Například že když sám sobě řeknete, že od úterý večer do neděle večer nevylezete z pokoje a budete jenom pracovat, jíst a cvičit, tak že se každý jeden den natáhne do psychické délky minimálně týdne.
Takže když jsem v pátek uprosila sestru, aby mi morálně dovolila jít ven na segedínský guláš, bloudila jsem kamennými ulicemi v okolí a připadalo mi, že jsem je neviděla celé věky.
A když jsem ji toho samého dne večer uprosila, aby mi schválila jít jenom naproti přes ulici do večerky a nakoupit si horu sladkostí, po kterýchžto mě zachvátila spalující vášeň, koupila jsem si jenom puding a ledové kafe v krabičce.
Jsem na sebe pyšná.
Podejmlíko Půlrohlík
Tato fotka budiž pro mě věčnou připomínkou, kam až může vést prokrastinace.
Žádné komentáře:
Okomentovat