V poslední době jsme se totiž se sestrou silně vyhecovaly Harry Potterem. V průběhu léta jsme se podívaly na všechny filmy a takový maraton mi vždycky připomene můj plán znovu si také přečíst všechny knížky, abych konfrontovala zasutou dětskou vášeň s vymíváním mozku kinematografií. Dosud jsem si ale vždy našla nějakou výmluvu (maturita, klauzury, státnice, básničky, hraní s dětmi a podobné) pro to, abych se nemusela znovu pouštět do všech sedmi knížek.
Ale tentokrát jsem uhodila rukou do stolu a řekla Accio heptalogie!
První překážka přišla v momentu, kdy jsem se po krk zahrabala do našeho skladu knih a našla jenom prvních šest. (Zato jsem našla všechny Hlídky a ty teď čte Šilamáma, do těch bych se také ráda znovu pustila.) Okamžitě mě popadl pocit, že se nikdy nedozvím, jak to dopadne.
A nyní malá odbočka, stěhovala jsem se teď na školní rok zase do velkého města a při první procházce jsem na ulici před kostelem potkala chlapce sedícího na lavičce, který si četl Harryho Pottera a Relikvie smrti. To mě naplnilo nadějí, že ta naše ztracená kniha přece jen nebude poslední kopií tohoto díla v Čechách a že si jistě mohu obstarat jiným způsobem.
A tím se dostávám k faktu, že tento článek je vlastně vysvětlením, proč se na našem blogu v následujících dnech a týdnech objeví mnoho tematických článků o kouzelnickém učni a zatrpklém učiteli s mimozemsky tvarovanýma očima Alana Rickmana. Zavádím také za tímto účelem nový tag "A co jsi čekal - tuřín?"
Podejmlíko Půlrohlík
Žádné komentáře:
Okomentovat