Bůh má ve zvyku přicházet na konci deváté směny

V souvislosti s nedávným svátkem Tomášů jsem se zase jednou rozčilovala, že jich je zbytečně moc. Člověk v podstatě nemůže hodit kamenem (kór, když musí být bez viny), aniž by jich pár netrefil. A potkala jsem dalšího. Je ale dost jiný, než všichni ti Tomášové, které už znám. V případě některých to je jen dobře, jiní jsou báječní a patří i přes své jméno k mým nejoblíbenějším lidem. Tak uvidíme.

O víkendu ale jedu do Prahy za svojí milovanou kamarádkou na Žižkovskou noc. Nejdůležitější pro nás tam jsou samozřejmě Hentai Corporation, kteří nejen že v sestavě nemají žádného Tomáše, ale ještě jsou pro mě asi nejvíc srdíčkovou kapelou vůbec. Tak snad nás Praha nespolkne.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. Doplňuji toto fotkami z výletu s dvěma kamarády, z nichž jeden se jmenuje Tomáš, ale nikdy jsem nikoho neslyšela mu tak říkat.