Když byl George Martin s The Beatles poprvé ve studiu, chtěl uvolnit atmosféru a zbavit kapelu začátečnických nervů. Řekl jim: "Dejte mi vědět, kdyby se vám cokoliv nelíbilo."
"Tak pro začátek," odvětil George Harrison, "nelíbí se mi vaše kravata!"
Komediální drahoušek Michael Palin ve své poctě Georgi Martinovi napsal, že právě smysl pro podvratný humor byl důvodem, proč mezi Martinem jakožto zkušeným hudebním producentem a The Beatles jakožto bandou nevycválaných bouřliváků z přístavu zafungovala magie vytvářející dějiny. A můj osobní názor je takový, že žádný jiný hudební producent (resp. jen jeden další - Phill Spector), se kterým později The Beatles spolupracovali, už tuhle vlastnost neměl. Nejspíš i proto představovala pozdní práce ve studiu pro všechny taková muka, vedoucí nakonec i k (předčasnému?) vyhoření a rozpadu celé kapely.
Jinak toho o Georgi Martinovi nevím tolik, abych si mohla dovolit sama sestavit nějaký uplakaný a relevantní text - protože ano, plakala jsem - tak si dovolím citovat několik příznačných pasáží z knížky Revoluce v hlavě od Iana MacDonalda, která píseň po písni přesně mapuje nahrávací proces Brouků ve studiu. Vycházím z prvního českého vydání této knihy, kterou mělo v roce 1997 na svědomí nakladatelství a vydavatelství VOLVOX GLOBATOR.
Please Please Me: "Gratuluji, pánové," řekl, když po závěrečném taktu stiskl v místnosti režie tlačítko interkomu. "Právě jste dokončili svůj první hit." Pozoruhodné je nejen to, že měl pravdu, ale hlavně to, že někdo jeho věku a hudebního zázemí rozuměl hudbě tak nové a drsné, jako byla jejich. Pochopil, že zdůrazněním své novosti se jen zlepší. Martin úzkostlivě vyvracel tvrzení kritiků klasické hudby, že skutečným géniem, který stál za Beatles, byl on. ("Byl jsem pouhým interpretem. Geniální jsou oni, o tom není pochyb.") Je nicméně téměř jisté, že na obou stranách Atlantiku nebyl žádný jiný producent, jenž by byl schopen Beatles vést, aniž by je zničil - byť je vedl jen tak, že je kultivoval a staral se o ně se svou laskavou, vnímavou přizpůsobivostí, díky níž je George Martin v britském hudebním průmyslu všeobecně respektován. -str. 50
Can't Buy Me Love: Skutečnost, že jim George Martin musel říci, aby raději začali refrénem místo slokou, dokazuje, jak málo si píseň před nahráváním promýšleli. - str. 85
Yesterday: Partitura pro Yesterday je prvním velkým aranžérským přínosem George Martina do diskografie Beatles. McCartney byl zprvu k myšlence smyčcového kvartetu skeptický- (...) Význam písně pro Beatles netkví ani tak v jejích hudebních prvcích, ale spíše ve skutečnosti, že jim George Martin odkryl do té doby netušený svět klasické instrumentace. -str. 130
In My Life: Byla nahrána - s rozdělaným refrénem, který se měl ještě doplnit - téhož dopoledne jako If I Needed Someone, a dokončena o čtyři dny později, když George Martin přišel do studia dříve, aby přihrál sólo na klávesy. (Udělal to nejspíš proto, aby mohl skupině ukázat hotový výsledek a oni mu nemohli jeho nápad zamítnout předem.) Nejdříve je vyzkoušel na varhanách, pak přešel k elektrickému pianu a nahrál svůj part na poloviční rychlost, což mu při normálním přehrání dodalo tenký, cemballu podobný zvuk. -str. 142
Eleanor Rigby: Smrt je tématem, kterému se pop obvykle vyhýbá. Tam, kde je smrt přiznaná, je buď zkrášlena nebeskými chóry nebo je podávána jako černý humor (...) Smutný skon osamělé staré panny Eleanor Rigby - nemluvě o brutálním obrazu kněze, který si "z rukou oprašuje hlínu, když kráčí od hrobu" - působil na popové posluchače roku 1966 jako šok. Účinek, doplněn chladným smyčcovým aranžmá George Martina, byl ohromující. -str. 168
For No One: Martina při poslechu klasického aranžmá písně napadlo, že by se k ní hodil ještě lesní roh, a najal jednoho z nejlepších britských hráčů Alana Civila. (...) Jeho pasáž, která se i po létech setkává s obdivem, je výrazná a kultivovaná, má však pramálo společného s celkovým duchem a náladou písně. Dodává do skladby jen další kus neposkvrněné lhostejnosti. -str. 170
Strawberry Fields Forever: SFF pohltila do té doby nevídaných padesát pět hodin studiového času. Rozšířila spektrum studiových technik, vyvinutých při nahrávání Revolveru, a otevřela možnosti, které při dostatečné invenci daly vzniknout bezprecedentním zvukovým obrazům. Podobné nálady a struktury se do té doby objevovaly pouze na poli vážné hudby, a když George Martin popisoval nahrávání jako "kompletní zvukovou báseň - jako moderního Debussyho", měl k tomu jisté opodstatnění. (...) Beatles zde předvádějí, že technická chyba nejen neomezuje představivost, ale může jí pomoci proniknout do oblastí cvičené mysli nedostupných. -str. 181
Jak si škatulkujeme
A co jsi čekal - tuřín?
(14)
A chladně - skoro lhostejně - mi ukazovala obrazy
(226)
A pak že existují náhody - ať žijí záhady!
(19)
angel voice singing
(4)
Čtenářský koutek
(1)
dodatek
(1)
Heleno - miláčku - podej mi sirky
(10)
Hledat si ve světě jinačí obvazy.
(25)
Jedna paní povídala
(3)
Julie zradila Winstona Smithe
(12)
Kdo si Annu pamatuje
(14)
Konec dětství
(13)
lidé utíkali před vlakem jedoucím z plátna
(17)
Moje sestra odchází od věcí
(34)
Ona není chorá - je jenom obětí vítězství touhy nad rozumem
(162)
ovečky žužlající boty
(77)
Paříž
(21)
Písně které mě zachránily
(2)
Podejmlíko Půlrohlík
(518)
Protestpříspěvek
(12)
Rolničky kam se podíváš
(26)
Řekly jsme slovu jdi a ono odcházelo
(186)
Sbohem sladký princi
(27)
Šilamáma Půlplicpryč
(386)
Šilamáma sukně pestrý
(10)
Těšeníčko jak krtek jablíčko
(30)
To je zvláštní
(23)
Vždycky pláču na svatbách.
(67)
When the Music's Over
(63)
že si nepamatuješ svoji poezii
(97)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat