Ach moji milí, byla jsem týden v lese a mám tolik věcí, že bude nejjednodušší začít tou nejobligátnější.
To je pěkné slovo. Nejobligátnější. To jsem asi ještě nikdy nepoužila.
Ale zkrátka, kočky! Kocouři!
První den za mnou přišli po střeše oknem.
Poslední noc se mnou poslouchali čínskou filmovou hudbu a já jsem se bála pohnout, abych je neshodila z postele.
Černý využil mé vlastní mlsnosti a nechal se zamknout v kuchyni a tam sežral dva bramboráky a ještě načal nivu, protože po nivě jsou kocourci jako diví.
Tulík mě přišel uchlácholit, když jsem psala scénář asi sedm hodin v kuse.
Podejmlíko Půlrohlík
Jak si škatulkujeme
A co jsi čekal - tuřín?
(14)
A chladně - skoro lhostejně - mi ukazovala obrazy
(226)
A pak že existují náhody - ať žijí záhady!
(19)
angel voice singing
(4)
Čtenářský koutek
(1)
dodatek
(1)
Heleno - miláčku - podej mi sirky
(10)
Hledat si ve světě jinačí obvazy.
(25)
Jedna paní povídala
(3)
Julie zradila Winstona Smithe
(12)
Kdo si Annu pamatuje
(14)
Konec dětství
(13)
lidé utíkali před vlakem jedoucím z plátna
(17)
Moje sestra odchází od věcí
(34)
Ona není chorá - je jenom obětí vítězství touhy nad rozumem
(162)
ovečky žužlající boty
(77)
Paříž
(21)
Písně které mě zachránily
(2)
Podejmlíko Půlrohlík
(518)
Protestpříspěvek
(12)
Rolničky kam se podíváš
(26)
Řekly jsme slovu jdi a ono odcházelo
(186)
Sbohem sladký princi
(27)
Šilamáma Půlplicpryč
(386)
Šilamáma sukně pestrý
(10)
Těšeníčko jak krtek jablíčko
(30)
To je zvláštní
(23)
Vždycky pláču na svatbách.
(67)
When the Music's Over
(63)
že si nepamatuješ svoji poezii
(97)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat