To je pořád řečí, že má člověk s věkem dospět, a morální principy, a pravidla, a blá blá,
a ani teď pořád neumím navázat ani oční kontakt.
Každopádně jsme vedly s Lukášem diskuzi o entitách duchovního až strašidelného rázu, kterou jsme si všichni navzájem potvrdili, že v našem městě je exoplazmou přímo předimenzováno.
Mám tím na mysli chvíle, kdy jsem doma sama a jasně slyším, že někdo volá moje jméno. Nebo že v úterý zavřela dveře od balkónu na kliku.
Podejmlíko Půlrohlík
P. S.: Někdo se dostal na náš blog tak, že si vygůgloval spojení "jak ušít sovu".
P. P. S.: Před zhruba šesti měsíci jsem omylem místo slova "dokumentaci" použila "komunikaci" a zaznamenala jsem to až teď.
Jak si škatulkujeme
A co jsi čekal - tuřín?
(14)
A chladně - skoro lhostejně - mi ukazovala obrazy
(226)
A pak že existují náhody - ať žijí záhady!
(19)
angel voice singing
(4)
Čtenářský koutek
(1)
dodatek
(1)
Heleno - miláčku - podej mi sirky
(10)
Hledat si ve světě jinačí obvazy.
(25)
Jedna paní povídala
(3)
Julie zradila Winstona Smithe
(12)
Kdo si Annu pamatuje
(14)
Konec dětství
(13)
lidé utíkali před vlakem jedoucím z plátna
(17)
Moje sestra odchází od věcí
(34)
Ona není chorá - je jenom obětí vítězství touhy nad rozumem
(162)
ovečky žužlající boty
(77)
Paříž
(21)
Písně které mě zachránily
(2)
Podejmlíko Půlrohlík
(518)
Protestpříspěvek
(12)
Rolničky kam se podíváš
(26)
Řekly jsme slovu jdi a ono odcházelo
(186)
Sbohem sladký princi
(27)
Šilamáma Půlplicpryč
(386)
Šilamáma sukně pestrý
(10)
Těšeníčko jak krtek jablíčko
(30)
To je zvláštní
(23)
Vždycky pláču na svatbách.
(67)
When the Music's Over
(63)
že si nepamatuješ svoji poezii
(97)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat