Ale v mém případě to znamenalo jen to, že jsem si k čtverečkovaným kalhotám, pruhovanému tílku a hobitímu pláštíku vzala svoje stříbrné běžecké tenisky, protože je to aktuálně moje jediné dostupné voděodolné obutí. Deštník jsem potom po většinu procházky stejně nesla složený v ruce, protože s ním roztaženým se mi špatně manévrovalo po chodnících plných lidí s deštníky.
Zprávy o tom, jak po republice řádilo tornádo, napadalo několik čísel krup a jiné děsivé věci ve mně vždycky vyvolávají existenciální úvahy o tom, jak je možno pojmout jednou lidskou hlavou svět jako celek.
A nyní zábava z jiného soudku, ze soudku umění: Moje sestra s růžovými vlasy sedí mezi květinami.
Podejmlíko Půlrohlík
Žádné komentáře:
Okomentovat