A protože se mi dobře cvičí zejména u nenáročných letních spektáklů na pokračování, brečím jako malé bejby pokaždé, když Ank Su Namun nechá Imhotepa v jámě démonů pekelných jim napospas a snaží se zachránit jen sama sebe, zatímco on oddal tři tisíce let svého posmrtného života jenom službě jejího blaha.
A také mumie s pozlacenými víčky spí v muzeích a to je láska.
Podejmlíko Půlrohlík
P. S.: Někdo se dostal na náš blog tak, že si vygoogloval slovo "hýkal".
nejsmutnejsi je imhotepuv vyraz kdyz mu dojde, ze ho tam necha a hlavne proc ho tam necha. To jak se pak rozhodne uz nebojovat... U toho by musela brecet i tri tisice let mrtva mumie.
OdpovědětVymazat