"Vždycky pláču na svatbách."

V poslední době brečívám u nepředvídatelných filmů, tak jsem si rozhodla vést si o tom záznamy. Z minulých dob si pamatuji svůj pláč u scény z Policejní akademie, kde si uťápnutý tlouštík u svých bývalých šikanizátorů konečně vybude respekt a všechny je ztluče.
Včera jsem brečela u posledního záběru Reservoir Dogs.
Dnes jsem brečela u závěru Cesty do hlubin študákovy duše, když pan učitel přírodopisu konečně složí státní zkoušku. A také ta scéna, kdy ho studenti tak vydeptají, že upadne na chodbě a rozbije vitrínku s motýlem, na kterého byl předtím tak pyšný!

Podejmlíko Půlrohlík