Hvězdy jsou dnes venku.

Šilamáma mi dala nejkrásnější pozdní dáreček: Nalezla někoho, kdo umí hůř míchat karty a hrát žolíka než já. A jelikož zrovna reziduje v lesích, dovolím si vám jejím jménem popřát v nadcházejícím novém roce úspěchy, které pro vás budou jistým způsobem zásadní.

Podejmlíko Půlrohlík

Danka říká, že jsme nejkrásnější sestry, a Christel říká, že awesome.

I když se kocoviny mojí sestry v poslední době docela zlepšily (ve smyslu, že už nejsou tak děsivé), pořád je během nich vysoce fotogenická.
A její vaječňák pořád chutná po rybách, i když ho nalejeme do kávy.
Ale, jak vidíte, sestra nechce být zachráněna.

Podejmlíko Půlrohlík

Ticho a hlavně nemyslet, jinak z vás nadělám žížaly.

Šilamáma říká, že její vaječňák chutná po rybě.
Podejmlíko má radost z toho, že Jindřich Veselý usiluje o novou formulaci a aplikaci obecného referenčního rámce vší skutečnosti, který by umožňoval smysluplnou integraci a transformaci celku lidské zkušenosti.
Táta zvolal: "Když ty mi čteš knížku, tak já si přišiju tvůj knoflík."

Přejeme Vám, ať se z vás stanou žížaly.

Podejmlíko Půlrohlík & Šilamáma Půlplicpryč

Chlebíčkový nebíčko

Ve chvílích jako je tato (hlad a na jídlo mám jen rýži a pórek) si ráda připomínám světlejší momenty své existence. Jedna z nich nastala například když jsem si nedávno šla koupit chlebíčky. Nemohla jsem se rozhodnout, který si koupit (typické dilema šunkový X sýrový) a tak jsem si koupila od každýho jeden. Při umístění na stůl mě pobavilo, že to vypadá, jak kdyby mi je zpěvák z obalu Sparku chtěl vzít.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. S láskou na ně vzpomínám.

Můj Bůh je neznaboh a na scestí mě zaved

Takovej ten den, kdy se vzbudíte a je to špatně.
Hlava bolí, peřinu vám vzal(a).

Ale teď je hezky. Máme tu svíčky, máme v bříšku smažáček (z vlastní zahrádky).
Podejmlíčina promoce byla fajn, škola i kavárna taky.

Velmi velmi se těším na pár věcí. Zítra v našem oblíbeným vegetariánským bistru květáková polívka, špenátové lasagne (celá rodina approves) a lívanečky s ovocem. A večer Zrní a Zouváci, prostě to bude  príma a jestli ne, život nemá smysl.

(fotky jsou starší kocovinka, ale vypadám zpravidla vždy skoro stejně)

Šilamáma Půlplicpryč

A taky jsou mezi námi ti, co žerou sami sebe.

Napsala jsem to tiskacím písmem na zeď ve věži.
Režisér napsal "MORIEN FOR EVER".
Michal nakreslil sprosťárnu a řekl mi, že mám pěkného ptáka.
Fraňo měl drdol a jak všichni víme, není nic lepšího než chlap s drdolem.
Udělala jsem trochu faux pas, když jsem utekla před Lukášem.
Pan Jarchovský řekl, že musím být Rákosníčkova ryba, protože Rákosníček se o ryby dobře staral.
A pan Dufek také vlastně zvolal "ryba!", když mě poprvé spatřil.
Strejcovský mi sahal na rameno a říkal, že jsem normální holka a nemusím se ostýchat před jejich komunitou.
Jan mi vykládal o nigerijském velvyslanectví a za jeho zády za velkým oknem létala mračna vloček po větru.
Radek mi v koupelně říkal, že bylo moc krásné, jak jsem přišla na katedru, vlál kolem mne dlouhý plášť a pod ním se třpytily stříbrné šaty, opravdový mysteriozní efekt.
Když už jsem byla dost unavená, tak jsem slyšela "já jdu najít klíčníka" a zdálo se mi to jako pěkná poslední věta, tak jsem se otočila a utekla bez dalšího slova.
Po čtvrté hodině mi od Adama přišla zpráva ve znění "čubko".

Musím říct, že to byl první školní večírek, který jsem si opravdu užila. A nejspíš to i souvisí s tím, že tentokrát nemám žádnou vlastní obrazovou dokumentaci. Použiji tedy fotografii inzerátu o nalezených klíčích a představu sebe a Michaila B. v objetí. (Protože ta představa se hodí ze dvou důvodů.)

Podejmlíko Půlrohlík

Kostky ledu, kostky ledu, ťukají v mé sklínce jedu

Hrozně jsem chtěla něco napsat, jenže mě bolí koleno, nemohla jsem sehnat lístky na MIDI LIDI a zjistila jsem, že ty videa ze včera jsou jen fotky, takže nemám Viktora jak zpívá "miláčku" a je mi z toho smutno.

Podejmlíko a Skupina Hm byli v Brně. Jo a v Air Café (na zelňáku) mají prima obsluhu, koktejly a záchody.

Šilamáma Půlplicpryč

Fialové sametové šaty....

... stály stodvacet káčé v mým oblíbeným sekáči. Jsou dlouhý, jsou krásný, jsou úžasný, jsou trochu neortodoxní, to uznávám, a já se nejvíc těšim až si je vezmu v úterý na podejmlíčinu promoci.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. Jo a dneska bude večírek na který se moc těším!!
P.S.S. Tohle je samozřejmě jen vršek a má oblíbená rtěnka.
P.S.S.S. Rozhodla jsem si udělat nový stručný štítek. Těšeníčko jak krtek jablíčko.

Šťastný je dnes už málokdo, ale ti, kterým Bůh dal srdce, jsou už nešťastni všichni...

Dnes má svátek Kateřina, tedy doufám, že jsem to ještě stihla.
Inu, kde začít. Chtěla bych poděkovat za to, že když získám dojem, že na světě není skoro nikdo, s kým bych dokázala skutečně komunikovat, že mám pořád spoustu entit, o kterých platí opak. Mám tím na mysli zejména svou měsíční žábu a svou roční sestřenici. Ačkoliv je tu ještě má bojovnice, má sestra, můj bratránek, Savatage, kinematografie, stroj na mléčnou pěnu, sušené švestky, stroj na espresso a můj červený falešný kožich z druhé ruky.
Dále, přišlo mi ve sledu uplynulých událostí na mysl, že bych se měla více zamyslet nad rozdílem ve významu slov radikální a krutý a co z toho chci být, jestli vůbec něco.
Za třetí, dostala jsem chuť pouštět si studentské filmy a dojímat se u nich. (Dojetí plyne z toho, že největší přidané hodnoty neplynou z intence autorů. Asi. Ne. Mám teď hodně dojem, že mimo můj názor neexistuje světlo, měla bych zase zpokornět.)

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: Někdo se dostal na náš blog tak, že si seznamoval spojení "moje sestra je sexy".

Je sobota večer a Podejmlíko si hraje s dětmi a já se učím derivace

Říkám si, že to asi tak má být. Měla bych se probrat.Nemám skoro žádný jídlo, jen slaninu, co mi dovezl drahý, ale samotná je moc slaná a kromě špaget nic jinýho nemám. Chce si koupit dům, ale ne tady, u nás.

Poslouchám písničky, co mi posílá Tygr a čtu knížku Buzíčci od Jana Folného. Koncert ve čtvrtek byl výborný, ale děsivý, něco už jsem zažila, ale tohle ještě ne. Mobil v háji, opilej francouz mě osahává, tři holky na nonstopu z nichž jedna spí. A prej takhle taky pil ve dvaceti, ale vážil víc a je to kluk.

Jsem na bytě sama a je mi tu smutno a bojím se tu. Konverzace si číst nemůžu. Osmnáctiletá těhotná holka ví jak na to, aby mělo to nenarozený dítě pořádnej swag a já chci deset dětí, ale nejspíš nic. Banánky v čokoládě by měl dovízt, ale možná přece jen kecal.

Šilamáma Půlplicpryč

Koupila jsem Natálce červený rádio

Mám nejvíc úvah na téma, jak je všechno nap-ču, utrpení, smrt, odmítnutí, ignorace, zkažený rajče a tak, ale teď jdu na koncert ČOKOVOKO + TO ŽLUTÉ CO MÁTE NA KALHOTKÁCH a moje nejkámoška mi poslala tuhle fotku, a tak nelze být depresivní.

Šilamáma Půlplicpryč

Strýček Búnmí, který si pamatuje své minulé životy.

Film, o kterém jsem kdysi napsala toto: "Tenhle film ve mně vzbudil tak velkou ambivalenci, že se to jen těžko popisuje. Zajímala mě každá jeho vteřina, ale stejně jsem při promítání usnula. Po kině jsem se měla jít bavit s kamarády, ale místo toho jsem šla domů, pořezala se nožem na ruce a usnula. Prostě divný film. Musím nad tím ještě přemýšlet. Ono je taky možné, že to nemělo s filmem co dělat a jsem prostě blázen. Ještě nevím."

Mládí.
Ach, kdo by byl řekl, že se dočkáme takových filmů v prime time v televizi.
Dejme si raději nějakou vintage fotku mojí sestry, jak odchází od věcí.

Podejmlíko Půlrohlík

Tvým trestem, má drahá Angéle, je býti tebou.

Včera jsem viděla přízrak smrti a Adam si myslel, že je to film. Marek navrhl příště vyloupit banku. Soňa řekla, ať ho pozvu ven. Alice řekla "tyvole" a "co když člověk nikdy neumře, jenom to má šíleně zpomalené a neví to". Pavel se usmíval, ale byl asi vyděšený. Šárka mi myslím gratulovala. Iva napsala: "No to je dobře!" A Michalovi jsem to neřekla.

Podejmlíko Půlrohlík

Vzkaz z budoucnosti: Řekla jsem mu to 8. 3. 2016 a neznamenalo to vůbec nic. 

Včera to bylo samá krev a střepy a lidi v tom

To s tou cibetkou Jonáš pochopil, sestra ne - má mínusový body.

Učím se teď hodně matiku, páč v tom docela plavu.

Zjistila jsem, že můj drahý nemá nijak moc rád Červenýho trpaslíka, ani Monty Pythony. No, spíš je mi divný, že jsem si toho za ty víc jak dva roky nevšimla. A sestra povídala: "O čem si to vy dva vlastně povídáte?," čímž ve mě vyvolala spoustu filozofických úvah na toto téma.

Když jsem viděla tadyten kohoutostopí kabátek v sekáči, říkala jsem si ho, že ho musím mít. Když ho oblíkám, říkám si, jestli to přece jen není divný a pozérský a pak se na sebe koukám a říkám si, že ne sakra, tohle je prostě boží.

Šilamáma Půlplicpryč

Tam se vlastně posunuje všechno, viď? Jo, ale logicky.

Prej jsem milé děvče.
Strávila jsem dvě hodiny s patnáctiletým klukem, což se mi dost možná nestalo nikdy, ani když jsem byla patnáctileté děvče. Navíc byl celkem milý a prima a zábavný, prostě, to nečekáš.
Fotky se svetrem jsou rána, kdy neteče teplá voda, ale jen vlažná.
Noci, kdy usnu na chvíli, jsem vzbuzena a najednou jsem někdo úplně jiný, co když je to ta realita?

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. Na této fotce běžím a mám kalhoty.

Jestli platí "jste to, co jíte", tak já jsem v pátek byla špenátové lasagne.

Rovněž jsem byla v Pekle a slyšela jsem instrumentální Oddanost.
Noví lidé v mém životě: Kandidát psychoanalýzy, který má za sebou kurz hypnózy a porcoval na Aljašce ryby čtyřicet hodin v kuse. Dvojnásobná doktorka teologie, která se umí dohackovat k lidem, kteří zabíjejí pro peníze, a je blázen do kyberšamanismu. Kulturní antropolog, který sbíral fotky vůdců guerill na Balkáně. Paní, jejíž tvůrčí skupina produkuje věci jako Čtyři v tom, 13. komnata nebo takový ten pořad o lidech, kteří se připravují na svatbu, jehož jméno si nemohu vybavit.
Předsevzetí: Chci boxovací pytel.

Podejmlíko Půlrohlík

Včera bylo sedmnáctého, dnes je osmnáctého a v úterý bude dvaadvacátého

Jak jsme si řekli s Tomášem - nenaděláš nic. Stejně by se měl jmenovat Jonáš.

Hlavní sdělení:
Zítra jedeme na výlet, zítra jedeme na výlet, zítra jedeme na výlet!
Konec hlavního sdělení.

Jsem z toho fakt hepy jak grepy a zažívám famózní období a díky webce, co mám nově na komplu, to vypadá na delší éru selfie fotek, držím si imaginární klobouk.

Šilamáma Půlplicpryč

Věřím mu, jen když se plazí spálenej.

Kdo uhodne, o kom platí výše uvedený výrok, dostane za odměnu hašlerku.
Jinak mi včera řekla doktorka teologie, že mytologicky mám ze všech lidí v místnosti nejvíce sexy vlasy.
(Zvlněné ženské kadeře, zvlněná voda, zvlněný had pokušitel, strom života, zakázané jablko, Eva a Adam, poznání strachu, vyhnání z ráje, tyto konotace.)
Ačkoliv dle teorie je teď vše tak, jak to má být, očekávám, prakticky nedočkavě, že se v blízké době ve škole s někým hodně pohádám nebo se aspoň znemožním. Doufám spíše v hádku.

Podejmlíko Půlrohlík

Bílá ponožka

Jsem hrozně unavená.
Děje se toho moc, nemám na nic čas.
O víkendu na výlet, pojede se mnou nebo ne? Za léto jsme nic nestihli. Je to moje vina.

Už tři týdny jsem se nedotkla šicího stroje, mrzí mě to.
Halušky z únavy, za 72 hodin spát jenom 5 je málo.

Fotka s mojí maličkostí před pěti lety a teď.
Již brzy nový foťák ve vašich kinech.

Šilamáma Půlplicpryč

Heptu dává sbohem městu obb.

Přichází ta část roku, kterou bytostně nesnáším.
Nikdo nic neví a všude jsou lidé... Ech.
Pozitivní zprávou ovšem je, že i když jsem si zastřihla vlasy, pořád zůstávají magnificientní.
Nutně potřebuji, aby můj život vypadal takhle:

Podejmlíko Půlrohlík

Úplně cejtim na jazyku chuť kakaa se šlehačkou

Nepíšu, odstěhovala jsem se, neznám, nevim.
Dějou se hrozný věci a navíc si za to můžu sama.
Ten sešítek a celkově tu situaci mi byl čert dlužen.
Ale zase kapela Čisté tvary mě dělá radostnou.
Mám hroznou rýmu a hořký čaj.

Chodí tygři do nebe?
Včera jsem na baru omylem sbalila takovýho skejťáckýho ťutína, vážně divná situace.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. Víte, co se má dělat rumu? Vysmát se mu.

Prý se příště nemám pouštět do filosofických traktátů a zkoušeli mě z mých srdíčkových věcí.

Adam říká: Ještě nejsem sbalený. V Ostravě je to jako na ostrově, kde propukl mor, těším se pryč.

Já říkám: Já taky ne. Sedím mezi hromadami věcí a hraju si s nimi a připadám si jak malé děcko. Nevím, co je k životu potřeba.

Podejmlíko Půlrohlík

Neexistuje jeseter druhé jakosti.

A rukopisy prý nehoří.
Chtěla bych sedět deset let u Michaila Bulgakova a sledovat ho pracovat.
Zajímalo by mě, jestli by se mi uprostřed čela rozsvítilo bílé světlo a nebo jestli bych se propadla to absolutní deziluze.

Podejmlíko Půlrohlík

I byla svatba veliká mlékem a strdím oplývající

Byla jsem teď na svatbě.
Byla v přírodě.
Bylo grilování s brazilcem.
Byl hipsterský kytarista, jenž Perfect day mršil jenom v refrému a Beatles docela zvládal.

Byla jsem v zahradnictví s pštrosy.
Byl to pěkný víkend, jen kdybych tak v neděli nezjistila, co jsem v neděli zjistila.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. Na tý první fotce, ta postava úplně vlevo, to je ten hipsterský kytárista.