Nějak lpím na minulosti. Například:
První rtěnka, kterou jsem si koupila, ten nejlepší odstín rtěnky, který mi nejvíc sluší, jsem v něm krásná, démonická, připadám si v něm jako žena, jako že moje slovo má váhu, tak tuhle rtěnku přestala firma vyrábět a tím pádem zmizela ze všech obchodů.
Takže když jsem objevila internetový eshop rodinné firmy z Veselí nad Moravou, kde ji doprodávají za poloviční cenu, objednala jsem si jich sedm.
Prvně jsem napsala pět, ale to se mi zdálo málo. Potom deset, ale to je zase fakt hodně.
Vážně - co za člověka by si koupilo možná posledních deset kusů vymírající rtěnky, zvlášť když prohlašuje, že se nebojí ničeho.
Podejmlíko Půlrohlík
(Autorkou fotografií je Irenka)
A až vám bude těch neskutečných skoro třicet, jako je mně, zjistíte, že spousta věcí, které jste si oblíbila, už se nevyrábí. To se netýká jen rtěnek (ale těch taky, snad žádnou už se mi nepodařilo sehnat znovu:-( ), to se týká i úžasného lanolinového krému na ruce, který se mi podařilo koupit jednou a naposledy a od té doby jej několik let sháním (ty ostatní se mu bohužel nemohou vyrovnat, ozkoušeno), mleté kávy, kterou pili moji rodiče většinu mého života a poté, co ji přestali vyrábět, se několik let potýkali s nabídkou trhu, než našli akceptovatelnou náhražku (ta chuť už prostě není ono), sametově hebkých ovocných jogurtů z mlékárny z Dubu (zkrachovala), neskutečně pohodlných kožených bot pofidérní značky (nepodařilo se mi ji ani vygooglit!) a tak bych mohla pokračovat dál a dál. Naposledy jsem si v Sephoře zkoušela zlatohnědou tužku, překvapivě pěkně ladící k mým šedomodrým panenkám a prodavačka poté zjistila, že už mají jen tester. Uáááá.... Takže vás chápu, když něco funguje, taky si už radši pořizuju větší množství, jeden nikdy neví. Jste velmi prozíravá:)
OdpovědětVymazatOno, stejně všichni umřem a Podejmlíko bývá hysterická.
OdpovědětVymazat