Jsem nostalgická a vzpomínám na svoji bílou myš.
Jmenovala se Markýz de Sade.
To jsme si jednou o prázdninách dva roky zpátky řekli, že když nás není dost na hraní na louce, tak se svezem autobusem zadarmo do místního nákupního centra. (takhle to zní dost hrozně) A to jsme taky udělali. Koukali jsme na filmy s 3D brýlemi, zkoušeli si boty a tak. A pak jsme si tři holky ve zverimexu řekly, že bysme si mohly koupit myši. A to se stalo. Koupily jsme si každá bílou myš. Moji jsem pojmenovala Samuel Beckett. A vylezli jsme všichni ven z obchodu a dělali jsme na myši 'ťuťuťu', když vtom jsem měla prst od krve a mojí myši chybělo oko. Prostě si ho poškodila, strkáním čumáku do dírek v krabičce. Udělalo se mi blbě. Šla jsem zpátky do zverimexu a zeptala se, jestli bych jí mohla vrátit, že jsem si jí právě koupila a chybí jí oko. Tak jsem dostala novou a tu jsem pojmenovala Markýz de Sade. Byl fakt skvělej, rychle si na mě zvykl a měl opravdu neobvykle divně velké koule.
Prožili jsme spolu krásný měsíc. Chodil se mnou všude. Nosila jsem ho v kapse u košile. Zažil se mnou docela dost zábavy a prolezl spoustu hospod a byl fakt úžasnej. Prostě zlatíčko. Opustil mě, když jsme jely s kamarádkou do Znojma stopem. Doufám, že nezústal v autě u toho chlápka, ale že zůstal za Moravskýma Budějovicema a prožil krátký a šťastný život.
Šilamáma Půlplicpryč
Jediná myš, kterou jsem skutečně milovala.
OdpovědětVymazat