Písně, které mě zachránily 2017

Loni se mi to velmi osvědčilo, tak si letos pro sebe musím udělat mentální poznámku, při kterých písničkách se mi magnificentně běželo při závoru na 11,5 kilometru.
Nutno říci, že letos jsem těsně po startu měla krizi jako Brno, takže mi všichni utekli a já větší část závodu běžela úplně sama, dokud mě na Pekelňáku nezačali předbíhat půlmaratonci při svém druhém kolečku. A spousta z nich mě povzbuzovala k dalšímu běhu, drahouškové rychlonozí.
Ale ani můj playlist mě nenechal ve štychu. Dokonce měl ve výsledku o pouhých 21 sekund víc než byl můj oficiální naměřený čas, takže mám možná věštecké schopnosti.
Letos jsem seřadila zvolené písně podle abecedy a byla zvědavá, jak to vyjde. Vyšlo to hezky. Letošní rok byl nejvíc rokem vyklidněných indie písniček, jejichž tempo mi nejvíc svědčilo, ale našly se i výjimky.

1. Až ti řeknu - Hentai Corporation: Pro úvodní rozběh jsem zvolila tyhle šílence, ačkoliv jsem se bála, že mi budou trochu vyhazovat z rytmu dýchání, ale to se vůbec nestalo. Postupná gradace písničky s finálním přechodem do absolutního šílenství byla pro start ideální. Bohužel hned po ní nasloupily podešťové plísně ve vzduchu, zatuhlé holeně a dlouhý kopec nad Slavicemi, kvůli čemuž se dostavila ona krize.

2. Dancing With Myself (a později White Wedding) - Billy Idol: Tohle je skoro bez komentáře. Kdybych poslouchala pár vybraných písní energicky rázného Billyho Idola pořád dokola, doběhnu možná i na měsíc.

3. How to write an Alt-J song - Fleece Music: Tohle parodické video náhodných zhulených týpků z internetu jsem objevila před pár měsíci a bývaly i doby, kdy jsem ho poslouchala několik hodin v kuse pořád dokola, a jak se zdá, tak se na ně i dobře běhá do kopce, což je jinak činnost, kterou snad jako jedinou na běhání opravdu nemusím. (A ještě nutno dodat, že v běhacím playlistu jsem kromě nich měla ještě i jednu opravdickou Alt-J píseň, ale ta se nakonec k běhu zase tolik nehodila.)

4. I Love You - Woodkid: Při téhle písničce se mi před očima promítaly záběry, které si pamatuji z nádherného klipu, a najedou jako by mi snad ani nevadilo, že prší.

5. Lonely Boy (a později Weight Of Love) - The Black Keys: Podobný případ jako Billy Idol. Skvělý rytmus, skvělá energie, Podejmlíko je dojatá a běží jako o život.

6. Orfeus - James Cole: Nesmím se ohlídnout, uvidím jenom stín, jojo, není nad správnou motivaci.

7. Qwerty - Mushroomhead: Tohle je obecně skvělá písnička na cvičení, skvěle se u ní i skáče přes švihadlo.

8. Ten Million Slaves - Otis Taylor: Řízná odrhovačka, která ve filmu Veřejní nepřátelé podbarvuje honičku, během které Christian Bale zastřelí Channinga Tatuma, to by jednomu dodalo mnoho sil běžet dál.

9. Who We Are - Imagine Dragons: Písnička sice obsahuje podezřelé množství melancholie, ovšem ne zase tolik, aby to bylo běžecky demotivační, a navíc skladby Imagine Dragons mají většinou super bicí, které člověka povzbuzují a pohánějí dál.

10. Wind - Annihilator: A naléhavá gradující vypalovačka na závěr, která mi měla připomenout, abych případně umírala až za cílem. Někde jinde v terénu by se k běhu asi moc nehodila, ale na finiš byla dobrá.

A mezi písně, které mám sice ráda, ale zjistila jsem, že pro běh se ve výsledku příliš nehodí, většinou kvůli funky rytmu a občas příliš demotivující melancholii, patří Božská komedie od Insanie, Pass This On od The Knife a When I Was Young od Golden Earring.

Podejmlíko Půlrohlík

Jo a naše sestřenice jsou, zdá se, nejlepší sestřenice. 

Písně, které mě zachránily.

Takže: Co se týče mého běžeckého stylu, tak kromě obrovské duševní vůle unést váhu vlastního těla můj pohon vyživuje zejména hudba, kterou během procesu samotného poslouchám. Moje duševní vůle se snaží co nejvíc běžet a co nejméně jít (do chůze jsem doteď přecházela vždy do kopečků na trase a občas když jsem měla dojem, že mi vyskočilo z rytmu dýchání oproti nohám). Hudba mi potom dodává odvahu běžet rychle (a pravidelně), když tělu chybí samostatná motivace.
V těchto ohledech byl včerejší čtvrtmaraton velký sukces, neboť:
A. Jsem ani jednou nepřešla do chůze a tím pádem celých těch jedenáct a půl kilometru běžela. Může se to zdát jako samozřejmé, ale pro mě to byla premiéra, že se mi občasná chůze nejevila jako pohodlnější nebo výhodnější možnost. Říkala jsem si, že přece nemám nic jiného na práci, tak můžu stejně dobře celou dobu běžet.
B. Moje mad DJ skillz sestavily výborný playlist, který mě v rovinkách ponoukal běžet rychle a dlouhokroce a do kopečků sice pomalu, ale vytrvale, takže jsem si svůj osobní traťový rekord zlepšila o dvanáct minut.

Ještě bych někam chtěla vmáčknout rychlou, leč výraznou poznámku, že pořadatelé jsou nejlepší z nejlepších, a potom bych ráda jmenovitě složila poklonu těm písním, které mě pronesly krizovými momenty. Nejzajímavější mi na nich přijde to, že na první pohled by je člověk za motivační běžecké písně spíš nepovažoval (dvě z nich jsou dokonce instrumentálky, což v některých případech může být dokonce silně demotivační!), ale v praxi fungovaly jako víno.

1. Kaktus - Cirkus Mrodry Ublues: Po zmateném a trochu bezhlavém výběhu do táhlého kopečka mi Cirkusáci pomohli najít správný rytmus pro nohy a začala jsem se pořádně soustředit na dýchání.

2. Life Is Elsewhere - Graveyard Train: Tahle píseň mi za jakýchkoliv okolností dodává pocit bezbřehého, ale nikoliv nesmyslného optimismu. Při sobotním běhu mi pomohla vyrovnat se s dvojicí dívek, které mě vždycky předběhly, po dvou metrech přešly do chůze, nechaly se ode mě předběhnout, aby mě za několik chvil zase předběhly, přešly do chůze a nechaly se předběhnout. A to prosím pořád dokola na prvních šesti a půl kilometrech.

3. Plakala - Divokej Bill: Divokej Bill mi začal hrát po výběhu na nejvyšší bod tratě a při následném delším běhu z kopce, takže jsem se do toho za jejich jásavé podpory mohla pořádně opřít.

4. Surf Rider - The Lively Ones: Tohle je asi právě ta písnička, u které jsem si byla nejmíň jistá, jestli se vůbec hodí do běžeckého playlistu, ale kvůli použití na konci Pulp Fiction ji mám spojenou s pocity vyčůraného triumfu, a co jiného člověk vlastně při běhu potřebuje cítit? Navíc zhruba v tuhle chvíli mě poprvé napadlo, že začínám být trochu vyčerpaná, ale díky té boží písni jsem neměla čas na to dál myslet, dělala jsem dlouhé kroky a představovala si, že jsem Samuel L. Jackson a že jsem právě dokázala Timu Rothovi existenci boha.

5. Take You Down - Daniel Pemberton: Tahle skladba pochází z filmového soundtracku, kterým jsem v několika posledních dnech doslova posedlá. (Což znamená, že ho poslouchám mnoho hodin v kuse pořád dokola, a když zrovna ne, tak se těším, až budu zase sama doma, abych si ho mohla pustit.) Zařazení této westernové melodie mi tedy mělo připomenout ony šťastné časy a zvednout mi náladu v poslední etapě běhu, což se také přesně stalo.

A zvláštní zmínku na konec ještě věnuji písni Pittbull Terrier od Die Antwoord, kterou jsem měla naplánovanou jako cílovou, ale nakonec mi to o dvě minutky nevyšlo a během závěrečného pokusu o sprint mi hrála až Remember od Depressive Age (což je shodou okolností i zvuk mého budíku, takže ta písnička díky tomu získává mírně negativní konotace). Ale zpět k Pittbullovi: Vždycky, když totiž ten zběsilý beat podpořený psychopatickým hlasovým projevem Ninji a Yolandi slyším, tak mám dojem, že okamžitě musím zdrhat tak rychle, jak to jenom jde, i kdyby mě měl skolit infarkt. A co je zvláštní, že nohy většinou vážně poslechnou a běží.

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: Někdo se na náš blog dostal tak, že zadal do vyhledávače termíny "sen radioaktivní" a "anagnorize".