Pořád nějak nemůžu věřit tomu, že v reklamě na zmrzlinu Mrož hraje nahý nasvalovaný naolejovaný chlap na bílé piáno vedle bučící krávy.

Můj spolužák říká, že je to jeho bývalý spolužák, se kterým seděl v lavici, a že ta reklama lže, že na piáno neumí.
Také jsem onehdy nedopatřením koukala chvíli na Óčko a nabídku současných hudebních klipů a dvě videa se mě tam dotkla, každé nějak jinak.
První bylo video dívky jménem Lily Allen, kde se v závěru klipu objeví velký třpytivý lesklý stříbrný nápis z nafukovacích balonků "Lily Allen has a baggy pussy" a potom je tam spousta detailních záběrů na třepající se zadky převážně černošských tanečnic. A v komentářích na youtube jsem si přečetla, že ta písnička je prý o tom, že je špatné "objektifikovat" ženská těla.
A to druhé byl Macklemore+Ryan Lewisův klip Same love, u kterého mi hlavou letěly myšlenky typu "hudba mě nebaví, nemá to drive, ten ženský zpěv je nic moc" a podobně. A potom tam ten lišák dal závěrečnou scénu, kde jeden ten stařičký gay manžel láskyplně sedí u nemocniční postele svého stařičkého gay manžele a bojí se o něj. V tu chvíli jsem se prakticky proti své vůli rozbrečela. A protože to bylo v čekárně u doktora a já jsem byla zrovna po odběru krve, musela jsem vysvětlovat sestřičkám, že neomdlívám a nic mi není, že brečím kvůli klipu, co tam někde na pozadí běžel v televizi.

A abych si od všeho ulevila, zde je několik fotek květin.

Podejmlíko Půlrohlík