Po averzi bez známek chalasia

Dnes jsem vstávala o půl sedmé ráno, abych si v Lidlu koupila běžecké boty (růžovo-oranžové ♥). Poprvé v životě jsem tedy viděla frontu čekající na otevření obchodu. Lidi co se vrhli na věci v "běžecké akci" jsem tak nějak očekávala, ale pán předemnou si kupoval šest rohlíků (počítala jsem to) a instantní slepičí polévku.

Od soboty mám nateklé pravé víčko a mám tam nějakou grču, takže mám permanentně jedno oko trochu méně otevřené, takže když jsem v neděli dělala přátelské škleby na jakési malé dítě na zastávce, uteklo za maminkou. Achjo. Taky jsem kvůli tomu včera strávila tři hodiny v nemocnici v čekárně před oční ambulancí, a jako na potvoru tamnější automat na kávu pouze žral peníze, ale nedával kafe. Pořád lepší, než když jsme si jednou s kamarádem na nádraží takhle kupovali kafe a jemu sice vytekla káva, ale nevypadl kelímek. Ten pocit bezmoci, když vidíte, jak tam teče to kafe a nemůžete s tím nic dělat, bych nepřála ani svýmu největšímu nepříteli.

Včera u nás byl na návštěvě kamarád, a aby se mě a mému spolubydlícímu odvděčil, že ho u nás necháváme často spávat, tak nám koupil snídani. Zahrnovala i paštiku se jménem Boženka, na které je napsáno, že je "kořeněna životem". Za mě Boženka dobrý.

Šilamáma Půlplicpryč