Obě dvě české verze se liší jak formálním pojetím, tak otextováním, ale protože jsem uzavřena sama v temné místnosti, tak se nemůžu jít podívat na přebaly daných alb, abych s jistotou zjistila, kdo je autory oněch slov.
První verzi má na svědomí plachý sprosťák Karel Plíhal a v jeho verzi je to písnička o sličné umrlkyni, kterou zpět k životu přivedl podmanivý rytmus pohřební kapely - a autorem této verze českého textu je zřejmě Josef Kainar. Písničku nahrál za svou kariéru na několika albech, studiových i živých, a já odkazuji na jednoduchou studiovou aranži Plíhal + kytara a jazykové kejkle v uvolněném svěžím rytmu.
Druhou verzi nahrál Ondřej Havelka na svém narozeninovém albu Kríze sem, kríze tam. U Ondry a jeho Melody Makers samozřejmě přebírání skladeb od Duka Ellingtona není nic překvapivého, přesto se při prvním poslechu překvapení může dostavit. Diga Diga Dou je totiž jednoun ze skladeb, kterou nahráli během svého "stručného úletu k elektroswingu". Kombinace swingového bigbandu a hustejch beatů je pak vhodně postmoderně doplněna textem o tom, že není nic blaženějšího než žíti jako opice.
(V odkazovaném článku jsou z desky uveřejněné ještě dvě další písně, z nichž zejména doporučuji nářez Vendel-In, u kterého také mimochodem vedeme nekonečnou a možná i nevyřešitelnou debatu, jestli onen zmíněný Vendelín, který má "něco" v ruce a je kvůli tomu čuně nějak souvisí s filmem Ať žijí duchové, kde hned v úvodu padnou slova: "To, že sníš žížalu, není důkaz odvahy. To je akorát důkaz, že jsi čuně. Vendelíne, pojď.")
Podejmlíko Půlrohlík
Žádné komentáře:
Okomentovat