Nedávno se mi totiž zdál sen, že jsem se účastnila kuchařské soutěže. Úkolem bylo uvařit tříchodové menu. Rozhodla jsem se jako předkrm podávat vejce benedikt (nejlepší jídlo na světě), jako hlavní chod kuřecí prsa s parmazánovou krustou, bramorovou kaší a okurkovo-citrusovým salátem s pikantní vinnou zálivkou a jako dezert čokoládový mousse. V rámci svého snu jsem předkrm zvládla suverénně, ovšem když jsem měla začít připravovat hlavní chod, něco se pokazilo. Už nevím jak se to stalo, ale z nějakého důvodu jsem neměla kuřecí prsa, takže jsem místo nich musela použít klobásu. Připravovala jsem tedy klobásu s parmazánovou krustou, bramborovou kaší a okurkovo-citrusovým salátem s pikantní vinnou zálivkou. Sice mi to zabralo méně času, takže jsem z nějakého důvodu ještě běžela nakoupit na dezert, ale moje klobása nebyla dost propečená, takže na mě ve snu nějaký porotce ve stylu Gordona Ramsayho křičel, že když dělám klobásu s krustou, klobása musí být dostatečně propečená. Z toho jsem sice byla smutná, ale ještě jsem běžela nakoupit na dezert. Nicméně se mi na něj nepodařilo sehnat suroviny, takže místo domácího čokoládového mousse, jsem koupila čokoládový dezert v prášku. Naštěstí nevím, jak na to porotci reagovali, protože jsem se probudila.
A to je příběh toho, proč bych se asi měla dívat méně na pořady o vaření. Naštěstí sedmou sérii amerického Masterchefa mám dokoukanou, tak by to mělo být v pořádku.
Doplňuji toto fotografií primulky, kterou jsme společně s Podejmlíkem minulý týden koupily (No není krásná? Je krásná.) a ještě jednou, na které jsem já a Podejmlíko na rozhledně, která je sice od našeho domova nejblíže ze všech rozhleden, navíc se k tomu kopci, na kterém je postavena, váže hezká pověst o čertech, přesto na ní Podejmlíko byla minulý týden poprvé.
Šilamáma Půlplicpryč
Žádné komentáře:
Okomentovat