Režisér napsal "MORIEN FOR EVER".
Michal nakreslil sprosťárnu a řekl mi, že mám pěkného ptáka.
Fraňo měl drdol a jak všichni víme, není nic lepšího než chlap s drdolem.
Udělala jsem trochu faux pas, když jsem utekla před Lukášem.
Pan Jarchovský řekl, že musím být Rákosníčkova ryba, protože Rákosníček se o ryby dobře staral.
A pan Dufek také vlastně zvolal "ryba!", když mě poprvé spatřil.
Strejcovský mi sahal na rameno a říkal, že jsem normální holka a nemusím se ostýchat před jejich komunitou.
Jan mi vykládal o nigerijském velvyslanectví a za jeho zády za velkým oknem létala mračna vloček po větru.
Radek mi v koupelně říkal, že bylo moc krásné, jak jsem přišla na katedru, vlál kolem mne dlouhý plášť a pod ním se třpytily stříbrné šaty, opravdový mysteriozní efekt.
Když už jsem byla dost unavená, tak jsem slyšela "já jdu najít klíčníka" a zdálo se mi to jako pěkná poslední věta, tak jsem se otočila a utekla bez dalšího slova.
Po čtvrté hodině mi od Adama přišla zpráva ve znění "čubko".
Musím říct, že to byl první školní večírek, který jsem si opravdu užila. A nejspíš to i souvisí s tím, že tentokrát nemám žádnou vlastní obrazovou dokumentaci. Použiji tedy fotografii inzerátu o nalezených klíčích a představu sebe a Michaila B. v objetí. (Protože ta představa se hodí ze dvou důvodů.)
Podejmlíko Půlrohlík
Žádné komentáře:
Okomentovat