Pan Horanský řekl: "Bude to tajemné, básnivé a blbé."

V této chvíli jsem oficiálně 25 hodin a pár minut k tomu beze spánku. 

Můj mozek je vypnutý a zároveň v přesně tu stejnou chvíli pracuje na víc, než je vůbec jeho kapacita. 

Uvidíme, jak taková kombinace paranoie a schizofrenie prospěje mému tvůrčímu úsilí. 

Podporuji to 1210 minutami seriálu o krásném upírovi, zpěvem trpasličích melancholických písní (počínaje soundtrackovou písničkou z Hobita a konče Tragickou písní zavalených trpaslíků ve znění "bum prásk rána, mocný břink/strop se svalil, krápník cink/závan jako sviňa hned/uzavřel nám cestu zpět") a gotických písní z osmdesátých let střihnutých trochou reggae.
A taky jsem sama sebou trochu znechucená, když vidím, jak moc mé srdce dychtí po happy endu. Přijde mi slabošské ustupovat z prvotně nastolené cesty.

Podejmlíko Půlrohlík