Zaslechl jsem lásku odcházet, když se prvně rtů mých dotkl ret

Furt prší, bojím se, že nás to o víkendu smete do přehrady. A taky, že budou děti křičet, až budou lítat blesky.
Momenty radostí a klidu a pohody střídaj úvahy o Francii. Chtěla bych tam.
Jenomže není to blbost?
Dostala jsem se do fáze života, ve které si dávám ve tři v noci s klukama taneční bettly (jakože bitvy, jou) na tohle a pak jdem lízt po stromě. Já myslím, že to není blbý.

Vlčí máky za naší fakultou nádherně kvetou.

Šilamáma Půlplicpryč

A taky jsou mezi námi ti, co žerou sami sebe.

Napsala jsem to tiskacím písmem na zeď ve věži.
Režisér napsal "MORIEN FOR EVER".
Michal nakreslil sprosťárnu a řekl mi, že mám pěkného ptáka.
Fraňo měl drdol a jak všichni víme, není nic lepšího než chlap s drdolem.
Udělala jsem trochu faux pas, když jsem utekla před Lukášem.
Pan Jarchovský řekl, že musím být Rákosníčkova ryba, protože Rákosníček se o ryby dobře staral.
A pan Dufek také vlastně zvolal "ryba!", když mě poprvé spatřil.
Strejcovský mi sahal na rameno a říkal, že jsem normální holka a nemusím se ostýchat před jejich komunitou.
Jan mi vykládal o nigerijském velvyslanectví a za jeho zády za velkým oknem létala mračna vloček po větru.
Radek mi v koupelně říkal, že bylo moc krásné, jak jsem přišla na katedru, vlál kolem mne dlouhý plášť a pod ním se třpytily stříbrné šaty, opravdový mysteriozní efekt.
Když už jsem byla dost unavená, tak jsem slyšela "já jdu najít klíčníka" a zdálo se mi to jako pěkná poslední věta, tak jsem se otočila a utekla bez dalšího slova.
Po čtvrté hodině mi od Adama přišla zpráva ve znění "čubko".

Musím říct, že to byl první školní večírek, který jsem si opravdu užila. A nejspíš to i souvisí s tím, že tentokrát nemám žádnou vlastní obrazovou dokumentaci. Použiji tedy fotografii inzerátu o nalezených klíčích a představu sebe a Michaila B. v objetí. (Protože ta představa se hodí ze dvou důvodů.)

Podejmlíko Půlrohlík

Můj psycholog by řekl, že jsem se stal klavíristou kvůli tomu, že jsem nenáviděl svého otce. Že když mačkám klávesy, tak si představuju, že mu vyrážím pěstí zuby.

Sestra si stěžuje, že teď nepřispívám na blog, což je, popravdě, pravda pravdoucí.
Tak vám alespoň dám dva obrazy:

I.
Chvíli se nic neděje, ticho, jejich dech. Potom dveřmi dovnitř proběhne jejich domácí pes, zajede rovnou pod stůl, kde se schoulí do sebe a dál slabě kňučí. Nelidský chraplavý hlas řekne:

Hlas štvaní: Když jste pomáhali štvát, pomozte také jíst!

Dveřmi dovnitř přiletí přední polovina zabitého jelena a přistane u nohou staršího bratra. Mrtvé vytřeštěné oči slepě hledí před sebe, parohy udělaly rýhy na podlaze, nohy trčí v podivných úhlech do stran. Z roztrženého břicha vytéká krev a vnitřnosti a vytváří kolem tmavou lesklou kaluž.

II.

Podejmlíko Půlrohlík

Místo "skočí do řeči" píšu "skočí do řeky".

Předtím jsem se rozhodla psát happy endy. Dává mi prozřetelnost najevo, že to bylo špatné rozhodnutí?
A taky, prosím vás, jestli někdo z váš píše scénář z našeho světa a má tam nějakou scénu na hřbitově, nemohl by tam dodat postavu, která vykřikuje: "Kytky na hrobě musí zvadnout, kytky na hrobě musí zvadnout!"
Prosím, prosím.

Podejmlíko Půlrohlík

Trik je v tom, Williame Pottere, že si nevšímáte té bolesti.

Dobře, po tolika dnech rádiového klidu by to chtělo ohlásit se, aby nedošlo k podezření, že se sestrami něco je.
Skutečnost je taková, že se v nás momentálně usadila jakási cestující bolest. Což ovšem ještě neznamená, že nejsme spokojené. Jsme; myslím, že jako svatojánští broučci.
Já jsem momentálně ve fázi tvorby nejdůležitější části Annina příběhu a také mi to zabírá patřičné kapacity. Přeobsadila jsem si bratry, nyní to jsou Paul Bettany jako mladší okouzlující novomanžel s pochybami o nastávajícím závazku a Michael Fassbender jako starší  rigidní uctívač neviditelného nad hmatatelným. A musím říci, že jsou vážně rozkošní.
A také pořád rozmýšlím nad Prométheem (film) a přemýšlím, jestli se mi záporně podepíše na osudu, když budu tvůrce takovýchto gargantuovských selhání zasahovat kletbami.

Podejmlíko Půlrohlík

Mniši si za účinkování v Rosselliniho filmu "František, prosťáček boží" řekli o ohňostroj.

Pozorovala jsem mnichy, jak se fotí u Prašné brány, a připadali mi mnohem mužnější než všichni muži kolem.

Jsem teď asi hodně zamilovaná do mnichů. 

Nebo do mojí představy mnicha. 

Dnes jsem viděla jednoho ve vlaku, ten mnichem nebyl, ale měl by být, myslím si.

Měla bych se zamyslet nad tím, proč jsem na něj ve scénáři tak zlá.

Podejmlíko Půlrohlík

 

Náhodná myšlenka.

Vykládala jsem takhle mojí sestře historku o dešti a protože jsem čirou náhodu minulý týden vyfotila déšť, povím tu historku o dešti i vám a budete to mít i s obrázkem. 

Protože jsem teď pořád zalezlá a píšu. Moje okno je do ulice a je za ním jen šedý dům a nevidím ani nebe ani nic, no hrůza, a kvůli tomu jsem si nevšimla, že venku prší.
A protože jsem teď pořád zalezlá a píšu, říkala jsem si, že nutně potřebuju jít běhat. Když jsem vyšla ven, tak jen lehce poprchávalo, což se mi nezdál býti problém. Ale jak jen jsem přeběhla přes most a ocitla se v parku, tak se rozpršelo, jak jen to šlo.

Ale řekla jsem si, že ten svůj okruh stejně zaběhnu, protože svoje postavy ve scénáři pořád nutím chodit venku v dešti/bouři/bažině. 

Velkou část jsem ale nakonec jenom šla místo běžela, protože jsem měla brýle v ruce a bez brýlí jsem neviděla na cestu.

Myslím, že systematická práce na pečlivě vypointovaných textech ze mě postupně vytváří brilantního vypravěče bezpointových historek.

Podejmlíko Půlrohlík

Načež upadne do hlubokého spánku, který obvykle trvá od deseti hodin večer do druhého dne do osmi, do doby, kdy se koupe, a to se mu velice líbí.

Ach moji milí, byla jsem týden v lese a mám tolik věcí, že bude nejjednodušší začít tou nejobligátnější.
To je pěkné slovo. Nejobligátnější. To jsem asi ještě nikdy nepoužila.
Ale zkrátka, kočky! Kocouři!
První den za mnou přišli po střeše oknem.
Poslední noc se mnou poslouchali čínskou filmovou hudbu a já jsem se bála pohnout, abych je neshodila z postele.
Černý využil mé vlastní mlsnosti a nechal se zamknout v kuchyni a tam sežral dva bramboráky a ještě načal nivu, protože po nivě jsou kocourci jako diví.
Tulík mě přišel uchlácholit, když jsem psala scénář asi sedm hodin v kuse.

Podejmlíko Půlrohlík

 

Nemůžu se déle zdržet, světýlka mě volají za zeď.

Veselme se.
Dostala jsem krasohled.
Julie je nyní proklatě roztomilá.
Už úplně přesně vím, jak se z Anny stane Ihana.
A vůbec jsem teď taková blažená.

Podejmlíko Půlrohlík

Pan Horanský řekl: "Bude to tajemné, básnivé a blbé."

V této chvíli jsem oficiálně 25 hodin a pár minut k tomu beze spánku. 

Můj mozek je vypnutý a zároveň v přesně tu stejnou chvíli pracuje na víc, než je vůbec jeho kapacita. 

Uvidíme, jak taková kombinace paranoie a schizofrenie prospěje mému tvůrčímu úsilí. 

Podporuji to 1210 minutami seriálu o krásném upírovi, zpěvem trpasličích melancholických písní (počínaje soundtrackovou písničkou z Hobita a konče Tragickou písní zavalených trpaslíků ve znění "bum prásk rána, mocný břink/strop se svalil, krápník cink/závan jako sviňa hned/uzavřel nám cestu zpět") a gotických písní z osmdesátých let střihnutých trochou reggae.
A taky jsem sama sebou trochu znechucená, když vidím, jak moc mé srdce dychtí po happy endu. Přijde mi slabošské ustupovat z prvotně nastolené cesty.

Podejmlíko Půlrohlík

Plamen živený touto touhou nemohla uhasit ani smrt.

Mnich mě přemluvil ke koupi knihy mnohem účinněji než kdejaký pouliční prodejce. Ale zase mi pochválil náhrdelník s očima, takže se svět vrátil do rovnováhy.
Zemřel kytarista kapely Slayer, budiž mu trůn v trashmetalovém nebi pohodlný.
Anna se začíná vzpouzet tomu, co jsem jí vymyslela, a to je hlavní důvod, proč jsem tady.
Proč jsem tady znamená proč nejsem ve svém pokoji, protože podvratné touhy mě vypudily z mého hnízda ven shánět cenu za lidskost.
Bratru bych chtěla jednou vlastnit červeného, hnědého, černého, bílého a modrého koně.

Podejmlíko Půlrohlík

Neupadni do spánku

Tak jsem zjistila zajímavé věci.
Například že když sám sobě řeknete, že od úterý večer do neděle večer nevylezete z pokoje a budete jenom pracovat, jíst a cvičit, tak že se každý jeden den natáhne do psychické délky minimálně týdne.
Takže když jsem v pátek uprosila sestru, aby mi morálně dovolila jít ven na segedínský guláš, bloudila jsem kamennými ulicemi v okolí a připadalo mi, že jsem je neviděla celé věky.
A když jsem ji toho samého dne večer uprosila, aby mi schválila jít jenom naproti přes ulici do večerky a nakoupit si horu sladkostí, po kterýchžto mě zachvátila spalující vášeň, koupila jsem si jenom puding a ledové kafe v krabičce.
Jsem na sebe pyšná.

Podejmlíko Půlrohlík

Tato fotka budiž pro mě věčnou připomínkou, kam až může vést prokrastinace.

Země, kde je vše dokonalé. A jedovaté.

Co je pravdivé o muzice, je pravdivé i o životě. Krása představuje vše, protože nevyjadřuje vůbec nic. Prvním cílem života je zaujmout pózu. Co je dalším cílem života, na to ještě nikdo nepřišel. Nic nepotěší člověka víc, než když ho označíte za hříšníka.

Proklínám den, kdy jsem přestala mluvit v parafrázích na aforismy Oscara Wildea.

Už jsem si obsadila bratry. Bude je oba hrát jeden muž, každého v jiném stádiu svého života, protože je strašně krásný. A mně bude hrát Kelly McDonald, protože je strašně krásná.

Podejmlíko Půlrohlík

Hýkal a rudý vřes

Moji milí, začínají nám báječné časy. Právě jsem se pustila do oficiálního psaní mého bakalářského scénáře, takže vás v následujícím čase až do státnic budu zásobit rozmanitými věcmi, které objevím během rešerší a prokrastinací a podobně.

První a nejdůležitější věc, kterou člověk musí udělat před psaním scénáře, je dostat se do stavu hluboké lásky.
Aktuální fázi tohoto stavu jsem si navodila sledováním seriálu Červený trpaslík, prokládáním jednotlivých epizod filmem Blafuj jako Beckham, a posilováním s činkami.
A potom ke mně přišla báseň, u které jsem si dlouho nemohla vzpomenout, odkud ji znám:

Yesterday, upon the stair,
I met a man who wasn’t there
He wasn’t there again today
I wish, I wish he’d go away...

V mé hlavě ovšem vypadala takto: Když jsem šel domů, potkal jsem muže, který tam nebyl. Přál bych si, přál, aby se nikdy neobjevil.

Podejmlíko Půlrohlík