Stručné shrnutí událostí minulého týdne.

Tak tedy, mně, Podejmlíku, která si už od srpna pletu obří šálu, abych si s ní mohla omotat hlavu a celou vrchní polovinu těla, až udeří mrazy, aby se mi zase nedostal ušima do hlavy zánět jako celý loňský podzim a zimu, nafoukalo do uší a dostal se mi tam zánět.
Julie udeřila svojí lícní kostí do zdi a udělala tam důlek.
Šilamámin deštník podnikl vzrušující jízdu vlakem až do Brna, protože se mnou zapomněl vystoupit ve správné stanici, a vyšel z toho dobrodružství nezraněn a možná i šťasten.
Obě sestry jsme konečně viděly naživo Noska (i když já mám takový dojem, že jsem ho viděla před čtyřmi nebo pěti lety v Krvavé svatbě, ale tam nebyl tak blízko, abych si na něj mohla šáhnout) a přestože se nám ho nepodařilo unést, vykouzlil nám na obličejích výrazy maximálního zamilování.
Obě sestry jsme si také daly lososa a cheesecake s borůvkovým přelivem a obojí nám rovněž vykouzlilo na obličejích výrazy maximálního zamilování.
A ve čtvrtek večer jsme také byly aktérkami velké čtvrteční večerní záhady, protože cestou domů jsme byly v jednu chvíli ponořeny v debatu o řízení účetnictví pro místní půlmaraton a asi o tři sta metrů později jsem najednou Šilamámě vyjmenovávala rozdíly mezi přirozeným a nemocničním porodem a ani jedna si nejsme zaboha schopné vzpomenout, jaký řetěz myšlenek nás  k tomu tématu přivedl.
Je to záhada, to nám teda nezávidím.

Podejmlíko Půlrohlík