čtvrtek 30. května 2013

Večerní meditace nad fialovými botami.

Kdysi jsem prodala svoje krásné fialové boty jedné cizí slečně s dredy.
O několik let později jsem si v jiném obchodě s obuví zkoušela sandále, tedy seděla jsem na stoličce a nazouvala si řečené sandále, když kolem mě prošly boty, které vypadaly dočista stejně jako ty fialové boty, co jsem kdysi vlastnila a prodala. Zvedla jsem hlavu a viděla, že boty má na sobě slečna s dredy, byly to tedy moje krásné fialové boty, které mi po těch letech přišly říct, že jsou šťastné a že se jim daří dobře.

Potom jsem prodala ještě jedny krásné fialové boty další cizí slečně, která přišla na domluvené setkání a znala moje jméno, jakou školu studuji a vůbec prostě zkrátka věděla dobře, kdo jsem, protože znala moje básně. A vykládala mi o výletu do Assisi a o českých symbolistech.

A říkám vám to proto, že zítra jdu prodat další krásné fialové boty cizí paní, která bude mít s sebou dvě malé děti.

Podejmlíko Půlrohlík



1 komentář:

  1. Fialové boty - spojnice pro setkávání s lidmi... to je zajímavý. Máš tolik bot, že je můžeš prodávat? To závidím ;-)
    LC

    OdpovědětVymazat