Ačkoliv říkám, že ke mně Fellini jinak nepromlouvá tolik jako jiní tvůrci, tak teď říkám, Tohle: Úryvek z Felliniho Říma (odkaz).
Anotace dalšího "must-see" filmu začíná takto: "Kdyby spolu David Lynch a Dario Argento měli dítě, nejlépe zplozené za bezměsíčné noci v tajné chodbě starobylého domu s temnou minulostí, pravděpodobně by v dospělosti mohlo natočit film, jako je Podivná barva slz tvého těla."
Dále, pan profesor kritik Ronald Bergan mě rozesmutnil zjištěním, že Miklós Jancsó (můj miláček režisér, Maďaři jsou dokonalí) v lednu zemřel. (Odkaz na "obituary" z pera pana Bergana na stránkách The Guardian.)
A také se mu podařilo mne třikrát upřímně rozplakat (panu Berganovi). U Zlodějů kol jsem plakala už při původním promítání, takže když jsem plakala teď, když nám pustil ukázku z konce filmu, není to žádná novinka, ale Smoke i Křižník Potěmkin jsem viděla několikrát a nikdy mě to příliš "venkovně" nedojalo, ale nyní jsem i u vánoční povídky Harveyho Keitela (odkaz část 1, odkaz část 2), i u scény masakru na schodech v Oděse (odkaz) plakala tak, že mi tekly slzy po tvářích a kapaly do notýsku. Po skončení promítání jsem se otočila ke kamarádce, abych jí oznámila, že to se mi ještě nestalo, abych u toho plakala, a ejhle, kamarádka oči zarudlé a tváře mokré slzami.
Večer jsme si se sestrou pustily Imaginární lásky, abychom udělaly revizi po letech a případně se uplakaly k smrti, ale film jsme zvolily dobře: slzy se nedostavily, zato jsme se styděly, že patříme k lidem (myšleno lidské rase).
Podejmlíko Půlrohlík
Žádné komentáře:
Okomentovat