Pošlete pro portýra. Zdá se, že mám v bidetu žábu!

Dneska jsem brečela u velmi vzácného momentu, a totiž když Kryton mluví o svých snech.

KRYTON: Nejradši mám ten, jak jsem v zahradě. Přitom jsem zahradu nikdy neviděl, jen v knihách. A pěstuju tam všechno a vidím, jak to roste. Je to moje zahrada. Není tam nikdo, kromě mě, jen já a rostlinky, které jsem zasadil.

Podejmlíko Půlrohlík

Krátké formální sdělení.

Vím, že v poslední době do stejně bylo tak, že sem přispívaly zejména moje rozsáhlé osobnosti, ale dnes je to oficiální, že se Šilamáma odjela unavit pryč od civilizace, takže tím víc to teď bude moje sólo. Alespoň bude pořádně času probrat se fotkovými archivy a podobně. Zejména jeden soubor jsem docela zanedbávala, a totiž mé oblíbené "Moje sestra odchází od věcí".

Podejmlíko Půlrohlík

Pořád nějak nemůžu věřit tomu, že v reklamě na zmrzlinu Mrož hraje nahý nasvalovaný naolejovaný chlap na bílé piáno vedle bučící krávy.

Můj spolužák říká, že je to jeho bývalý spolužák, se kterým seděl v lavici, a že ta reklama lže, že na piáno neumí.
Také jsem onehdy nedopatřením koukala chvíli na Óčko a nabídku současných hudebních klipů a dvě videa se mě tam dotkla, každé nějak jinak.
První bylo video dívky jménem Lily Allen, kde se v závěru klipu objeví velký třpytivý lesklý stříbrný nápis z nafukovacích balonků "Lily Allen has a baggy pussy" a potom je tam spousta detailních záběrů na třepající se zadky převážně černošských tanečnic. A v komentářích na youtube jsem si přečetla, že ta písnička je prý o tom, že je špatné "objektifikovat" ženská těla.
A to druhé byl Macklemore+Ryan Lewisův klip Same love, u kterého mi hlavou letěly myšlenky typu "hudba mě nebaví, nemá to drive, ten ženský zpěv je nic moc" a podobně. A potom tam ten lišák dal závěrečnou scénu, kde jeden ten stařičký gay manžel láskyplně sedí u nemocniční postele svého stařičkého gay manžele a bojí se o něj. V tu chvíli jsem se prakticky proti své vůli rozbrečela. A protože to bylo v čekárně u doktora a já jsem byla zrovna po odběru krve, musela jsem vysvětlovat sestřičkám, že neomdlívám a nic mi není, že brečím kvůli klipu, co tam někde na pozadí běžel v televizi.

A abych si od všeho ulevila, zde je několik fotek květin.

Podejmlíko Půlrohlík

Eli Wallach (7.12.1915 - 24.6.2014)

V poslední době jich odchází nějak víc, nebo jsem si toho jenom začala víc všímat.
V úterý, toho 24tého, mi bylo špatně, celý cen jsem spala. Moje jediná aktivita byla, že jsem vložila svůj portrét k fotografii kostry ukazující k cíli.
Vždycky jsem říkala, jak je fascinující, že stačí hudba, střih a Eli Wallach běhající po hřbitově a je z toho jedna z nejlepších filmových scén v historii.

Podejmlíko Půlrohlík 

Nejlepší zamilované písně píšou trashmetalové kapely.

Odkazuji vás tímto na píseň "The One" od skupiny Annihilator, abyste si ten milostný bol mohli ozkoušet sami.

Jaké to asi je, oddat několik týdnů svého života zachycení neobvyklého výjevu velryby uvězněné na pláži, aby se to divákům po několik dalších století jevilo jenom jako obyčejná momentka z pláže. (Při rekonstrukci staré malby se ukázala skrytá velryba)

Já vím, že v poslední době přispívám pouze do kategorie "Vždycky pláču na svatbách", ale když já teď pláču opravdu často. Dnes jsem se rozplakala při četbě rockového hudebního magazínu Spark, kde zpěvák a baskytarista  trashmetalové kapely Slayer Tom Araya vypráví o smrti svého kamaráda a kolegy Jeffa Hannemana:
       "Jeff mi vyprávěl, že chvílemi necítil v ruce vůbec nic, jako by nebyla jeho. Infekce poškodila nervy, nejrůznější plastiky a štěpy mu zase vracely do ruky cit. Jeff pilně cvičil, ale bohužel už se nemohl dostat do správné provozní teploty. Ruka ho už neposlouchala na 100%. Pocit, že se už možná nebude moct do kapely vrátit, ho začal sžírat a on stále častěji sahal po sklenici alkoholu. To jsme ale nevěděli. Na jeho posledním koncertu s námi, kde si zahrál pár skladeb, jeho stav vypadal nadějně, Jeff je zvládl s přehledem. Nicméně nám řekl, že celý koncert by ve slayerovském tempu ještě nevydržel. Věděl, že má u nás pořád dveře dokořán, a my jsme jenom s napětím čekali, kdy zavolá a řekne: "Jsem připraven. Můžu s vámi vyrazit na další koncerty!" (...) Zpráva o jeho smrti byla jako blesk z čistého nebe. Šok pro všechny kolem. Já se z toho nevzpamatoval doteď. (Od Jeffovy smrti uplynul v době rozhovoru jeden rok, pozn. Podejmlíko.) Stále mám pocit, že je doma a cvičí, čekám, až zavolá. Myšlenka, že už se to nikdy nestane, je příšerná. Jeho duše je s námi na pódiu každý večer, když hrajeme. Bohužel už nikdy vpravo na pódiu neuvidím jeho blonďatou hřívu."

Zvýraznila jsem to spojení, které mě nejvíc zasáhlo. Čekám, až zavolá.

Na přiložených fotografiích ze dne 6. 6. 2014 můžete vidět žlutého kostlivce na skateboardu.

Podejmlíko Půlrohlík

Příspěvek o mumii.

V televizi byl záběr na krále Škorpiona, jak zabije člověka roztrhnutím na několik kusů, a hned potom následoval střih na dvě štěňátka, skákající po sobě ve slow motion na zeleném trávníku zalitém letním sluncem v reklamním spotu. Televize je zábavná.

A protože se mi dobře cvičí zejména u nenáročných letních spektáklů na pokračování, brečím jako malé bejby pokaždé, když Ank Su Namun nechá Imhotepa v jámě démonů pekelných jim napospas a snaží se zachránit jen sama sebe, zatímco on oddal tři tisíce let svého posmrtného života jenom službě jejího blaha.

A také mumie s pozlacenými víčky spí v muzeích a to je láska.

Podejmlíko Půlrohlík

P. S.: Někdo se dostal na náš blog tak, že si vygoogloval slovo "hýkal".

Zač je toho osel.

Takže si zrekapitulujme pár posledních dní:

Někteří z vás možná ví, že Šilamáma odjela na takový středně dlouhý dobrodružný výlet. Včera jsem s ní telefonovala, když byla v místě, podle kterého se jmenuje moje barva vlasů, no není to romantické.

Dále něco k mým vlastním cestovatelským zážitkům:
Abych se vyhnula cestování ve velkém teple, vyjela jsem prvním ranním autobusem. Prvnímu rannímu autobusu po hodině cesty začala hořet kola a vysadil nás v pustině. V pustině jsme hodinu čekali na další autobus, který nás potom další dvě hodiny ve velkém teple vezl. Škoda, že se z toho aspoň nevyvinul vyvražďovací existenciální western.

A za třetí, nějaký ruský ajťák napsal software, který prošel Turingovým testem, takže než člověk třikrát mrkne, máme tu Skynet.

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: A brečící dovětek: U Shreka brečím vždycky, ale dneska se mi oči zalily slzami už ve chvíli, kdy Shrek propadne k princezně Fioně do věže střechou. A jak potom řekne: "A já se postarám o draka." A jak potom ve slow motion utíkají. Tak u toho jsem dneska brečela.

Největší pláž v Evropě. 

 

To se teda vůbec nedivim

Když je Zámostí tak to bejvá velký. Včera to bylo jak slon.
Dala bych sipárek.
Půjdem v jednu do kina, takže teď pro sichr pivo a jídlo a půjde to.
Revival se mi překvapivě líbil.
Jo a brečela jsem u scény, kdy začali prvně hrát pro lidi. Dost fest.

ŠilamámaPůlplicpryč

Tak přesně takhle si teď nepřipadám.

Vědci přišli na to, proč koaly objímají stromy.

Říkám tuto skvělou zprávu mojí sestře a ona to zneklidněným zvýšeným hlasem: "No mě by spíš zajímalo, proč jim pořád ten eukalyptus visí z pusy, jako by něčemu nevěřily."

Jinak včera jsem měla deset lajků na vtipném statusu na fejsbuku a nebudu vám lhát, člověk se u toho cítí jako superhvězda:

"Na daňovém dokladu z lékárny je pod výčtem zakoupených léků nápis: "Peníze, peníze, peníze... v životě jsou i důležitější věci. Takže je čas si hrát :-) Otočte list a hurá do toho..." A na druhé straně je obrázkový návod, jak z daňového dokladu složit origami rybičku pro štěstí."

Fotky jsou z Velikonoc 2011 a musím říct, že osobně mě tento fotoset obzvláště hřeje u srdce.

Podejmlíko Půlrohlík

Dnes jsem plakala, když ve Světě podle Prota začne Howie vykřikovat: "Modrý pták!"

A ukazovat z okna na sojku.

Nesnesitelná lehkost bytí: Tak si tak stěhuji svoji garderobu ve dvou velkých zavazadlech z koleje na nádraží. Usměvavý dreďák mi pomáhá do schodů s jednou z těch tašek a říká mi: "Ale máte to, slečno, těžké." Myslím na všechny existenciální frustrace, co mě v poslední době trápí, včetně rozhodnutí být bezpodmínečně hodná a dobrá, a tak mu s pousmáním přikyvuji. Doma jsem si ty tašky zvážila, měly 20 a 15 kilo, a už vím, jak to s tou tíhou myslel.

A k momentálním myšlenkovým pochodům: Jelikož je to se mnou v poslední době docela špatné, přemýšlím, co by se stalo, kdybych ve chvíli, kdy Julie začne mluvit, sama přestala úplně používat mluvenou/slovní komunikaci. Kéž bych k tomu našla odvahu.

Podejmlíko Půlrohlík

Promiňte, ale vaše zuby jsou v mém krku.

Tesáky pro film "Ples upírů" navrhl Dr. Ludwig Von Krankheit. Mně to přijde stejně blažené jako ředitel botanické zahrady Větvička nebo majitel cestovní kanceláře Zabloudil.
V souvislosti s tímto ponurým tématem jsem se včera dojímala nad uměleckými díly z výstavy "Démoni ze země nevědomí". Po cestě pršelo a běžel za námi pejsek, až mi z toho srdce usedá.

Podejmlíko Půlrohlík

Alfred Kubín - Nejlepší lékař

August Brömse - Dívka a smrt

Jaroslav Panuška - Upír a dělnická revoluce

Nora Exner von Zumbusch - Pohádková scéna

Sascha Schneider - Hypnóza

Sascha Schneider - Pocit závislosti

Sascha Schneider
Myslím, že ho teď tak nějak miluji.

Sascha Schneider - Um eine Seele