Dokonce jsem plynule vylezla do prudkého kopečka a vůbec jsem nezpomalila.
Nějaký pán mě potkal uprostřed pole, jak si zouvám botu a upravuji křiklavě zelenou ponožku, a myslím si, že byl poměrně zmatený.
V pátek jsem jela babičce spravit rozbitý internet a celou cestu zpátky jsem běžela, bylo to skvělé.
Nějaký pán mě potkal pod železničním mostem, jak běžím v růžovém kabátě a stříbrných kalhotách s puky, a myslím si, že byl poměrně zmatený.
Nutno dodat, že oba zmatení pánové měli s sebou psy. Na jednoho jsem pokynula rukou a on okamžitě přestal štěkat a jeho zmatený pán byl najednou ještě zmatenější.
Chtěla jsem původně vysvětlit, proč zrovna teď budu citovat Hamleta, ale zasekla jsem se na tom, že vedle té krásné věty mi každé vysvětlení připadalo příšerné a nevhodné. Takže tedy:
"O God, I could be bounded in a nutshell and count myself a king of infinite space, were it not that I have bad dreams."
Podejmlíko Půlrohlík
Žádné komentáře:
Okomentovat