Napůl cesty tam, aneb Neočekávaná nuda

Jen tak rychle před spaním, zrovna jsme se vrátily z kina, protože naše kulturní středisko se smilovalo a učinilo jednu projekci Hobita v originálním znění.
Z našich bezprostředních reakcí můžete poznat, které pasáže na nás zanechaly zvláštní dojem:

Šilamáma Půlplicpryč: "Viděla jsem film, ve kterým umíral (??digitálně animovanej!!) ježek a skřet, kterej hláškoval než umřel. Nyní mohu v klidu skonat."

Podejmlíko Půlrohlík: "Tento film má v sobě umírajícího digitálního ježka, skřeta, který před svojí smrtí cedí hlášky, a jednoho hezkého trpaslíka, za kterého tedy dávám jednu hvězdičku. Musím si koupit růžové boty, abych to rozdýchala."

A na úplný závěr bych ráda uveřejnila komentář Strýce Gavrana, který naše dojmy shrnul za nás: "Příběh, který Peteru Jacksonovi vypadnul přímo ze dna jeho kromobyčejného Pytle, by se správně měl jmenovat "Hobit: Na půl cesty tam aneb Neočekávná nuda". Přestože jsem se těšil na "pohádkovějšího a pohodovějšího" Pána Prstenů, nemohl jsem se zbavit pocitu, že je tahle Hobití adaptace jenom digitální průplach s nálepkou: "Seď, blbe, a žasni" a že se mi snaží sebrat dech něčím, co už tu bylo tisíckrát. Dobrá, digitální holomajzna už se stala běžnou součástí každýho blockbusteru a jsem ochoten sledovat tisíce zbytečně namnoženejch skřetů, orlů, morčat i chobotnic, aniž bych propadnul v úšklebek. Co ale s ohledem na předchozí filmy tolerovat nehodlám, je Jacksonovo selhání v roli vypravěče. Jeho Hobit působí jako neskutečně dlouhá motanice odtažitých akčních skečů, které jsou pro jistotu proložené samoúčelnou vatou. Všechny vatózní vsuvky do knižního příběhu byly v lepším případě zcela na prd (nekromant, zaječí zpřežení, hromoví obři-what the fuck?!), v horším případě debilní (Galadriel mluví telepaticky s Gandalfem, aby v zápětí všem odhalili, o čem se potajmu baví) a v nejhorším případě zcela proti logice věci (trpaslíci se nechají dobrovolně odzbrojit, spoutat a sežrat) nebo proti logice původního Lotrovského příběhu (Když byla Morie dobytá už 60 let před Frodovou výpravou, jakto, že o tom Gandalf ve "Společenstvu" najednou neví, hééé?). Víc psát nebudu, už mě to nebaví. Neodpustím si i malou akademickou připomínku, že když libovolný trpaslík spadne do kilometrový propasti, po hlavě a na šutry, mohl by se mu alespoň rozhodit plnovous. Protože zatímco "Návrat krále" se zapsal do dějin filmografie jako film s největším počtem zabití, "Hobit" evidentně touží být filmem s největším počtem smrtelnejch pádu, při nichž se nikomu nic nestalo."

Podejmlíko Půlrohlík