Krátký příběh o tom, jak mě sestra urazila tak dobře, že jsem se na ni nemohla ani zlobit.

V pátek odpoledne jsme se šly se Šilamámou vyfotit na průkazky. Po odchodu z ateliéru jsme ještě chvíli stály na schodech, protože když nosím místo kabelky riflový batoh, trvá mi delší dobu do něj vše vrátit a potom ho ještě zapnout.
Během čekání si Šilamáma všimla upoutávky lákající na taneční kurz a řekla něco jako: "Jé, taneční."
Já jsem na oplátku asi odfrkla: "Fuj, taneční."
Je rovněž možné, že jsem ještě dodala: "Všechny tance, co potřebuji vědět, jsem se naučila v mateřské školce."
A zatímco sestra poznamenávala, že "ona by chtěla umět tančit", já jsem začala předvádět ony důležité tance, a to totiž pogo a metalový headbanging.
Šilamáma se na mě podívala ze své impozantní výšky umocněné ještě botami na podpatku a chopila se příležitosti, která se obvykle vyskytuje jednou za sto let - po mém boku tedy poněkud častěji - a pronesla: "Abych citovala Harryho Pottera..."
(Bleskově jsem v hlavě třídila, kterou hlášku z našich oblíbených použije, že by "to je idiot" nebo "asi budu zvracet"? Ale tady nutno poznamenat, že ani jednu z nich nepronesl Harry Potter.)

"...je mi tě vlastně líto."

A to je konec krátkého příběhu o tom, jak mě sestra urazila tak dobře, že jsem se na ni nemohla ani zlobit.

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: Fotograf mi řekl, že mi tam namíchá různé fotky. Což i udělal.

"Ten kalendář jsem dělal hrozně rád, protože mi dal příležitost ukázat, jak jsem různorodý." 
-Derek Zoolander