Příspěvek o smutku

Tatínek si pořídil po čtyřiceti pěti letech řidičák a auto. Při společných výjezdech zpívám vysokým hlasem The Beatles a velmi mne bolí srdce, že už jsou z poloviny mrtví.

Mám dojem, že jsme dnes se sestrou brečely u něčeho velmi zásadního, ale nemůžu si vzpomenout, co to bylo. Naštěstí, jako modré z nebe, vrátila se sestra domů a připomněla mi to: Ve zprávách byl příspěvek o tom, jak cestující tuším v Austrálii všichni společně zatlačili do vagónu metra, aby pomohli nebohému muži, jehož noha uvízla mezi vagónem a nástupištěm. Se sestrou jsme k tomu měly ironické poznámky a ve chvíli, kdy si cestující zatleskali, že se to povedlo, podívaly jsme se se sestrou na sebe a v očích se nám leskly slzičky.

Podejmlíko Půlrohlík