První pláč přišel kolem jedné hodiny v noci a poslední asi v pět odpoledne.
Aspoň že jsem věděla, že Radka je v pořádku.
Ráno jsem také kvůli té noční můře zaspala, což už se mi dlouho nestalo.
Den jsem strávila s tatínkem a jsem za to velmi ráda.
Radost mi udělala i dramaturgie Cyklofestu (loni tam nepřednášela ani jedna žena a letos tam byly čtyři), na kterém jsem brečela i loni a ráda bych, aby se to stalo mojí oblíbenou tradicí.
Mírně náhodná otázka - kdo je větší cvok: a) člověk, který stráví 24 hodin bez přestávky v sedle kola, aby zjistil, kolik za tu dobu dokáže ujet (a ujede třeba 784,743 km - ženský světový rekord), nebo člověk, který se během tříleté cesty na kole kolem světa po zatčení v Číně ve městě, které není na žádné mapě včetně třeba Google Maps, se svými zatýkateli 30 hodin hádá a dokáže si tím vymoct snížení pokuty z tisíce juanů na sto?
Což mi nějak neústrojně připomíná, že jsem byla na schůzce s výživovou poradkyní.
Měla jsem postranní úmysly, chtěla jsem si hlavně nechat proměřit svaly takovou tou supershopnostní váhou, která to umí, protože doma máme váhu, která všechno háže do jednoho pytle.
Trochu jsem na místě zazmatkovala a ta správná otázka mě napadla až v bezpečí domova:
Papírek, který jsem dostala, říká, že váha určila, že mám v těle 52,6 kilogramů svalů a že nosnost mojí kostry je 70 kilo. Znamená to, že mi tedy na všechny ty ostatní věci mimo svaly zbývá jen něco kolem dvaceti kilo, a nebo že to nebyla moc dobrá váha ani moc dobrá výživová poradkyně?
Podejmlíko Půlrohlík
Žádné komentáře:
Okomentovat