Dojímali jsme se totiž s tatínkem nad špagetami carbonara u jejich písně Silence, kterou tatínek označil za jejich nejlépe napsanou a vygradovanou dojemnou písničku. Já jsem kontrovala tím, že nekonečná opakovaná poslouchání písně Emerald Eyes v citlivém období dospívání mě nutí oponovat. Přidejme k tomu fakt, že naše maminka by přísahala na to, že nejdojemnější byla jejich Yesterday.
A tak vznikla situace, kdy jsme seděli u repráků a pouštěli si jednotlivé dojemné písně z celého průběhu jejich kariéry a hodnotili jejich vlastnosti a porovnávali kvality.
Posuďte sami.
Podejmlíko Půlrohlík
1. Silence (z alba The Grave Digger) - V tatínkových očích tato píseň zůstává na vrcholu a já s ním musím souhlasit z pozice rozumu, neboť oproti všem ostatním písním se tato píseň nejvíc odlišuje strukturálně. Ostatní písně mají klasickou dynamickou strukturu opakování refrénu a slok bez jasného směřování, zatímco Silence začíná něžně a pomalu a teprve postupně graduje a mohutní a tím vytváří atmosferický přesah na úkor tempa a repetice.
2. Emerald Eyes (z alba Excalibur) - Moje srdcová. Umírající král Artuš před svojí poslední cestou na Avalon zpívá královně Guineveře o její kráse a rozhodne se být jí oddán navzdory všemu. Zároveň jí ponechává možnost zvolit si sama, komu věnuje své city. Jen na tu situaci pomyslím a už pláču. Formální stránka při mém rozhodování hraje až druhé housle. Je pravda, že struktura by mohla být sofistikovanější, ale nádherný obraz, který píseň ilustruje, je v mých očích nepřekonatelný.
3. Yesterday (z EP Yesterday) - Tahle píseň v sobě kombinuje něco z obou předchozích. Je pořád spíše náladová, ale určité pasáže píseň pevně ukotvují do žánru ostrých kytar a zpěvného ryku, který kapelu charakterizuje. Je totiž třeba zmínit, že tyto písně v podstatě představují spíš výjimky v rámci diskografie kapely jako celku.
4. The Keeper of the Holy Grail (z alba Knights of the Cross) - Zde se nejedná o milostnou baladu jako v případě předchozích písní, ale přesto mi to nedá, abych ji nezahrnula. Písnička totiž obsahuje mocné chorálové refrény, které na mě fungují stejně jako tklivá vyznání lásky. Píseň také v závěru obsahuje velmi působivou instrumentální pasáž. Mráz běhá po zádech.
5. The Gallows Pole (z alba Ballad of a Hangman) - Tohle není balada už vůbec. Jedná se o instrumentální intro, kterými kapela velmi často začíná své konceptuální desky. Tohle patří k mým nejoblíbenějším, tak jsem ho chtěla zmínit. Ideálně funguje při poslechu desky s navazující Ballad of a Hangman, ale její melancholická nálada pro mě má hodnotu i sama o sobě.
6. The Ballad of Mary (z alba Return of the Reaper) - A co by to bylo za seznam balad bez písně se slovem balada v názvu, navíc ve dvojtě baladovité formě, a totiž v akustické živé verzi se všemi pozitivy, které takový formát hudebního projevu přináší.
Žádné komentáře:
Okomentovat