Jsem naprosto poslední věc, co uvidíš, než půjdeš spát.

O víkendu, co byl, jsem věnovala nejkrásnější kytici, ze všech nejkrásnějších kytic, které jsem kdy někomu věnovala. Díky Zuzko.

O víkendu, co byl, jsem si nabarvila vlasy na oranžovo-třešničkovo-vlčímákověčervenou. Díky barvy.

O víkendu, co byl, jsem si spálila ramena, výstřih a nos. Díky sluníčko.

O víkendu, co bude, bude Zámostí. Těšeníčko.

O víkendu, co bude, bude na Zámostí Hentai a Zouváci se sborem. Těšeníčko.

O víkendu, co bude, bude Lištička, sestřička, jégr s redbullem, prej budou i nějaký fajnový těstoviny, prej má být i hezky, bude piknik, kozy, stoletá blogerka, tanečky. Těšeníčko.

O víkendu, co bude, bude mít Šilamamka už odevzdanou bakalářku, takže bude i víc duševní klid. Těšeníčko.

O víkendu, co bude, všechno bude.

Šilamáma Půlplicpryč

Zítra půlka půlmaratonu.

Šilamáma poctivě organizuje a já si poctivě říkám, jakou šanci na to nebýt poslední letos mám, když jsou nyní moje vlasy (92 cm) oficiálně delší než moje nohy (88 cm).
Navíc má u nás zítra fučet tak, že pocitově bude nula stupňů, takže to asi bude moje první půlka půlmaratonu, kterou nepoběžím v šatech.
Nemyslala jsem si, že k tomu někdy dojde, ale život pro nás má svoje plány.

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: Někdo se na náš blog dostal tak, že si vygooglil slovní spojení "sny o mém šílenství".

Ryba je kámoš, né žrádlo.

Už umím i brože, ha!

Podejmlíko Půlrohlík

Umíme si to udělat hezký

O víkendu byla Žižkovská noc.

Objímání na nádraží - oběd v Esce (pečený brambory v popelu v jakýsi omáčce se sušeným žloutekm) - U vystřelenýho oka (pivo a kroužkování v programu) - 20 000 židů pod mořem (improvizační divadlo, dobrý) - Alžbětka Stančáková (byla chudák nervózní) - jedna písnička v zahuleným sklepě - Cermarque (chtěly jsme ho obejmout, ale nakonec to jen Katka udělala) - Houpací koně (sice jsme si je spletli s Please the trees, ale nevadilo to) - kebab a spát.

Ráno - míchaný vajíčka se slaninou a salátem (3,75 vajíčka na osobu) - Vítkov a víno (takovýto bublinkový, myslím, že prosecco) - U vystřelenýho oka (sekaná s bramborovým salátem) - divadlo o dvou mrtvých týpcích (jeden z nich měl triko Legalize heroin) - crocq'n'roll (Marie si dala krokety, my kafe) - Please the trees (tentokrát už jsme fakt chtěly na ně) - Pracovna tam - Krchovský(lásku už nikdy víc) - Těsnohlídek (hlavně zachraň sebe) - Děti mezi reprákama (dokonalý zakončení depresivního trojboje) - Yesburger (byli jsme poslední, koho ještě nevyhodili) a spát.

Ráno - všichni spí, jen já jdu nakoupit - vejce Benedikt  (doufám, že se jednou vdám) - Tomáš už musí pryč - Laďa jde na hostel - kapučíno a víno ve Forbiden spot (samy holky, kecáme, je to krásný) - objímání na nádraží.

Pak už nebyla Žižkovská noc.

Šilamáma Půlplicpryč

V troubě se mi peče koláč s rybízem a drobenkou

Moje modřina a já, to je lovestory jak blázen. Bolí mě z ní sice chodit ve většině tenisek, ale je tak krásná a hraje všemi barvami.... Bojím se ale, že oni brzy přijdu, přece jen už je to víc jak týden.

V pátek jsem jela s devíti lidmi do dvacet kilometrů vzdáleného města, tam jsme si dali na véču různé ryby (já amura) a pak jsme šli domů. Pěšky. Třicet devět kilometrů. Protože, proč chodit dvacet, když můžete chodit čtyřicet, že ano? Přišla jsem domů v pět hodin a pět minut ráno. Bolely mě kyčle.

V sobotu jsem po šestihodinovém spánku udělala krůtí kousky v těstíčku s pečenou zeleninou a rýží a pak jsme jeli do kina. Do města vzdáleného pětatřicet kilometrů, protože proč chodit do bližšího, žeano? Byl to pěkný roadtrip. Při řízení jsem nikoho nezajela a ani jsem nebyla moc hysterická, prostě krásná sobota. A každopádně ten Přelet nad kukaččím hnízdem a Amadeus (celkem 313 minut) za to stáli. U Přeletu jsem v podstatě celou druhou půlku plakala a u Amadea nám srdce trnula také ze všech sil. 

Jestli k tomu chce Podejmlíko něco dodat, nechť tak učiní, nebo mlčí navždy.

Podejmlíko dodává, že Amadeus Amadeus, Amadeus Amadeus, Amadeus Amadeus, rock me Amadeus.

Šilamáma Půlplicpryč

To bude jednou sranda až se dostanu k moci

Až se jednou Jáchym dostane k moci tak hodlá zakázat lidi, který baští chlebíčky s vlašákem či pařížákem. Tvrdí, že na chlebíčky jedině bramborový salát. Bohužel tak půjdu já i L. do dolu a lámat kámen, protože chlebíčky HLAVNĚ s vlašákem! Taky když jsme společně snídali (chlebíčky a pak něco sladého), tak mě Brněnka zradila protože v košíčku s nápisem koblihy s nugátem nebyly koblihy s nugátem, nýbrž koblihy s meruňkovou marmeládou. Nemám ráda meruňkovou marmeládu. Ani jsem tu koblihu nedojedla.

V pátek jsme se sestrou blaženě baštily ve vege bistru. Ale protože v poslední době ladím formu na Zámostí, tak jsem poněkud přecenila svoji schopnost pozřít v jednu hodinu tříchodový oběd a nechala jsem trochu tofu s rýží v rajčatové pikantní omáčce a krásný kuchař z bistra tak viděl, že jsem jeho jídlo nedojedla. Mrzelo mě to.

Moje státnicování se poněkud přesunulo až na červen příštího roku, takže hned jak jsem citovým vydíráním na studijním oddělení vytáhla z paní referentky potvrzení o studiu, obarvila jsem se na tyrkysovou. Mám z toho velkou radost. Velkou radost mám také z mého amarylisu, který jsem si koupila nedávno a převezla ho ve čtvrtek s sebou do Třebíče, abych nepropásla jeho květy. A nepropásla. Kvete nám tu jak blázen a je čím dál tím krásnější.

Ještě si dáme odstaveček o pláči. Plakala jsem ve vlaku, když jsem si POUZE VZPOMNĚLA, jak jsem se dívala kdysi se sestrou na video, jak The Tap Tap hrají a zpívají písničku One day. Také jsme se v rámci dnešní kocoviny/nekocoviny dívali na Ať žijí duchové (To sem viděl prvně, aby mě meluzína bacila přes zadek.) a plakala jsem u toho na tak deseti místech. Sestra taky.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. A na to Zámostí se maximálně těším. Vypadá to, že elementálové jsou nám nakloněni a bude to opravdu podstatné.

I on má narozeniny dvaadvacátýho

Taky by měl přijet na Zámostí. Těším se na Zámostí zase moc po všech stránkách. Taky spolu chceme jít na Kamenku, na střechu na Českou a k Padremu, flekaté kočce Bětě a kocouru Žokymírovi. Akorát kocour Žokymír se prý zaběhl, takže bude jen kočka Běta.

Nedávno jsem se v souvislosti s tím, že už teda budu aspoň občas dospělejší, rozhodla začít pěstovat květiny. A to tak, aby mi prostě z první dobrý nepochcípaly. A docela to jde. Začala jsem s primulkou, která kvetla pekelně dlouho, k té jsem přidala pomněnku (je TAK krásná), od kamarádky jsem dostala mechovou kouli, kterou okupuje máta a jako poslední jsem si v úterý koupila amarylis. Měl by kvést červeně, tak uvidíme, jestli to dám.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. Nedávno jsem plakala, ale zaboha si nemůžu vzpomenout proč to bylo.
P.S.S. Doplňuji to fotkou mých květin a sérií screenshotů z Imaginárních lásek. Ta je vždycky trefná.
P.S.S.S. Přidávám ještě fotografii ilustrující moje těšeníčko na Zámostí. Taková taška se totiž nedá koupit, to jsem si vyráběla.

Ohó, to modlení je těžší nežli kamení!

Tomáš se dozvěděl, že bude mít syna, a Tomáš hned navrhoval jméno Zaklínač. Musím říct, že to upoutalo mou pozornost.
Svou poezii jsem nakonec našla přesně tam, kde jsem ji nechala. Trochu nevím, co jsem čekala, s mikinou Beatles to bylo taky tak.
Sonička mi napsala v potřebném okamžiku: "Zešílet je v našem případě svobodná volba."
Mám kusé zprávy od Šilamamky o tom, že duchovně dost trpí, pošlemeš jí proto vzduchem trochu síly.
Můj foťáček je definitivně mrtvý, a jak by řekl Petr Lébl: "Zdá se mi, že vycházím z módy. A co je nejhorší: ONOSIL JSEM SE SÁM!"
Je nutné ladit formu před tím, co dost možná bude nejlepší koncert našich životů.

Podejmlíko Půlrohlík

Kdyby bůh chtěl, aby člověk chodil o berlích, dal by mu dvě zlomené nohy.

Ladím náladičku na zítřejší čtvrtmaraton. Poslouchám westernovou hudbu, hydratuji své buňky a trávím sacharidy z datlí.
Po dlouhém rozhodování, zda budu zítra Superman nebo Batman, jsem se rozhodla, že budu Batman.
Pro jistotu jsem se byla včera projít v jeho ponožkách a pořád jsem si představovala, že kopu do věcí a hlubokým hlasem říkám: "Because I'm Batman." Tak, jako to říká v kreslených klipech youtuberských "How it should have ended".
Ještě jsem tu vlastně nevypisovala žádné názory ohledně filmu "Batman v Superman", protože jsem kupodivu potkala dost lidí, kterým jsem to mohla říct osobně a tak se moje potřeba ventilovat frustraci už uspokojila. Nejvíc mě dostalo, když kvůli Wonder Woman někdo ten film přirovnával k feministickým bijákům typu Mad Max: Fury Road. Takové srovnání bude možné teprve ve chvíli, kdy bude Superman nahý sedět ve vaně a někdo (ideálně já) k němu rozverně zcela oděn skočí.
Ale to jsem se dostala trochu dál od tématu. Odcházím poslouchat westernovou hudbu, hydratovat své buňky a trávit sacharidy z datlí.

Podejmlíko Půlrohlík

Bůh má ve zvyku přicházet na konci deváté směny

V souvislosti s nedávným svátkem Tomášů jsem se zase jednou rozčilovala, že jich je zbytečně moc. Člověk v podstatě nemůže hodit kamenem (kór, když musí být bez viny), aniž by jich pár netrefil. A potkala jsem dalšího. Je ale dost jiný, než všichni ti Tomášové, které už znám. V případě některých to je jen dobře, jiní jsou báječní a patří i přes své jméno k mým nejoblíbenějším lidem. Tak uvidíme.

O víkendu ale jedu do Prahy za svojí milovanou kamarádkou na Žižkovskou noc. Nejdůležitější pro nás tam jsou samozřejmě Hentai Corporation, kteří nejen že v sestavě nemají žádného Tomáše, ale ještě jsou pro mě asi nejvíc srdíčkovou kapelou vůbec. Tak snad nás Praha nespolkne.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. Doplňuji toto fotkami z výletu s dvěma kamarády, z nichž jeden se jmenuje Tomáš, ale nikdy jsem nikoho neslyšela mu tak říkat.

Bůh je číslo, do kterého nelze napočítat.

Tak jsme to dokázaly.
Napsaly jsme za rok 2015 na blog 155 příspěvků. Důležité je to z toho hlediska, že v roce 2014 jsme jich napsaly 144 a v roce 2013 jich bylo 133. Ty první dva roky vznikly omylem, letos jsme to plánovaly.
A čím takto úspěšný rok uzavřít než fotografií jídla, u kterého Šilamáma pochopila posedlost hipsterů fotografováním svých jídel, Podejmlíčiným gargantuovským drdolem a citací všemocného Samuela Becketta.

 

Stručné shrnutí událostí minulého týdne.

Tak tedy, mně, Podejmlíku, která si už od srpna pletu obří šálu, abych si s ní mohla omotat hlavu a celou vrchní polovinu těla, až udeří mrazy, aby se mi zase nedostal ušima do hlavy zánět jako celý loňský podzim a zimu, nafoukalo do uší a dostal se mi tam zánět.
Julie udeřila svojí lícní kostí do zdi a udělala tam důlek.
Šilamámin deštník podnikl vzrušující jízdu vlakem až do Brna, protože se mnou zapomněl vystoupit ve správné stanici, a vyšel z toho dobrodružství nezraněn a možná i šťasten.
Obě sestry jsme konečně viděly naživo Noska (i když já mám takový dojem, že jsem ho viděla před čtyřmi nebo pěti lety v Krvavé svatbě, ale tam nebyl tak blízko, abych si na něj mohla šáhnout) a přestože se nám ho nepodařilo unést, vykouzlil nám na obličejích výrazy maximálního zamilování.
Obě sestry jsme si také daly lososa a cheesecake s borůvkovým přelivem a obojí nám rovněž vykouzlilo na obličejích výrazy maximálního zamilování.
A ve čtvrtek večer jsme také byly aktérkami velké čtvrteční večerní záhady, protože cestou domů jsme byly v jednu chvíli ponořeny v debatu o řízení účetnictví pro místní půlmaraton a asi o tři sta metrů později jsem najednou Šilamámě vyjmenovávala rozdíly mezi přirozeným a nemocničním porodem a ani jedna si nejsme zaboha schopné vzpomenout, jaký řetěz myšlenek nás  k tomu tématu přivedl.
Je to záhada, to nám teda nezávidím.

Podejmlíko Půlrohlík

Mám v diáři napsaný, že půjdeme na bowling, tak půjdeme na bowling

Koncert Květů byl hezký. Zakončili jej melodií z filmu S čerty nejsou žerty. Tou melodií, která zní, když jedou do pekla. Jsou to sice tak tři akordy, ale jaký dokážou udělat dojem!

Výlet byl taky hezký. Sice zahrnoval i ne úplně hezké věci, ale i tak. Moje uklouznutí na skále a krátký let po zadku dolů bylo to nejmenší.

Jo a na ten bowling půjdeme příští čtvrtek. Těším se.

Šilamáma Půlplicpryč

Anagnorize. Prozření.

Pokud se o tom moje sestra ještě nezmiňovala, tak nedávno zjistila, že dle jejího názoru je nejlepším českým albem "Hrrrr na ně...." Františka Ringo Čecha a Jiřího Schelingera.
Já jsem včera zjistila, že pro mě to je album "V penziónu Svět" od autorského dua Hapka - Horáček.
Sestra říká, že pro ni určitě ne, ale verše Jsme v budce bez střechy a po pás ve sněhu./Svíráme minci, co už stáhli z oběhu. dojímají i ji.
Také právě teď peču muffiny na zítřejší výlet se svými kamarády, s čokoládou a s jablíčky. V košíčkách s potiskem citrónků a pomerančů.
Věřím, že to bude hezký výlet.
Dnes večer ještě půjdeme i s drahým Podejmlíčkem do mé domovské hospody na koncert Květů. Své kamarády jsem upozornila: "Půjde s náma na ten koncert i ségra, tak se budete chovat slušně, holomci."
Věřím, že to bude hezký koncert.

Šilamáma Půlplicpryč