Povedlo se mi ani nezvracet ani neomdlít. A pak jsme vařili. Udělali jsme si s klukama brambory na loupačku s tvarohem (v tom byl česnek, šallotka a sýr brie, což se takhle doufám píše) a koukali jsme u toho na videa americkejch týpků jak vaří neuvěřitelný věci, jako tenhle snídaňovej sendvič. Z toho bych vyžila týden.
Pak jsem šla do obchodu s výtvarnejma potřebama, což nikdy nesmím dělat, páč tam vždycky utratím děsný peníze, a ano, ani dnešek nebyl výjimkou. Koupila jsem si nějaký tašky a fixky na látku a výsledek můžete sami vidět.
(Samozřejmě, když jsem jednou zapla tu kameru, co dělá takovýty efekty, tak jsem se musela vyfotit tak, abych potvrdila svoji dlouhodobou absenci soudnosti)
A ještě to vypadá, že by dnes večer mohl být slušnej večírek, tak se těším. Za chvilu vyrážíme.
Šilamáma Půlplicpryč
P.S.V poslední době jsem přečetla tyto tři knihy: Jak se mají Mayové aneb Proč bychom se neděsili (od Zdeňka Šmída), Babinec (taky Šmíd) a Ostrov v nebezpečí (od Geralda Durrella) a u všech jsem brečela. Nejednou. Babinec jsem probrečela prakticky celej.
Žádné komentáře:
Okomentovat