Po dvaceti letech. Člověk si myslí, že to ví.

Byly jsme se sestrou na obědě.
Měla svůj obligátní teplý salát s bramborami, fazolkami, slaninou a křepelčím vejcem.
Akorát to křepelčí vejce úplně psychicky nezvládá sníst.
Teda jako sní ho, ale má výčitky. Je tak malé.
To já se svým grilovaným vepřovým kotletem žádné morální dilema neměla.

A dnes budu řídit ještě 150 kilometrů. Nechť je k nám Bůh milostiv.

Šilamáma Půlplicpryč