurva ♥♥♥

Včera když jsem přijela domů, ležel na stole dopis s tímto textem:
         "Na základě rozhodnutí pedagogické rady ze dne 10.4.2012 bylo uděleno Vaší dceři napomenutí třídního učitele za nedodržení domluvy s vyučujícím ohledně odborné soutěže z ANJ v okresním kole."

Úplně jsem zapomněla, jakej rebel jsem byla.

Šilamáma Půlplicpryč

Podejmlíko apendix:

Ráda bych se zde veřejně vyjádřila, že poslední Francouzi v Šilamámině příspěvku o Barvách mně osobně rozhodně přitažliví nepřipadají!

Podejmlíko Půlrohlík

Stěžování, sny, šílenství.

Víte, když jsem byla malá, zdával se mi jeden takový strašně strašidelný sen, tak děsivý, že jsem se probudila hrůzou a kdykoliv jsem si na něj vzpomněla, odmítala jsem jít spát ze strachu, že se mi bude zdát znova. (Ale tady ho nenapíšu, protože ten vyprávím jen osobně.) Zdají se mi i jiné strašidelné sny, ze kterých obvykle tvořím narativy pro své scénáře. Třeba že milenci vejdou do skály a vrátí se jako pes se dvěma hlavami.
Další typ snů, který se mi často vracel, byl ten akvaristický - že jsem v obchodě s rybičkami, vybírám si rybičky, rostlinky, akvárium, ale když to přinesu domů, nemám akvárium kam dát. Tento sen se mi přestal zdát, když jsem si pořídila akvárium s rybami a stěhuji ho všude s sebou. Teď, co mám v akváriu žábu, která vyvraždila všechny ryby, se mi zase párkrát zdálo, že si kupuju rybičky.

A teď, teď se mi zdávají sny o tom, že jsem zpátky na střední a musím počítat příklady bez kalkulačky. A co  je nejhorší, že se z nich budím se stejnou hrůzou a špatným pocitem jako z těch hororových. Říkám si zpět o hororové sny! Ještě jeden sen o matematice a přijdu o rozum.

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: Myslela jsem si, že sedmého má svátek Veronika, a on je to Tomáš. A není to vlastně jedno, ta nenávist pramení ze stejného bodu.

Toto je protestní příspěvek.

Moje sestra mi slíbila, že mi pomůže umýt část nádobí, a nic neumyla. A všimněte si, že to píšu v pět hodin v noci. Použiju to zítra k citovému vydírání.

Podejmlíko Půlrohlík

Postelový království.

Toto je protest příspěvek.

Podejmlíko mi furt prvně nadává: "Napiš článek, napiš článek, napiš článek!" Tak jí říkám, že tam nechci psát, když už ten den něco postnula ona, a ona řekne: "Okej, tak zítra napíšeš ty." A pak udělá co? Napíše další den další článek! A další den další článek!

Takže Podejmlíko tímto vyčiňuji a přebíjím její poslední příspěvek speciální fotkou (opět) z mého maturitního plesu. Tentokrát s mými kamarády, kteří všichni byli tak zlatí, že se kvůli mě táhli do toho pitomýho města, kde chodím na školu. Respekt.

Šilamáma Půlplicpryč