Mám teď občas záchvaty myšlenek, že bych ráda rozmlátila všechny televize na kousky. Napadá mě to, když vidím dospělé, jak si u televize "chtějí odpočinout" a napadá mě to, když vidím děti, které si umí zapnout televizi, ale neumí si zavázat boty.
Včera se mi nahrnuly slzičky do očí při dokumentu o nové ponorce vyplouvající poprvé na moře, když komentátor poznamenal: "Vyplouvá poprvé a také naposledy, protože do přístavu už se nikdy nevrátí."
A nutno poznamenat, že můj šestačtyřicetiletý otec také pohnutým hlasem poznamenal: "To je smutný."
Podejmlíko Půlrohlík
Žádné komentáře:
Okomentovat