A ukazovat z okna na sojku.
Nesnesitelná lehkost bytí: Tak si tak stěhuji svoji garderobu ve dvou velkých zavazadlech z koleje na nádraží. Usměvavý dreďák mi pomáhá do schodů s jednou z těch tašek a říká mi: "Ale máte to, slečno, těžké." Myslím na všechny existenciální frustrace, co mě v poslední době trápí, včetně rozhodnutí být bezpodmínečně hodná a dobrá, a tak mu s pousmáním přikyvuji. Doma jsem si ty tašky zvážila, měly 20 a 15 kilo, a už vím, jak to s tou tíhou myslel.
A k momentálním myšlenkovým pochodům: Jelikož je to se mnou v poslední době docela špatné, přemýšlím, co by se stalo, kdybych ve chvíli, kdy Julie začne mluvit, sama přestala úplně používat mluvenou/slovní komunikaci. Kéž bych k tomu našla odvahu.
Podejmlíko Půlrohlík
Jak si škatulkujeme
A co jsi čekal - tuřín?
(14)
A chladně - skoro lhostejně - mi ukazovala obrazy
(226)
A pak že existují náhody - ať žijí záhady!
(19)
angel voice singing
(4)
Čtenářský koutek
(1)
dodatek
(1)
Heleno - miláčku - podej mi sirky
(10)
Hledat si ve světě jinačí obvazy.
(25)
Jedna paní povídala
(3)
Julie zradila Winstona Smithe
(12)
Kdo si Annu pamatuje
(14)
Konec dětství
(13)
lidé utíkali před vlakem jedoucím z plátna
(17)
Moje sestra odchází od věcí
(34)
Ona není chorá - je jenom obětí vítězství touhy nad rozumem
(162)
ovečky žužlající boty
(77)
Paříž
(21)
Písně které mě zachránily
(2)
Podejmlíko Půlrohlík
(518)
Protestpříspěvek
(12)
Rolničky kam se podíváš
(26)
Řekly jsme slovu jdi a ono odcházelo
(186)
Sbohem sladký princi
(27)
Šilamáma Půlplicpryč
(386)
Šilamáma sukně pestrý
(10)
Těšeníčko jak krtek jablíčko
(30)
To je zvláštní
(23)
Vždycky pláču na svatbách.
(67)
When the Music's Over
(63)
že si nepamatuješ svoji poezii
(97)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat