Moje historka je o mé jediné vědomé osobní zkušenosti s náměsíčnictvím. A tedy o té noci, kdy jsem si jako dítě ve snu odnesla peřinu a pověsila ji v předsíni na věšák mezi kabáty a potom se v posteli divila, že je mi zima.
Sestřina historka je o jejím účinkování na kontrolní stanici amatérského běžeckého závodu, kde musela řešit dilema, jak dát najevo cvičenému maratónskému běžci, že špatně zabočil, když ho nelze doběhnout ani na něj zavolat, protože při běhu poslouchá hudbu. Dilema zůstalo nevyřešeno, běžec zabloudil, naběhal si několik kilometrů navíc a stejně nakonec skončil v první pětici.
Janina historka byla o tom, jak nechce probudit svého milého a tak se učí po bytě chodit v úplné tmě.
Našla jsem nějaké fotky z dob, kdy jsem bloudívala po městech a fotila si přechody pro chodce.
Podejmlíko Půlrohlík
Žádné komentáře:
Okomentovat