Strýček Búnmí, který si pamatuje své minulé životy.

Film, o kterém jsem kdysi napsala toto: "Tenhle film ve mně vzbudil tak velkou ambivalenci, že se to jen těžko popisuje. Zajímala mě každá jeho vteřina, ale stejně jsem při promítání usnula. Po kině jsem se měla jít bavit s kamarády, ale místo toho jsem šla domů, pořezala se nožem na ruce a usnula. Prostě divný film. Musím nad tím ještě přemýšlet. Ono je taky možné, že to nemělo s filmem co dělat a jsem prostě blázen. Ještě nevím."

Mládí.
Ach, kdo by byl řekl, že se dočkáme takových filmů v prime time v televizi.
Dejme si raději nějakou vintage fotku mojí sestry, jak odchází od věcí.

Podejmlíko Půlrohlík