Zvednuté obočí. Nádech. A jedem!

Takže speciál z mého maturitního plesu.

Fotopříběh o tom, jak jsme se vyfotily s úplně cizím člověkem, který měl na tváři obtisklou červenou rtěnku a z košile mu lezla chlupatá hruď.

Tady prosím.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. A pokud si říkáte, co má ta kočka Šilamáma za peckový šaty, vězte, že jsem je v potu tváře došila na půjčeným stroji večer před plesem.

V zázračném nabývá imaginární možnost fikční existenci

Rozlišovala svět alegorický, ezopovský a neviditelný.

Aby se neřeklo, že jsem pořád středem pozornosti.

Podejmlíko Půlrohlík

Kočička.

Předspeciál z mého maturitního plesu aneb asociálnost Podejmlíka Půlrohlík: lekce číslo 1.

Šilamáma Půlplicpryč

(fotka není aranžovaná)

Hořící křeček

Včera jsem měla maturák, tak jsem taková jetá a dneska ještě další ples, no to je zas víkend.

A tohle jsou oči.

Kusy kamení z hory někdy padaj

Protože to vím, pod horu nechodím.

Nějak lpím na minulosti. Například:
První rtěnka, kterou jsem si koupila, ten nejlepší odstín rtěnky, který mi nejvíc sluší, jsem v něm krásná, démonická, připadám si v něm jako žena, jako že moje slovo má váhu, tak tuhle rtěnku přestala firma vyrábět a tím pádem zmizela ze všech obchodů.
Takže když jsem objevila internetový eshop rodinné firmy z Veselí nad Moravou, kde ji doprodávají za poloviční cenu, objednala jsem si jich sedm.
Prvně jsem napsala pět, ale to se mi zdálo málo. Potom deset, ale to je zase fakt hodně.
Vážně - co za člověka by si koupilo možná posledních deset kusů vymírající rtěnky, zvlášť když prohlašuje, že se nebojí ničeho.

Podejmlíko Půlrohlík

(Autorkou fotografií je Irenka)

O patro níže kněžna spí

Miluji Poslední výstřel.
Oni jsou tak necudní, ale tak necudní.
(Doporučuji, opravdu si je vyhledejte.)

Podejmlíko Půlrohlík

Alice v párty šatech

Jdu si užít správnou párty. Jako kdybych zas měla chemicky červený vlasy a propila se do rána.

Šilamáma Půlplicpryč

Ježíši a Marie, zůstali jsme bez oběda

Nějakou dobu posiluji s tříkilovými činkami.
A až potkám doktora, kopnu ho do holeně.

Podejmlíko Půlrohlík

Čerpající primárně z cizích pramenů, z nichž si vybírá co mu vyhovuje.

Za týden máme maturák a nemáme předtančení a já nemám šaty ani náhrdelník.
Čočkovou polévkou jsem si spálila jazýček.
Stužkovací pleš je lepší než stužkovací ples.
Večer jdeme na Frankenweenieho.
Včera jsem s Podejmlíkem koukala na Sněhurku a lovce.
Psí vojáky zítra neuvidím a proklínám se za to.

Šilamáma Půlplicpryč

Člověk by měl dát ruce pryč od toho, co nedokáže milovat.

Nadpis pochází z filmu, kde sloni tančí při krmení.
Spojuji to dohromady s informací, že si několik posledních dní velmi důkladně všímám svých vlasů.
Abyste rozuměli, moje vlasy pro mne představují šílenou fetiš. A jelikož je to tak, zároveň se mě zmocňuje paranoidní strach, že mi všechny vypadají, nebo budou slabé a bez života a budu si je muset oholit až na lebku.
A tak ačkoliv si své vlasy držím tak dlouhé, jak to jenom jde, rozhodla jsem si je trochu zkrátit, aby se jim ulevilo od slabých konečků.
A projevuje se to tak, že několik posledních dnů se pokaždé, když se mi podaří odplížit se ze středu pozornosti, chopím nůžek a zastřihuji si konečky.
A protože každý pramen vlasů na mé hlavě má jinou délku, můžu zastřihovat donekonečna a vypadá to, jako bych jenom dorovnávala.
Takže možná brzy opravdu budu holohlavá.

Podejmlíko Půlrohlík

Nebe není pro nás....

....ale pro autora tohohle obrázku. Hrozně moc mě to rozňufalo.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. Já teda toho autora neznám, ale kdybych ho znala objala bych ho. A ještě jsem to přeložila z angličtiny, takže je málo pravděpodobný, že by se ten autor náhodou přihlásil. Chm.

Strčila jsem ruku do břišní dutiny kuřete a to je láska.

Cheche. Docela si ujíždím na stránce Zemanovy plky. Zatím moje nejepičtější složenina je: "Kdybych byl diktátor před volbami, tak bych zvoral na co sáhnul. Tak za prvé problém smrdí. Tak to už je opravdu na zvracení. Já jim to nesmírně přeju, ale jediné vysvětlení je absurdní situace, ale potřebujeme více autority."

Taky mě docela dostala minutová hra "Kdyby mohla prdel mluvit". Fakt pecka.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. Kuře je láska.

Napůl cesty tam, aneb Neočekávaná nuda

Jen tak rychle před spaním, zrovna jsme se vrátily z kina, protože naše kulturní středisko se smilovalo a učinilo jednu projekci Hobita v originálním znění.
Z našich bezprostředních reakcí můžete poznat, které pasáže na nás zanechaly zvláštní dojem:

Šilamáma Půlplicpryč: "Viděla jsem film, ve kterým umíral (??digitálně animovanej!!) ježek a skřet, kterej hláškoval než umřel. Nyní mohu v klidu skonat."

Podejmlíko Půlrohlík: "Tento film má v sobě umírajícího digitálního ježka, skřeta, který před svojí smrtí cedí hlášky, a jednoho hezkého trpaslíka, za kterého tedy dávám jednu hvězdičku. Musím si koupit růžové boty, abych to rozdýchala."

A na úplný závěr bych ráda uveřejnila komentář Strýce Gavrana, který naše dojmy shrnul za nás: "Příběh, který Peteru Jacksonovi vypadnul přímo ze dna jeho kromobyčejného Pytle, by se správně měl jmenovat "Hobit: Na půl cesty tam aneb Neočekávná nuda". Přestože jsem se těšil na "pohádkovějšího a pohodovějšího" Pána Prstenů, nemohl jsem se zbavit pocitu, že je tahle Hobití adaptace jenom digitální průplach s nálepkou: "Seď, blbe, a žasni" a že se mi snaží sebrat dech něčím, co už tu bylo tisíckrát. Dobrá, digitální holomajzna už se stala běžnou součástí každýho blockbusteru a jsem ochoten sledovat tisíce zbytečně namnoženejch skřetů, orlů, morčat i chobotnic, aniž bych propadnul v úšklebek. Co ale s ohledem na předchozí filmy tolerovat nehodlám, je Jacksonovo selhání v roli vypravěče. Jeho Hobit působí jako neskutečně dlouhá motanice odtažitých akčních skečů, které jsou pro jistotu proložené samoúčelnou vatou. Všechny vatózní vsuvky do knižního příběhu byly v lepším případě zcela na prd (nekromant, zaječí zpřežení, hromoví obři-what the fuck?!), v horším případě debilní (Galadriel mluví telepaticky s Gandalfem, aby v zápětí všem odhalili, o čem se potajmu baví) a v nejhorším případě zcela proti logice věci (trpaslíci se nechají dobrovolně odzbrojit, spoutat a sežrat) nebo proti logice původního Lotrovského příběhu (Když byla Morie dobytá už 60 let před Frodovou výpravou, jakto, že o tom Gandalf ve "Společenstvu" najednou neví, hééé?). Víc psát nebudu, už mě to nebaví. Neodpustím si i malou akademickou připomínku, že když libovolný trpaslík spadne do kilometrový propasti, po hlavě a na šutry, mohl by se mu alespoň rozhodit plnovous. Protože zatímco "Návrat krále" se zapsal do dějin filmografie jako film s největším počtem zabití, "Hobit" evidentně touží být filmem s největším počtem smrtelnejch pádu, při nichž se nikomu nic nestalo."

Podejmlíko Půlrohlík

Růže pro Algernon

Mám trochu výčitky svědomí, protože jsem byla opilá v pět hodin odpoledne v neděli.

Jsem nostalgická a vzpomínám na svoji bílou myš.

Jmenovala se Markýz de Sade.
To jsme si jednou o prázdninách dva roky zpátky řekli, že když nás není dost na hraní na louce, tak se svezem autobusem zadarmo do místního nákupního centra. (takhle to zní dost hrozně) A to jsme taky udělali. Koukali jsme na filmy s 3D brýlemi, zkoušeli si boty a tak. A pak jsme si tři holky ve zverimexu řekly, že bysme si mohly koupit myši. A to se stalo. Koupily jsme si každá bílou myš. Moji jsem pojmenovala Samuel Beckett. A vylezli jsme všichni ven z obchodu a dělali jsme na myši 'ťuťuťu', když vtom jsem měla prst od krve a mojí myši chybělo oko. Prostě si ho poškodila, strkáním čumáku do dírek v krabičce. Udělalo se mi blbě. Šla jsem zpátky do zverimexu a zeptala se, jestli bych jí mohla vrátit, že jsem si jí právě koupila a chybí jí oko. Tak jsem dostala novou a tu jsem pojmenovala Markýz de Sade. Byl fakt skvělej, rychle si na mě zvykl a měl opravdu neobvykle divně velké koule.

Prožili jsme spolu krásný měsíc. Chodil se mnou všude. Nosila jsem ho v kapse u košile. Zažil se mnou docela dost zábavy a prolezl spoustu hospod a byl fakt úžasnej. Prostě zlatíčko. Opustil mě, když jsme jely s kamarádkou do Znojma stopem. Doufám, že nezústal v autě u toho chlápka, ale že zůstal za Moravskýma Budějovicema a prožil krátký a šťastný život.

Šilamáma Půlplicpryč

Poslední král žezlo odhodí rovnou do hadí tlamy

Nový rok trvá teprve čtyři dny a už jsem si koupila dvoje boty.
Lodičky.
Jedny černé s hadím podpatkem a jedny celé hadí.
Když budu mít na to náladu, můžu nosit na jedné noze hadí botu a na druhé noze černou botu s hadím podpatkem.
Jako když ve středověku nosili každou nohavici jinak barevnou.
Můj život občas je docela prázdný. Abych si to kompenzovala, píšu potom posudky na filmy, kde používám slova jako: paradigma, konotace, aspirovat, necudný, vzepnuvšího, nirvana.

PS: Někdo si vygooglil spojení "mumie s pozlacenými víčky" a tak se dostal na náš blog.

Podejmlíko Půlrohlík

(Pohlednice na pozadí je od paní fotografky Dany Vitáskové, jmenuje se Henny, ale já jí říkám "Absolutní štěstí".)

Sotva dal řízky na pánev

Nikde nesněží, jen u naší školy jo.

Musím rozchodit lodičky
Psaníčko mám objednáno.
Obojek z ohňovek je na cestě.
Látku zašpendlím okolo sebe a šaty budou.

Na párcích, které hodlám pozřít se píše "svlékni mě". Znervózňuje mě to.

Šilamáma Půlplicpryč

Já ležel pod stromem když galaxie letěla parkem

Už mě nebaví bejt při zemi.
V jistém bodu mezi námi je svět neostrý.
V jistém čase mezi námi je mezera chvil.
(Václav Koubek)

Podejmlíko Půlrohlík