Byla jsem v obchodě s bytovým dekorem a za stěnou z umělých květin jsem slyšela někoho plakat.

Po roce otužování můžu říct, že už jsem schopná se mýt v úplně studené vodě.
To znamená, že jsem splnila další z cílů přípravy na postapokalypsu.
Nyní následuje vyzkoušení metody, díky které skoro slepý Aldous Huxley začal zase vidět.
Abyste tomu rozuměli, není v mých schopnostech si budovat atomový bunkr nebo vytvářet externí zásoby jídla. Já se snažím mít tělo v nejvhodnější kondici. Silné a ohebné, ale s podkožními  zásobami. Zdravé. Odolné. Zkrátka mocné.
A bylo by navýsost nemilé, kdyby mi nějaká zombie šlápla na brýle a já byla nucena v časech po konci světa hledat otevřenou optiku.

Také jsem zjistila, že pořád zvládnu udělat most ze stoje, takže doufám, že se to ve světě po zombie apokalypse bude také k něčemu hodit.

Podejmlíko Půlrohlík