úterý 3. června 2014

Dnes jsem plakala, když ve Světě podle Prota začne Howie vykřikovat: "Modrý pták!"

A ukazovat z okna na sojku.

Nesnesitelná lehkost bytí: Tak si tak stěhuji svoji garderobu ve dvou velkých zavazadlech z koleje na nádraží. Usměvavý dreďák mi pomáhá do schodů s jednou z těch tašek a říká mi: "Ale máte to, slečno, těžké." Myslím na všechny existenciální frustrace, co mě v poslední době trápí, včetně rozhodnutí být bezpodmínečně hodná a dobrá, a tak mu s pousmáním přikyvuji. Doma jsem si ty tašky zvážila, měly 20 a 15 kilo, a už vím, jak to s tou tíhou myslel.

A k momentálním myšlenkovým pochodům: Jelikož je to se mnou v poslední době docela špatné, přemýšlím, co by se stalo, kdybych ve chvíli, kdy Julie začne mluvit, sama přestala úplně používat mluvenou/slovní komunikaci. Kéž bych k tomu našla odvahu.

Podejmlíko Půlrohlík



Žádné komentáře:

Okomentovat