Moje vlasy jsou odteď tmavě ametystové, jsem zvědavá jak dlouho jim to vydrží.
Procházela jsem si své staré diáře a byla melancholická. Jsou tam věci, který už si ani nepamatuju, ale přitom bych mohla. Za zapomenutí přece nestojí.
Na mém nočním stolku je červená růže, mám ji tam nechat? Chci ji tam? Chci hlavně klid.
Tohle jsem si napsala do diáře 8. 5. 2012:
"Domů dolezu ve 12 a píšu si s Dášou, Dankou a Jehlou, Dáša se chce zabít, Danka chce šaty ušít, Jehla mě chce stalkovat v Paříži, spim, lakros, Bára, spim, spim."
Co to o mě asi vypovídá?
Jo a málem jsem se rozbrečela u klipu Arcade Fire, a když mi pak povídal o židlích, a o nadšení a měl takovýto v očích, co já nemívám.
Šilamáma Půlplicpryč
Jak si škatulkujeme
A co jsi čekal - tuřín?
(14)
A chladně - skoro lhostejně - mi ukazovala obrazy
(226)
A pak že existují náhody - ať žijí záhady!
(19)
angel voice singing
(4)
Čtenářský koutek
(1)
dodatek
(1)
Heleno - miláčku - podej mi sirky
(10)
Hledat si ve světě jinačí obvazy.
(25)
Jedna paní povídala
(3)
Julie zradila Winstona Smithe
(12)
Kdo si Annu pamatuje
(14)
Konec dětství
(13)
lidé utíkali před vlakem jedoucím z plátna
(17)
Moje sestra odchází od věcí
(34)
Ona není chorá - je jenom obětí vítězství touhy nad rozumem
(162)
ovečky žužlající boty
(77)
Paříž
(21)
Písně které mě zachránily
(2)
Podejmlíko Půlrohlík
(518)
Protestpříspěvek
(12)
Rolničky kam se podíváš
(26)
Řekly jsme slovu jdi a ono odcházelo
(186)
Sbohem sladký princi
(27)
Šilamáma Půlplicpryč
(386)
Šilamáma sukně pestrý
(10)
Těšeníčko jak krtek jablíčko
(30)
To je zvláštní
(23)
Vždycky pláču na svatbách.
(67)
When the Music's Over
(63)
že si nepamatuješ svoji poezii
(97)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat