Představ si to

A přesně takhle jsem se rozplakala na přednášce o pojišťovnictví.

Šilamáma Půlplicpryč

Už nám to nikdo nevezme

Zámostí bylo zase parádní. Bylo před týdnem. Ale parádní.

Od prvního pátečního vína (cideru) na věži, přes klasický sobotní dvouhodinový sezení nad smažákem, kterej jsem stejně nakonec nesnědla a dala si místo toho drinčík, po nedělní "valnou" hromadu nahoře na Báře.

Ze srdíčka už nám to nikdo nevezme.

Jo a rozplakala jsem se, když Schmitzer zahrál Kaluž.

Fotografická dokumantace činí dva kusy fotografií. Ukazuje Podejmlíčinu rebelskou sprejerskou stránku a moji sukýnku a pásku na ruce. Co dodat víc?

Šilamáma Půlplicpryč

Polední dodatek

Právě jsem se rozplakala v práci, když jsem si při obědové pauze četla tenhle článek o Gabčíkovi a Kubešovi.

Šilamáma Půlplicpryč

Obětoval jsem ti tři roky.

Jak ses mohla zamilovat do Ťina za tři dny?

Dlouho jsem vymýšlela, jaké čtyři obrázky vybrat z Klanu létajících dýk, když můžou být jenom čtyři!
Teď jsou to jenom čtyři obrázky a stejně brečím.

Podejmlíko Půlrohlík

Und die Vögel singen nicht mehr.

A stejně je němčina krásný jazyk básníků.
Na tomto klipu oceňuji zejména to, jak volně a krásně!!! pracuje s interpretací textu.
Pouštěla jsem si ho sama a tak trochu jsem si zaslzela a dojala se. Potom jsem pustila klip tatínkovi, že by se mu mohl také líbit, a jak jsem se těšila, jak to bude zase krásné, že jsem se rozbrečela znovu.
Mistrovské dílo.

Podejmlíko Půlrohlík

Píseň pro Lúthien

Sbohem, země a obloho!

Vděčím ti přece za mnoho,

ty požehnaný severní kraji,

kde bílé nožky přebíhají

Lúthien Tinúviel,

té nejkrásnější, již kdo zřel.

I kdyby svět se v zkázu zřítil

a propadl se do nebytí,

přece je dobré, že byl stvořen -

večer a úsvit, země, moře -

neboť byla i Lúthien.

Andrzej Wajda (6.3.1926 - 9.10.2016)

Brečím hořké slzy.
Viděla jsem zatím pět jeho filmů, ale po každém jsem měla silný pocit, že to je nejlepší film, jaký jsem kdy viděla.
Obrazotvornost tohoto muže je tak nekompromisní jako sen, ze kterého není probuzení.
Sbohem, sladký princi.

Sbohem, sladký princi.

Dnes jsem jenom chtěla vyhlásit minutu ticha za moje Jim Morrison náušnice, neboť jsem včera jednu ztratila v temném baru.
Všichni, kdož jste je znali a měli rádi, vzpomeňte si na ně občas. A na to, co v tomto světě znamenaly.

Podejmlíko Půlrohlík

Do třetice všeho dobrého.

Nedělám teď nic moc jiného, než že hystericky píšu scénáře o věcech, se kterými osobně nemám zkušenosti, ale když už dělám něco jiného, tak poslouchám zejména Nizozemce a Nizozemkyně (?).

A protože o hudbě více méně byly i poslední dva příspěvky, tak jsem si řekla, že než budu zase tapetovat fotkami květů, co jsem kde minula na procházce (mám super fotky rybníka pokrytého okřehkem!), tak uzavřu hudební hattrick.

Krom toho se mi pořád kolem plíží smutek a co jiného se k němu hodí víc než nivé hlasy mých oblíbených bardů a bardek (?). 

Dodatek: Měla jsem za to, existuje slovo nivý a znamená to něco jako zastřený+vášnivý, ale zdá se, že nivý existuje jenom v rámci slova ohnivý, což v podstatě může znamenat zastřený+vášnivý, takže jsme všichni vyhráli.
Druhý dodatek: Právě jsem si uvědomila, že nivý existuje i v rámci slova vášnivý, takže bůh ví, co se mi honilo hlavou, když jsem to psala.

Podejmlíko Půlrohlík

Golden Earring se mi vyskytují ve všech třech příspěvcích, protože se jich v poslední době nemůžu vůbec nabažit. V jejich zlatém období jim zpíval hlavně Barry Hay a jeho dřevní řvaní si také užívám, ale z pochopitelně melancholicky něžných důvodů mi ze srdce tryskají hlavně jejich rané písně zpívané kytaristou Georgem Kooymansem.

Mariska Veres je bohyně, která by mohla hlasem ničit národy, což dokazuje v bezpočtu jiných hitovek, nicméně já si teď často pouštím pomalou, repetitivní a hypnotickou Daemon Lover, protože je pomalá, repetitivní a hypnotická.

Focus jsou magoři. Focus jsou boží.

Anneke je oproti ostatním anachronická, ale jakkoliv jsem se snažila, tak jsem ji nemohla vynechat. Její temperament mi to nedovolil. 

Lesem se nese skepse.

Raději ať se mi zase zdají noční můry, teď se mi nezdá nic.
Poslala jsem dnes v mailu mimo jiné slova "...a teď se nějak ozývá a bolí to."

Podejmlíko Půlrohlík

P. S.: A den, kdy jsem smutná, skončil panem Harapesem (mým milovaným Kristiánem) brečícím do kamery smutkem, že nikdy neměl děti.

Anketa o nejsilnější baladě.

A hovořím samozřejmě o nejsilnější baladě napsané německou heavy metalovou kapelou Grave Digger.
Dojímali jsme se totiž s tatínkem nad špagetami carbonara u jejich písně Silence, kterou tatínek označil za jejich nejlépe napsanou a vygradovanou dojemnou písničku. Já jsem kontrovala tím, že nekonečná opakovaná poslouchání písně Emerald Eyes v citlivém období dospívání mě nutí oponovat. Přidejme k tomu fakt, že naše maminka by přísahala na to, že nejdojemnější byla jejich Yesterday.
A tak vznikla situace, kdy jsme seděli u repráků a pouštěli si jednotlivé dojemné písně z celého průběhu jejich kariéry a hodnotili jejich vlastnosti a porovnávali kvality.
Posuďte sami.

Podejmlíko Půlrohlík

1. Silence (z alba The Grave Digger) - V tatínkových očích tato píseň zůstává na vrcholu a já s ním musím souhlasit z pozice rozumu, neboť oproti všem ostatním písním se tato píseň nejvíc odlišuje strukturálně. Ostatní písně mají klasickou dynamickou strukturu opakování refrénu a slok bez jasného směřování, zatímco Silence začíná něžně a pomalu a teprve postupně graduje a mohutní a tím vytváří atmosferický přesah na úkor tempa a repetice.

2. Emerald Eyes (z alba Excalibur) - Moje srdcová. Umírající král Artuš před svojí poslední cestou na Avalon zpívá královně Guineveře o její kráse a rozhodne se být jí oddán navzdory všemu. Zároveň jí ponechává možnost zvolit si sama, komu věnuje své city. Jen na tu situaci pomyslím a už pláču. Formální stránka při mém rozhodování hraje až druhé housle. Je pravda, že struktura by mohla být sofistikovanější, ale nádherný obraz, který píseň ilustruje, je v mých očích nepřekonatelný.

3. Yesterday (z EP Yesterday) - Tahle píseň v sobě kombinuje něco z obou předchozích. Je pořád spíše náladová, ale určité pasáže píseň pevně ukotvují do žánru ostrých kytar a zpěvného ryku, který kapelu charakterizuje. Je totiž třeba zmínit, že tyto písně v podstatě představují spíš výjimky v rámci diskografie kapely jako celku.

4. The Keeper of the Holy Grail (z alba Knights of the Cross) - Zde se nejedná o milostnou baladu jako v případě předchozích písní, ale přesto mi to nedá, abych ji nezahrnula. Písnička totiž obsahuje mocné chorálové refrény, které na mě fungují stejně jako tklivá vyznání lásky. Píseň také v závěru obsahuje velmi působivou instrumentální pasáž. Mráz běhá po zádech.

5. The Gallows Pole (z alba Ballad of a Hangman) - Tohle není balada už vůbec. Jedná se o instrumentální intro, kterými kapela velmi často začíná své konceptuální desky. Tohle patří k mým nejoblíbenějším, tak jsem ho chtěla zmínit. Ideálně funguje při poslechu desky s navazující Ballad of a Hangman, ale její melancholická nálada pro mě má hodnotu i sama o sobě.

6. The Ballad of Mary (z alba Return of the Reaper) - A co by to bylo za seznam balad bez písně se slovem balada v názvu, navíc ve dvojtě baladovité formě, a totiž v akustické živé verzi se všemi pozitivy, které takový formát hudebního projevu přináší.

 

 

Běž se projít a zhluboka u toho dýchej.

Dnes mi sestra napsala: "Tak běž ven a podívej se v bankomatu."
Já jsem to na první dobrou přečetla jako "tak běž do kómatu" a hlavou mi ihned proběhlo, že to zní jako plán.
Všechny moje oblíbené internetové zrzky se odbarvují na blond a všechny moje oblíbené internetové dlouhovlasářky si zkracují vlasy. Copak člověk v tomto světě nemá už vůbec žádné jistoty?
Také jsme si se sestrou obě poplakaly, když jsme obdivovaly rodinu Warwicka Davise a jeho tweet ohledně svatebního výročí: "The wonderful Sammy Davis and I celebrate our 25th Wedding Anniversary today! Here's to the next 25... In fact, here's to forever! ❤️"
A hned potom jsem během úklidu rozdupala krabici, na které bylo napsáno, že s trochou fantazie ji lze využít mnoha dalšími způsoby.
A hned potom jsem šla na podvečerní procházku a zjistila, že jsem po pět let bydlela poblíž překrásné zdi zarostlé rostlinami, které jsem si nikdy dříve nevšimla, až předposlední den před stěhováním pryč.

Podejmlíko Půlrohlík

Nechci s tebou spát. Chci tě zabít.

Dnes jsem si všimla, že kamennému mužíčkovi, který hraje v každém tajemném filmu o Praze, někdo udělal jokerovskou proměnu.
Také jsem rozbrečela samu sebe hlasitým předčítáním cizích básní a možná i sestra měla na krajíčku.
Mám poměrně málo kamarádek a všechny se musí vdávat nebo rodit v jeden týden a na úplně jiných místech republiky, ach jo.
Naše mamka měla úplně stejnou egyptskou brož, ale jeden z těch penízků na ní chyběl. Byla jsem nesmírně šťastna, když jsem v bazaru našla stejnou a ještě zcela zachovalou, ale přesto ji skoro nenosím, protože se bojím, že poztrácím ty penízky.

Podejmlíko Půlrohlík

A pak že nevím, k čemu se používá pánev.

Těšeníčko mojí sestry na Zámostí ji ovládlo natolik, že se proměnilo ve čtyřicetistupňové horečky, a mně zase natolik klesá tlak, že zvládnu úřadovat jenom vleže, ale ani to nám nemůže zabránit, abychom si pobrečely u Čokolády a politovaly Johnnyho Deppa kvůli mediálnímu nářezu, který se na něj v posledních dnech snáší.
Můj osobní názor je, že by si měl konečně vyznat lásku s Marilynem Mansonem a odejít s ním do západu slunce, neboť spolu vypadají vždy dokonale šťastni.
Mám dojem, že jsem chtěla říct ještě něco, ale nějak jsem úplně zapomněla co. Tak se podívejme na květiny, co pěstuje naše babička na starých akumulačkách.

Podejmlíko Půlrohlík

 

 

To bude jednou sranda až se dostanu k moci

Až se jednou Jáchym dostane k moci tak hodlá zakázat lidi, který baští chlebíčky s vlašákem či pařížákem. Tvrdí, že na chlebíčky jedině bramborový salát. Bohužel tak půjdu já i L. do dolu a lámat kámen, protože chlebíčky HLAVNĚ s vlašákem! Taky když jsme společně snídali (chlebíčky a pak něco sladého), tak mě Brněnka zradila protože v košíčku s nápisem koblihy s nugátem nebyly koblihy s nugátem, nýbrž koblihy s meruňkovou marmeládou. Nemám ráda meruňkovou marmeládu. Ani jsem tu koblihu nedojedla.

V pátek jsme se sestrou blaženě baštily ve vege bistru. Ale protože v poslední době ladím formu na Zámostí, tak jsem poněkud přecenila svoji schopnost pozřít v jednu hodinu tříchodový oběd a nechala jsem trochu tofu s rýží v rajčatové pikantní omáčce a krásný kuchař z bistra tak viděl, že jsem jeho jídlo nedojedla. Mrzelo mě to.

Moje státnicování se poněkud přesunulo až na červen příštího roku, takže hned jak jsem citovým vydíráním na studijním oddělení vytáhla z paní referentky potvrzení o studiu, obarvila jsem se na tyrkysovou. Mám z toho velkou radost. Velkou radost mám také z mého amarylisu, který jsem si koupila nedávno a převezla ho ve čtvrtek s sebou do Třebíče, abych nepropásla jeho květy. A nepropásla. Kvete nám tu jak blázen a je čím dál tím krásnější.

Ještě si dáme odstaveček o pláči. Plakala jsem ve vlaku, když jsem si POUZE VZPOMNĚLA, jak jsem se dívala kdysi se sestrou na video, jak The Tap Tap hrají a zpívají písničku One day. Také jsme se v rámci dnešní kocoviny/nekocoviny dívali na Ať žijí duchové (To sem viděl prvně, aby mě meluzína bacila přes zadek.) a plakala jsem u toho na tak deseti místech. Sestra taky.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. A na to Zámostí se maximálně těším. Vypadá to, že elementálové jsou nám nakloněni a bude to opravdu podstatné.

I on má narozeniny dvaadvacátýho

Taky by měl přijet na Zámostí. Těším se na Zámostí zase moc po všech stránkách. Taky spolu chceme jít na Kamenku, na střechu na Českou a k Padremu, flekaté kočce Bětě a kocouru Žokymírovi. Akorát kocour Žokymír se prý zaběhl, takže bude jen kočka Běta.

Nedávno jsem se v souvislosti s tím, že už teda budu aspoň občas dospělejší, rozhodla začít pěstovat květiny. A to tak, aby mi prostě z první dobrý nepochcípaly. A docela to jde. Začala jsem s primulkou, která kvetla pekelně dlouho, k té jsem přidala pomněnku (je TAK krásná), od kamarádky jsem dostala mechovou kouli, kterou okupuje máta a jako poslední jsem si v úterý koupila amarylis. Měl by kvést červeně, tak uvidíme, jestli to dám.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. Nedávno jsem plakala, ale zaboha si nemůžu vzpomenout proč to bylo.
P.S.S. Doplňuji to fotkou mých květin a sérií screenshotů z Imaginárních lásek. Ta je vždycky trefná.
P.S.S.S. Přidávám ještě fotografii ilustrující moje těšeníčko na Zámostí. Taková taška se totiž nedá koupit, to jsem si vyráběla.