Kdyby bůh chtěl, aby člověk chodil o berlích, dal by mu dvě zlomené nohy.

Občas sama sebe docela udivuji. Jsem totiž poměrně líný člověk, tedy poměrně dost líný, přelíný člověk.
A přece jeden z nejlepších pocitů, jaké znám, je takové to unavené zadostiučinění po dlouhém běhu nebo cvičící seanci, kdy všechny svaly jasně cítím na svých místech a chce se mi jít spát už v sedm večer.
Dnes jsem se vydala na pětikilometrový běh a před odchodem mě napadlo, že možná není nejlepší nápad jít běhat, když mám v přehrávači aktuálně mix středověkých skladeb, Mozarta a několika lyrických soundtracků.
Ale nakonec se to k podzimnímu slunci jako nic na světě.
Tak.

Podejmlíko Půlrohlík